Asi mám velkou prdel. Ne asi, určitě. Při koupi spodního prádla to ještě jde. Napochoduji do obchodu a sdělím prodavačce, že chci černé kalhotky velikosti XXL, nejlépe s elastanem nebo nějakým podobným materiálem a hlavně s minimem krajky (neboť ta mě obvykle škrábe, a neptejte se kde). Dodám, že nechci kalhotky tanga, neboť ty se mi zařezávají kdoví kde, že chci kalhotky vyšší, tedy do pasu, ale ne takové ty babské. Nejlépe takové, které jsou kolem nohou vysoce vykrojené a na bocích mají jen asi centimetrový proužek, nejlépe z průsvitného materiálu. Paní za pultem začíná blednout. Dodám, že chci kalhotky, které budou vypadat elegantně a sexy. Paní za pultem se začínají třást ruce. Otočí se zády a začíná hrabat. Z několika krabic vyndá bílé, béžové a růžové hrůzy velikosti XXL, celokrajkové a povětšinou stahovací, já jim říkám tankery. Nezbývá než opakovat své přání: černé, vysoce vykrojené... hlavně elegantní. Paní za pultem, která zatím změnila barvu v obličeji z šedorůžové na šedomodrou (a já se začínám obávat, že ta chvíle, kdy ji sklátí mrtvice, je velmi blízko), se otočí a začne se znovu hrabat v krabicích. Po asi pěti minutách, kdy se za mnou začíná tvořit slušná fronta, samozřejmě se zájmem sledující můj hon za kaťaty, jež elegantně obepnou mou široširou záď a způsobí, že budu vypadat o 10 kilo lehčí, se paní vítězoslavně napřímí a na pult hodí (huráááá) patero černých kalhotek. Všechny jsou přesně dle mého vkusu. Až na jednu maličkost. Je to velikost M, což znamená, že bych je natáhla tak na jednu nohu. Možná, kdybych si koupila akční set 1+1 zdarma, mohla bych natáhnout na každou nohu jedny kaťata a bylo by. Ale ne, v duchu tuto myšlenku zavrhuji a poměrně nesměle namítám, že jsou všechny malé. „Malé?" opáčí prodavačka, která má asi 110 kilo a prdelisko jako štýrský valach. „Já je sama nosím, podívejte se, jak se roztáhnou!" praví, vecpe do spoďárů obě ruce a rozpaží, až jí lupne v obou loketních kloubech. „Ne, děkuji, tohle si opravdu nemůžu koupit. Víte, ono se mi to pak sroluje pod pupek a to já nemám ráda" špitnu.  Fronta za mnou se začíná pochichtávat, zejména ta ženská část, která má poloviční proporce než já. „Nemám," dozvím se od prodavačky. Mám toho dost a vycouvám ven. Další den naběhnu do hypermarketu a za půl hodiny mám v košíku docela super gaťky přesně dle svého vkusu.

 

Mám holt velkou prdel. A prsa zřejmě podměrečná. Se spodním prádlem to ještě jde. Ale koupit si plavky - to je prostě hrůůůůza. Rozumějte, spodní díl XXL a prsa 75 B znamená, že bych potřebovala nakombinovat spodní díl od plavek velikosti XXL a horní díl od plavek M. A teď babo raď. Ještě kruci nejsem tak stará, abych si musela kupovat jednodílné plavky. Mám postavu přesýpacích hodin, poměrně souměrnou, na svůj věk celkem štíhlý pas. Ale díky kůži na břiše vytahané po dvou porodech prostě nemohu nosit bikiny. A plavky si asi budu muset nechat šít u nějakého krejčího ze staré školy, který mé obliny obkrouží centimetrem a který bude zabodávat špendlíčky do tkaniny nebezpečně blízko mým špíčkům. Protože plavky v krámě jednoduše nekoupím. Zrovna vloni se mi rozpadly mé plavky, za které jsem před šesti lety dala dva tisíce, ale které tenkrát jako jediné z asi 30 plavek odpovídaly mým potřebám.

 

Inu, vyrazila jsem do obchodu. Nejdříve - pamětliva anabáze se spodním prádlem - jsem se vydala do hypermarketu. Ale ouvej. Plavky jsou šity na uniformní osoby. Pokusila jsem se narvat do třech a pak jsem to vzdala. Ve specializovaném obchodě na spodní prádlo a plavky jsem si zopakovala své zážitky z koupě černých kalhotek. Pokusila jsem se přemluvit prodavačku, zda by mi nemohla dát spodní díl 44 a vrchní díl 40. Argumentovala jsem tím, že určitě existují ženy, které vypadají opačně, tj. mají bujné poprsí a malý zadek, a které jistě ocení zbývající kombinaci spodní díl 40, vrchní díl 44. Ale nepochodila jsem.

 

Pozdě k večeru jsem toho už měla dost. Cestou domů jsem se stavila u místních Vietnamců, kam chodím na trička, šátky a letní sukně, a ejhle - měli vystaveno hned několik kusů dvojdílných plavek, které vůbec nevypadaly špatně. Vybrala jsem si jedny, blankytně modré (protože to je barva, která mi opravdu nejvíc sluší) a zalezla jsem do provizorní kabiny tvořené závěsem na tyči. Horní díl sednul skvěle, spodní díl se - jako obvykle - snažil horem spodem vypudit mé břišní a boční obliny ven. V okamžiku, kdy má deprese dostoupila vrcholu, se vietnamská majitelka zpoza závěsu zeptala: „Sluší?" Beze slova jsem odhrnula závěs. Sjela mě laskavým pohledem odshora k patám a zasvěceně pravila: „Velký prdel."

 

Kadla


Milá Kadlo,
dík za super vtipný příspěvek.

Reklama