Čtenářku Romanu k nevěře manžel vlastně dohnal. Přestal s ní spát. Nakonec to nevydržela a našla si milence. Nedávno druhého. Milenci o sobě vědí, manžel zřejmě netuší... Zdá se, že jsou takhle ale všichni spokojeni...

Dobrý den, jsem obojí a lítám v tom až po uši. Jsem manželkou i milenkou. Manželkou jedinou, milenkou dvojnásobnou. Taková ... láska ve čtyřech. Jak k tomu došlo? Mám úžasného muže a dala bych za něj ruku do ohně. Vím, že mě nepodvádí, má mě rád, vzhlíží ke mně, věří mi, dává mi volnost, pomáhá mi s domácností i dítětem. Ovšem - před asi osmi lety jsme měli jedno nehezké období. Říkám mu doba temna. To bylo tehdy, kdy jsem pracovně hodně povýšila a můj muž to tenkrát prostě nemohl rozdýchat. Přál mi to, to ano. Jenže - ta mužská ješitnost nebo co to bylo, zapracovala. já měla několikanásobný plat. Já byla tou, kterou zvou na společenské akce a on byl „jen“ můj doprovod. Tedy - ne, že bych mu to dávala najevo, naopak - je to sympatický moudrý muž a já na něj vždycky byla pyšná, ale on to jaksi nemohl rozdýchat a vím, že on to tak bral. Ač to nikdy nahlas nezaznělo. I „o tom“ jsme mlčeli.

Jeho reakce na to všechno byla naprosto šílená. Začal mě odmítat v sexu. Prostě se mnou přestal spát. Já byla do té doby absolutně věrná, neměla jsem důvod ani potřebu. Jenže - když toto odmítání trvalo rok a půl - ano, rok a půl jsem byla jako třicetiletá atraktivní úspěšná žena absolutně bez sexu, ač jsme navenek působili jako skvěle sehraný pár - a dělala jsem kdeco: od prádýlka přes prosby i vyhrůžky - a stejně nic. Myslím, že mě tím tenkrát asi jaksi zoufale trestal?

Tenkrát se ve mně něco zlomilo a já se na jedné služebce seznámila s mužem, který bydlí na opačném konci republiky a ano, skončilo to v posteli. Po těch měsících, co já byla tak vyprahlá! Od té doby se jako milenci scházíme pořád. Ne příliš často; dělí nás 400 km a každý máme své manželství; nicméně - utrhneme se na pár prodloužených víkendů za rok a v létě spolu jezdíváme na týden někam na kola ... a takto nám to funguje už osmým rokem. Je to úžasný, pozorný milenec. Má mě rád. Probíráme spolu ekonomiku, naslouchá mi, diskutujeme spolu o hudbě, knížkách, čte mi před spaním, dokud neusnu... prostě není to už jen o sexu.

Manžel - ne, že by něco vycítil, ale asi najednou zpozoroval mou spokojenost, klid - a všechno se jaksi spontánně vrátilo do starých kolejí. Fungujeme jako dřív - mám ho ráda. Přece ale teď neodkopnu ale toho druhého, který mi svou empatií a přítomností pomohl tehdy, kdy jsem to moc potřebovala? Kdy jsem se přes úspěchy na jiném poli cítila nepotřebná, nemilovaná, nežádoucí... Tak to u nás funguje už osm let a jsme spokojeni a šťastní všichni tři. I když mi občas schází ta náruč mého milence; naslouchání, přitisknutí, pohlazení, přítomnost ..., nemožnost kdykoliv cokoliv...

Ale!! Před půl rokem jsem potkala jiného muže. Ten je mi vzdáleností blíž, jen asi 40 km. A stalo se to, co bych nečekala ani v nejmenším: je to přesná kopie mého milence. Ne vzhledem, ale povahově, pocitově, rozhledem a jeho způsoby, vyjadřováním. Myslela jsem dlouho, že můj první milenec je ojedinělý muž - neznám jiné takové, co rádi čtou, píší mi kvanta mailů, říkají líbivá slovíčka, povídají si a naslouchají, jsou jemní a citliví i ve svém vnímání... no a takový se mi objevil tady kusek ode mě. Ano, mám s ním půl roku vztah. Je taky ženatý. Jinak stejný jako ten můj první. Má mě rád, baví ho se mnou být, vidět se v týdnu třeba byť jen na procházku a na kafe. Můj muž nic netuší a skvěle fungujeme. Mí milenci - navzájem jsem jim o sobě řekla. Že prostě jsou a že je mám ráda oba. A vím, že oba mají rádi mě a nechtějí o mě přijít. Tak jse v tom sice chvílemi plácám, chvílemi libuji - ale jsem šťastná. Mám pocit, že žiju na plný plyn. Jsem přes dvacet let vdaná a můj muž byl pro mě dlouho jen jeden jediný. No a teď tihle dva. Je to moc? Málo? Ještě před pár lety bych někoho takového jako jsem já odsoudila. Dnes si říkám - manžel o tom neví, tak mu neubližuji. Ty dva - od rodin netahám, tak snad taky ne. Budu šťastná, když mi to takto dlouho vydrží. Nejlépe napořád. Děkuji za nastavené ucho. Mé okolí nic netuší, samozřejmě to tutlám a kdekdo mi spíš závidí vzorné manželství a báječného muže. A pod tím vším ... shnilá já?

Romana

Děkuju Romaně za to, že se nám upřímně svěřila se svým životním osudem.

Petra

Pozn. redakce: text neprošel redakční korekturou.

gggJe mi jasné, že dnešní téma nenechá v klidu téměř jedinou ženu. Jsem zvědavá, co mi k tomu napíšete, jaké příspěvky mi od vás přijdou. Posílejte mi je na redakční e-mail redakce@zena-in.cz do 15 hodin. Pokusím se všechny vydat a jednu z vás určitě odměním! Tentokrát se můžete těšit na knihu Záhady astrologie a na úžasný barevný diář pro rok 2014 s názvem Sdílení.

 

Potřebujete inspiraci, abyste věděly, o čem se na dnešní téma rozepsat?

Možná vám pomůže některá z následujících otázek:

  • Myslíte si, že je na tom hůř milenka, nebo podváděná manželka?
  • Co byste udělala, kdybyste přišla na to, že vás manžel podvádí?
  • Jak dlouho byste vydržela čekat, než se muž rozvede?
  • Začala byste si s ženatým mužem, který má děti, nebo byste dala od začátku ruce pryč?
  • Napište cokoliv jiného, co vás k tématu napadne!
Reklama