Načapali jste někdy někoho? Byli jste někým načapáni? Tohle téma jsme na našich stránkách probírali nedávno a já byla ráda, že jsem k němu neměla čím přispět. Dnes už bych možná měla.

situace

Načapat někoho v intimní situaci, nebo být načapán, určitě není nic příjemného. Nechtěla bych zažít ani jedno, ani druhé. Je to prostě trapas pro obě strany a měli bychom mu předcházet. Ale někdy se to tak semele…

Se svými dcerami se vídám opravdu jen sporadicky. Jedna už žije se svým přítelem a druhá při studiu pracuje v pizzerii, takže přijíždí pozdě v noci, když už spím. Ráno, když vstávám, spí zase ona.

Už se jí neptám, kam jde a v kolik přijde, i když mě svrbí jazyk. Ale je dospělá.

Už nemám ani přehled o tom, kdy má volno ve škole i v práci, a je doma. Možná je to špatně, ale když se vžiju do její situace, asi by mi byl rodičovský monitoring také proti srsti. Ale možná si nakonec vyměníme role a budu se hlásit já. Po zkušenosti, která se nám přihodila, by to asi bylo na místě.

Tuhle jsem nějakým nedopatřením přijela domů dřív. V předsíni jsem zakopla o cizí pánské tenisky a v hloubi bytu zaslechla kvapné zabouchnutí dveří. Bylo mi jasné, že dcera není doma sama.

Po chvilce přišla a ptala se udiveně: „Jé, ty už jsi doma?“ Smysluplnější otázku už jsem dlouho neslyšela. Ale moje odpověď nezněla o nic chytřeji. „Kdybych věděla, že máš návštěvu, tak dám vědět.“ Ve skutečnosti si nedokážu představit, jak bych to uvedla do praxe. Už se vidím, jak volám: „Bacha, jedu domů!“ nebo: „Můžu přijet dřív, nemáš náhodou návštěvu?“ To budu muset ještě promyslet.

Ale můj nečekaný návrat měl i příjemnou stránku. Konečně jsem poznala toho mladého sympatického muže, o kterém zatím jen mluvila. „Dobrý den, já jsem ten a ten a přijel jsem na návštěvu,“ řekl v roztomilých rozpacích.

Čtěte také:

Přistižena in flagranti

Reklama