Musím přiznat, že jste mě doslova nadchly svou schopností, ať už ve snech, nebo někteří i při plném vědomí, předvídat hrozící nebezpeční své nebo blízkých. Je dobře, že „blbý pocit“ nehodíte za hlavu, ale že ho berete vážně. Zaslouží si to.

Jsme ještě vůči Universu velice nevyspělé a máme se hodně co učit. Je toho před námi ještě mnoho, co je třeba zpracovat, pochopit a pojmout.

Jsme ale, jak vidím, na velmi dobré cestě.

Pokud člověk má chuť jít kupředu i za cenu, že před ním je krajina, kterou nezná, která skrývá mnohá překvapení a třeba i nepříjemná zjištění, je na tom stále lépe než ten, kdo se točí v kruhu toho, co sice dobře poznal, ale ořezal si tím vlastní prostor k rozvoji.

Je to myslím asi tak stejné jako si natřít okna na černo v domnění, že tím eliminuji to, co se děje za nimi. Realita je taková, že o tom jen nevím.

Navíc krajina je neprozkoumaná jen poprvé.

Při každém dalším návratu do ní již víme, co je za rohem, kde už jsme byli. Ta krajina v nás.

Je to naše vlastní krajina uvnitř.

l

Znát, pochopit a naučit se využívat vlastní možnosti je myslím cesta k rozvoji nejen nás jako jednotlivců, ale lidské společnosti vůbec.

Přeji vám jen krásné vize, jen štěstí, jehož jsme, jak vidíte, do jisté míry sami strůjci, a přeji vám zdraví a hlavně lásku, protože to ona je tak často motorem a hnací silou ochraňovat ty, které milujeme.

Vybrat dnes vítězný příspěvek bylo hrozně těžké. Všechny jsou silné a z mnoha mrazilo v zádech. Jste báječné.

Nakonec jsem vybrala „KUŘE“.

Na jejím příspěvku je dobře patrné, jak obrovská síla je ve spojení matky a dítěte. A nejen na jejím, ale jeden jsem vybrat prostě musela.

Díky vám všem!

Reklama