Reklama
Milá redakce, milé ženy-in,
 
máme tu další den a pro spoustu z nás je každý den něčím krásný. Buď je to překvapení, které nemůžeme ovlivnit a nebo věc naplánovaná - jako může být právě setkání s kamarádkou. A i já mám dneska něco podobného v plánu, jen to nebude setkání s kamarádkou, ale kamarádem (a dáte-li mi šanci, pokusím se vysvětlit, jak jsem se od kamarádky dostala až ke kamarádovi).
 
Mít někoho, komu se můžete svěřit s běžnými denními starostmi i radostmi - to je opravdu velký dar. Každý čas od času se potřebuje svěřit. Já jsem vždy měla velkou kamarádku v mé mamce a je tomu až dodnes. Nicméně, žiju teď většinu týdne v jiném městě a svěřit se někomu je potřeba nejenom o víkendu.
 
Po škole jsem nastoupila do práce ve městě, kde jsem pět let studovala. Nebyla jsem jediná, a tak jsem doufala, že tu budu mít někoho, o koho se budu moci opřít a to samé samozřejmě nabídnout i jí (jemu). Osud tomu chtěl, že kamarádkou se mi stala Markéta, o které jsem příliš nevěděla, protože do školy dojížděla a neměly jsme příliš času společně komunikovat. Na začátku jsem se bála setkání - bála jsem se toho, co si spolu budeme povídat. Z Markéty se stala dušička, se kterou jsme se téměř o vše dělily. Byl a je však mezi námi jeden rozdíl - měla a má přítele v Praze. Vztah na dálku je sice možný, ale sama ze svých zkušeností vím, že dlouhodobě to nedělá dobrotu. Takže se v lednu Markéta odstěhovala do Prahy. Moc jí to přeju. Slíbily jsme si vzájemné návštěvy, což se nám podařilo i realizovat, ale už je to o něčem jiném. Krom společné dovolené v Londýně je náš současný vztah založen především na mailové komunikaci - ale to je běh života.
 
A tak nastala doba prázdna. Doba, kdy jsem přes týden neměla s kým zajít na kafe a popovídat. Osud byl však ke mně hodný a přivál mi do cesty mého kamaráda Broňka. Plně mi nahradil Markétu - vídáme se každý týden, většinou u kávy a je to skutečný kamarád. Povídám si s ním jako s Markétou, jen neřešíme chlapy :-). Spousta lidí nedokáže pochopit, že může být mezi ženou a mužem i kamarádství, ale věřte tomu, že může. Broňkovi sice každý týden v práci kolegové říkají "Kamarád taky rád" a podobné věci, ale my naše kamarádtsví nikam více posouvat nechceme a podobným hláškám se pravidelně zasmějeme.
 
Lidí, které považuji za své kamarády je však mnohem více. Jsou to lidé, kteří mi vstoupili do života a zanechali po sobě v mé srdci stopu. Je až nemožné se všemi udržovat pravidelný kontakt, ale rozhodně na ně nezapomínám. Snažím se na ně myslet, přeji jim jen to nejlepší. Protože, i když vás kamarád může někdy ranit, není to záměr, vždyť podobná věc se může stát každému z nás. A v kamarádství platí to, že chyby se odpouštějí.
 
Krásný den Všem přeje bokul
Milá bokul,
jako holka jsem kamarádila jenom s klukama a přikláním se k názoru, že kamarádství mezi mužem a ženou existuje