Reklama


O tom, kdo je dobrým člověkem a která žena je skutečnou matkou, nerozhoduje odstín kůže, ale barva duše. Paní Julii zachránil azylový dům. Jejího sedmdesátidekového syna tým lékařů z Motola.

 

Azylový dům Jonáš pro matky s dětmi v České lípě patří mezi zařízení, jejichž přínos pro některé ženy může znamenat leckdy i otázku bytí či nebytí.

Předně ovšem zpravidla dalšího nebití.

 

Někteří lidé ani netuší, co všechno se za zdmi těchto útočišť skrývá a jaké příběhy by mohly vyprávět. Své o tom ví vedoucí projektu Hana Denizová. Podle ní ale nejsou do Jonáše přijímány výhradně klientky s dětmi. Je určen i pro případy, kdy je například žena  vystavena domácímu násilí, týrání, a ocitne-li se v situaci, kdy její sociální podmínky jsou nevyhovující nebo není schopná přechodně platit vlastní bydlení.

Tady se za pobyt také platí, ale zdaleka ne tolik jako za normální byt,“ říká vedoucí. Spolupracujeme s různými organizacemi, které zajišťují pomoc ženám v krizové situaci, a od nich pak se dostávají k nám.“

Bývá proto časté, že domov takových žen je od Lípy velmi daleko. Je to proto, aby se zajistilo maximální bezpečí. Žena je potom v utajení a nikdo kromě zmíněné organizace netuší, kde je. Ani policie.“ Bohužel zde klientka může setrvat pouze jeden rok. Za tu dobu se snaží vyřídit všechno, co je nezbytné pro její další život, a bezpečné zázemí pro její děti. Tato doba je ovšem fatálně krátká. Takový je ale zákon,“ vysvětluje Denizová.

 

I když existuje zákonný způsob, jak ohroženým ženám pomoci, je potřeba na něm ještě hodně pracovat. Stále je mnoho věcí, které je potřeba dotáhnout. Azylovému domu například podle vedoucí chybí tolik potřebné krizové lůžko.

Pokud žena uteče od tyrana uprostřed noci s dítětem zabaleným do osušky, neměli abychom ji vůbec přijmout, protože nemá papír od lékaře, že není infekční a že bylo vyšetřeno její dítě. To vnímám jako velkou komplikaci. Prozatím to vždy operativně řešíme přes vedlejší centrum pro bezdomovce. Přeci ji nenecháme na ulici, když potřebuje pomoc,“ popisuje vedoucí.

 

Lůžko sice už v Jonášovi měli, ale neprošlo schválením úředníků. Společnosti chybí osvěta. Stále si hodně lidí ženu z „azyláku“ velice mylně ocejchuje,“ říká Denizová závěrem.

 

Žena vydrží víc než člověk

Paní Julie žila s manželem 17 let. Deset let byl prý hodný, než začal fetovat. Pod vlivem drog ji neskutečně bil a trýznil. Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy ji těhotnou ztřískal tak, že jí praskla placenta a ona začala rodit ve 28 týdnu…

Narodil se chlapec, který vážil 70 deka! Byl okamžitě letecky transportován do nemocnice v Motole. Bojovali tehdy o život můj i miminka. Bylo to strašné. Následovalo pět měsíců nejistoty a obav. Malý neměl vyvinutou motoriku, sací reflex, řečové centrum, ztrácel červené krvinky…“ V Motole na onkologickém pracovišti udělali doslova zázrak.

Dnes se má Filípek (viz foto) díky skvělým lékařům k světu. Už tři roky se stěhujeme po republice a přitom stále dojíždíme na kontroly do Motola. Chtěla bych všem moc poděkovat. Filípek je dar od Boha a lidé, kteří mi pomohli, také.“

Jak se člověk dostane až do azylového domu? Je těžké odejít od manžela? Podívejte se na vyprávění paní Julie: