Vztahy

Mám jim odpustit?


Maminka s tatínkem se poznali v tanečních. Oba spolu pak protancovali spoustu nocí, i když jsme už já a sestra byly na světě. Bylo to všechno fajn. Dodnes nevím, co se přesně stalo, že od sebe odešli. Přestože jsem se pídila po konkrétních událostech, důvodech tehdejších událostí, nepodařilo se  mi dobrat se jednoznačné pravdy. Dodnes se vymlouvají jeden na druhého a tytéž události vidí úplně jinýma očima. Prostě se rozvedli.

V mých devíti letech mi to nepřišlo líto. Nejspíš mi to nedocházelo. Dostalo se mi vysvětlení, které jsem akceptovala. V pubertě jsem se vysmívala všem, kteří tvrdili, že na děti má rozvod rodičů velmi špatný psychický dopad. Já se necítila vůbec špatně. Nic na tom nebylo divné!

 

Vybrali si jinou cestu. Každý svou. Oba žijí s jinými partnery. Má rodina se tak naprosto nesmyslně rozrostla o členy, kteří vlastně v rodině nemají co dělat. Nejsou to lidé, kteří se nějak moc zajímají o to, co dělám, jak se mám, co se mi podařilo a kde budu trávit Vánoce. Ani já se o ně nijak významně nezajímám. Jsou vlastně cizí. 

 

Celou jednu etapu odloučení prožili ti dva tak, jak chtěli – každý po svém. (Ať mi promine ten, co tvrdil, že to tak nechtěl, bylo to rozhodnutí obou dvou.) Já jsem dospěla a začalo mi to všechno vadit. Zjistila jsem, že si například partnera vybírám tak, aby zároveň mohl být tak trochu táta. Což se samozřejmě ukázalo jako velký omyl. Když jsem o tom víc přemýšlela, dospěla jsem k závěru, že je to vlastně logické. Od svých devíti let jsem neměla otce, ke kterému bych se přitulila nebo mu řekla o svých problémech nebo se mnou prostě jen mluvil. Chyběl mi mužský vzor. Chyběl mi táta.

 

Proklínala jsem je. Připadala jsem si okradená a opuštěná. Jak budu moct žít s partnerem, když mám takovéhle zkušenosti? Co si počnu se vzorci chování, které jsem se naučila od otčíma a které bytostně nesnáším?

Když to vidím svýma dnešníma očima, nezbývá než konstatovat, že se to jejich rozhodnutí oběma vrátilo. Ani jeden to nemá lehké. Ale po těžkých životních zkouškách k sobě nacházejí cestu zpátky.  Volají si, vědí o sobě, dokonce se navštěvují.

 

Oslavu padesátin uspořádal táta u mámy v bytě. Asi ne jenom proto, že se tam vejde hodně lidí. Řekla jsem si, že je to pro mě příležitost, abych jim odpustila. Ale to se tak lehko říká. Nevím, jestli to dokážu. Jejich rozhodnutí si sebou se všemi důsledky totiž ponesu už napořád a radost z toho rozhodně nemám. Je to spíš horší a horší...

   
24.11.2005 - Láska a vztahy - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [19] zlato [*]

    Cas nevratis...byla to jejich cesta...rozhodnuti.Nasi se rozvedli,kdyz jsem byla ve stejne pribliznem veku,jako ty,ja se pozdeji rozvedla take.Mam se svymi detmi nedherny vztah a s otcem take,matka tragicky zahynula mlada....

    superkarma: 0 27.11.2005, 07:33:39
  2. [16] vasenka [*]

    Kéž by se bývali ti moji rodiče rozvedli... Nevíš, čemu jsi unikla.

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:17:47
  3. [15] rozina [*]

    Majko, jestli jsi ouž dospělá, tak si z e života , který jsi jako holaka prožila vezmi příklad! A TO BU´D KLADNÝ NEBO ZÁPORNÝ. mYSLÍM, ŽE RODIČE TOBĚ NEJSOU POVINNI VYSVĚTLOVt PROČ SE ROZVEDLI- naopak na tobě je se chovat zodpovědně a dle svého !!!! žádné odpuštění se nekoná, je to od tebe gesto!! Nevydírej je !! Ukaž svoje schopnosti a je nech na pokoji !! JO JO oni se ti do života taky nepletou !! JO ???????????????

    superkarma: 0 24.11.2005, 12:03:56
  4. avatar
    [13] Maši [*]

