Dobrý den,

hlavním tématem dnešního pátku je, z čeho máme radost, z čeho jsme smutní.

Já osobně se musím přiznat, že jsem jako na houpačce, hned mám radost, hned jsem smutná a jsem z toho hodně zmatená.

Nejvíc jsem smutná při zprávách, když vidím, jak lidem na Novém Zélandě plavou domu, pole, vše co mají, když potom vidím, jak se ubližuje dětem, zabíjejí se lidi kvůli politice a pak hned mám špatný svědomí z toho, co lidi udělali jiným lidem za válek a nebyli za to nikdy potrestáni a ani svědomí je netíží (a to jsem válku nezažila a já osobně nikomu záměrně neubližuji), ale ten velký smutek a tu bezmocnost, protože já těm postiženým špatnými věcmi nemůžu přímo pomoci.

A potom si říkám, jestli do tohodle světa, kde je tolik špatného, mám přivést své děti, stojí to vůbec za to?

Ale druhý den ráno se vzbudím, sluníčko mě táhne z postele, krásný čistý vzduch, všechno září, obloha je neuvěřitelně modrá, kytky kvetou - tak to bych chtěla celý svět objímat. To mě vždycky neuvěřitelně "nakopne", mám radost v duši a to si říkám, jak by těm dětem bylo zase na světě krásně.

A takhle se to u mě střídá a jsem z toho zmatená.

Takže prožívám neustále smutek a radost a nevím, jak z toho, co si vybrat, jestli do takového světa přivést děti nebo ne?

Ráda bych znala i názor ostatních čtenářek na tuto otázku, jak to řešily ony? Zda přivést do dnešního světa děti nebo ne?

Děkuji a s přáním krásného dne se loučí

Lucie Štěrbová


Nu, jaký je váš názor? Myslíte, že skutečně přivést děti do tohoto světa je bláznovství? Nebo zastáváte názor, že děti jsou naše budoucnost a že bez dětí to můžeme rovnou všichni zabalit?

Vyjádřete se pod článkem... Napište, jak to vidíte právě vy....

 

 

Reklama