Reklama

Téma nevěra často vzbuzuje vášně. Někteří lidé nevěru radikálně odsuzují, jiní tolerují, další doufají, že ji nebudou muset nikdy řešit. Znám i jednoho muže, jehož příběh vás možná bude zajímat - má dvě milenky a neví, jak dál.

lovers

Faktem je, že nevěra tu byla, je a bude, dokud budou lidi na světě. Podle průzkumů mezi českými ženami a muži je nevěrná víc než třetina Čechů. To je docela velké číslo... Luděk do té třetiny taky patří. Nemá sice manželku ani děti, ale zato má dvě milenky. Takže je vlastně nevěrný neustále, i když on tvrdí, že tak to není. „Já jsem jim nic nesliboval, tak si můžu dělat, co chci,“ odpověděl mi na otázku, jestli mu nepřipadá nefér, když se stýká s dvěma ženami najednou.

A pak se rozpovídal trochu víc, možná i pod vlivem vypitého alkoholu. A pod podmínkou, že nenapíšu pravá jména. „Trošku to přestávám zvládat. Žiju sám, většinou se vídáme u každé z nich doma, ale obě holky chodí občas i ke mně, tak si říkám, jestli se to časem neprovalí. Zatím se mi to daří tajit a vůbec nevím, jestli některá z nich tuší, že mám i někoho jiného. Dělám to takhle asi rok, docela dlouho na to vydržet se dvěma ženami, co? Někdy toho mám opravdu dost, tak se třeba týden nevidím ani s jednou.

Obě mám rád

Začínám přemýšlet o tom, co dělat dál. Mám obě holky rád, každá má něco do sebe. S Mirkou je legrace, je taková temperamentní, ráda se baví, i v sexu, Zuzka je zase starostlivá a hodná, asi z ní bude dobrá manželka. Ne že bych pomýšlel v nejbližší době na manželství, to vůbec ne. Ale napadá mě, že z nich dvou by byla ideální ženská, škoda, že se nedají nějak spojit. Ne, to byl jen vtip! Je mi jasné, že se budu muset rozhodnout, takhle to nejde dělat dál, určitě ne dlouho, už teď mám občas problémy, abych neřekl špatné jméno, nezmínil se o něčem, co jsem prožil s tou druhou... To se mi už párkrát stalo, ale naštěstí jsem to vždycky nějak zamluvil.

Nevýhoda třeba je, že u sebe nemůžu nosit jejich fotky, nebo když mi dají nějaký dárek a ta druhá si všimne, tvrdím, že jsem si to koupil sám. Radši s nimi nechodím do stejných restaurací, aby mě tam náhodou někdo nepoznal. A jen doufám, že se někdy někde nepotkáme, náhoda je blbec, to by byl asi průšvih. I když, třeba by se tím všechno vyřešilo...

Jsem asi sobec, co, když se nedovedu ani jedné vzdát. Když já je ale obě potřebuju, co bys dělala na mém místě? Já fakt nevím. A myslím, že tím ani jedna netrpí, vždyť o té druhé neví, doufám. A já jim opravdu nic nesliboval, řekl jsem jim, že zatím nechci bydlet společně, že uvidíme. Ani o tom nemluvíme. Kdyby na to přišla řeč, nějak bych se vymluvil. Vidím asi jen jedno řešení - rozejdu se časem s oběma. Ale nějakou dobu si ještě užiju!“

Co myslíte, milé čtenářky? Není to typické myšlení chlapa? Odpovězte nám v anketě, abych věděla, co mám milému Luďkovi poradit, až ho příště uvidím.

Četly jste na podobné téma: