Reklama

sik

Podle zákona není týrání svěřené osoby jen fyzické, ale mezi uznaný způsob patří i nadávání a ponižování. S obojím ale mnoho z nás má osobní zkušenosti.

„Vždy jsem záviděla spolužačkám, ke kterým se rodiče chovali s respektem. Neříkali jim neschopné střevo, svině ani krávo,“ vyprávěla mi kamarádka, když jsme nedávno vzpomínaly na dětství.  

Byla jedináček z velice intelektuálně založené rodiny. Zvlášť tatínek, vědecký pracovník, byl svou dcerou velice zklamán. Neshledal na ní nic, co by zasluhovalo pochvalu. Učila se průměrně, na gymnáziu občas donesla i čtyřku na vysvědčení a nevypadalo to, že by ji někdo donutil se „neflákat“. Nevynikala v přírodních vědách ani v jazycích. Měla jiné zájmy. Nadšeně fotografovala a závodně hrála volejbal.

Kompexy méněcennosti

A prý byla strašně zakomplexovaná. Měla k tomu pádný důvod. Od útlého dětství o sobě slyšela, jak je neschopná a hloupá, nic nikdy nedokáže, a ať už se konečně vzpamatuje a něco se sebou začne dělat. Její tatínek tak moc netalentem své dcery trpěl, že své zklamání ventiloval rád před návštěvami i příbuznými. „Naše Naďa se nepovedla, kdybyste viděli to její vysvědčení,“ říkával. Nebo: „Ty prosím tě mlč. Ty když promluvíš, tak to vždycky stojí za to. Raději nikde neotevírej pusu.“ Otec se prostě nemohl smířit s tím, že se mu narodila obyčejná holka, a ne génius nebo výrazný talent na jím zvolený obor, který by akceptoval.

Vina a trest

Nadina matka byla účetní vyžadující přesnost. Špatně zavřená láhev od limonády stačila, aby si Naďa vyslechla, jaká je příslušnice stáda zemědělských zvířat. A když rodiče zjistili, že není síla, která by z trojek a čtyřek vykouzlila na vysvědčení jedničky, musela Naďa o víkendech vstávat v sedm ráno a svou lenost a neschopnost si odpracovat manuálně. Prát, žehlit, okopávat záhony, sekat trávu... „Nechceš se učit, tak budeš dělat rukama,“ bylo jí oznámeno a důsledně dodržováno.

A přece je chytrá!

Naďa byla tak zakomplexovaná, že trvalo mnoho let po té, co své rodiče opustila, než našla svůj klid a profesi, kde by se realizovala. Nakonec zvládla i vysokou školu, ale ne obor, který by v rodičích vyvolal uznání.

Když jí bylo pětatřicet, náhodně se dostala k měření IQ. K testům prý sedala celá rozklepaná s vědomím, že se ocitne v hlubokém podprůměru. Jak se pak divila, když jí po vyhodnocení bylo nabídnuto členství v Mense!