    U nás byl opačný problém.Rodiče se hádali, nesnášeli, křičeli , byli nesnesitelní a doma pořád dusno.Ale nerozvedli se kvůli mně a sestře.Myslím, že kdyby se tenkrát rozvedli, tak by nám spadl kámen ze srdce. Ted jsou rozvedení a klidní a jezdím k nim hrozně ráda.Asi záleží na tom , jak se na to podíváš.Sama píšeš, že ti v dětství nic nechybělo a byla jsi spokojená.Tak nad tím ted už nepřemýšlej a nevytvářej problém s nějakým modelem rodiny.Je to pryč.Zkus žít svůj život a tohle přijmout jako fakt.A možná v tom najdeš i něco dobrého.

    superkarma: 0 24.11.2005, 10:20:15
  5. avatar
    [12] Mylady [*]

    Moji rodiče se také rozvedli, když jsem byla malá. A nenapadlo mě, že jim mám něco odpouštět. Bylo to jejich rozhodnutí a jejich život. Maminka se o mě postarala, vychovala mě. A já jsem jenom o to s větší opatrností hledala partnera, protože jsem nechtěla znovu prožívat to, čím jsem prošla. Bála jsem se vážnějších vztahů a raději jsem odcházela. Ale naštěstí mi to vyšlo a teď mám manželství pěkné. Život není jednoduchý, ale bylo o tebe postaráno, tak co odpouštět?

    superkarma: 0 24.11.2005, 10:18:49
  6. avatar
    [11] Suzanne [*]

    xenie: Máš ve všem pravdu, jen doplněk - jde o odpuštění ve smyslu vnitřního postoje

    superkarma: 0 24.11.2005, 10:13:37
  7. [10] xenie [*]

    nechápu, co jim chceš odpouštět ...že se rozvedli ? asi měli důvod... taky mám pocit,že své problémy svaluješ na rozvod rodičů...nevím kolik je Ti teď, ale rozvedli se když Ti bylo 9, teď jsi evidentně dospělá... takže raději uvažuj o svém životě, příp. zkus terapeuta atd. ...

    superkarma: 0 24.11.2005, 09:40:26
  8. avatar
    [9] Suzanne [*]

    Souhlas s atani. A jak píše Eva, zkus terapii. Slyšela jsem o něčem, čemu se říká "rodinné konstalace", a samou chválu. Informace určitě najdeš na netu, mojí sestře kupř. to moc pomohlo.

    superkarma: 0 24.11.2005, 08:07:37
  9. avatar
    [8] Suzanne [*]

    Dokud neodpustíš, nenajdeš klid. Tohle všechno prostě život přináší a ty se s tím musíš srovnat. Ne zapomenout. Srovnat, smířit.
    Každý život může být problematický, možná, kdyby rodiče zůstali spolu, vyčítala bys jim, že jsi prožila život ve stálém napětí a hádkách. Nikdo neví...

    superkarma: 0 24.11.2005, 07:59:15
  10. avatar
    [6] Stes [*]

    atani: Nyotaimori: souhlasím. Jak píše atani, něco podobného žije s námi doma. O nás se nezajímá, neusměje, mámě nedává moc peněz... Je toho moc. Navíc je to strašně lakomý člověk. Teď chceme stavět (já a manžel) a on prohlásil, kolik mu budeme platit, když nám příjde pomoct. Člověk pořád počítá, jak to všechno uděláme a pak vlastní otec pronese takovou perlu. No, s ním už se rozčilovat nebudu.

    Majko: člověk je na světě jen jednou, tak se tím netrap, spíš se zaměř na sebe a nemysli na něco, co už nezměníš.

    superkarma: 0 24.11.2005, 07:02:37
  11. avatar
    [4] Léthé [*]

    Možná, že tvým rodičům, který vše řešili po svém, je šumák, jestli ty jim odpustíš. Zbytečně se trápíš , zbytečně se užíráš . Buď ráda, že jsi nezažila nic horšího….ono poslouchat rodiče, jak se po večerech „láskyplně“ vraždí a lítají různé kusy nábytku, taky není ten správnej vzorec chování.

    superkarma: 0 24.11.2005, 02:34:48
  12. avatar
    [3] olafka [*]

    Nyotaimori: Ty bláho, pro tebe to muselo být šílený, když ses rozhodla nepraktikovat lásku ani rodičovství NIKDy v životě

    superkarma: 0 24.11.2005, 01:48:34
  13. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Zkus terapii.

    superkarma: 0 24.11.2005, 01:04:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme