to samo o sobě stačí k informaci, že u čtenářky s nickem eli.emanuela se rozhodně nikdo nenudí. Ani děti, ani jejich matka. O pár perných chvilek, které jí dokážou připravit její ratolesti, se s námi dnes podělí

Dobrý den,

Perné chvilky dennodenně

Dnes to tu asi budou samé opravdu krušné okamžiky, ve kterých šlo o svobodu, zdraví či dokonce život. I já jsem zažila nejednu takovou chvíli, ať už na své vlastní kůži, nebo po boku někoho mně drahého. Zejména jeden člen rodiny má „dar“ a přitahuje všechny zdravotníky a lékaře, kteří svou práci mají jako otravné živobytí a ne jako vznešené poslání. Ale proč si kazit den, vždyť jsou i jiné perné chvilky.

Nikdy jsem neholdovala adrenalinovým sportům či jiným nebezpečným zábavám. Přesto se jednoho dne obrátil můj život naruby. A nepoučena první zkušeností, zkusila jsem to znovu. Výsledkem je, že se vůbec nenudím a perných chvilek si užívám opravdu dosyta. Mám totiž dvě malé děti.

Asi každá máma to zná. Dokud je to maličký růžovoučký uzlíček, ještě se to dá, ale jak to trošku povyroste... Úchvatné období je kolem roku a půl. Dítko už umí chodit, vylézt, chápe, že něco nesmí, ale stejně to dělá. Klasické perné chvilky jsou takové, kdy zapomenu položit židli. Dítěti pak stačí pár vteřin, aby ji přišouplo k nábytku, vylezlo na židli a z ní na stůl, na skříň a tak. Opravdu lahůdka, vejít do pokoje a najít malé dítě, které se chystá skočit do téměr dvoumetrové hloubky. :) Nebo vaření je taky velké dobrodrůžo. Ta malá opička už umí používat hlavičku i nástroje, takže si klíďo píďo docupitá pro stupátko, a to se to pak šahá na vařící hrnce! :) A ještě to vylepšit dřevěnou vařečkou vraženou do plamene. Nestačím žasnout, co všechno je mé dítě schopno vymyslet a jak ohrozit své zdraví.

Některé dny bývají klidnější, ale děti mají být po kom pořádnými rarášky, takže nezřídka bývá chvilka pozornosti věnovaná jen staršímu dítku „odměněna“ nějakým kaskadérským kouskem mladšího dítěte. Každý den je nějaká nehoda, boule, prokousnutý ret, ale nepoučí se a nepoučí! :)

Zažívám si dennodenně perných chvilek požehnaně, ale i když večer bývám kolikrát vyčerpaná a šťastná, že děti už konečně spí, neměnila bych. :) Dost možná na to jednou, za takových osm deset let, budu s láskou vzpomínat a říkat si „malé děti, malé starosti“...

S přáním pěkného dne

eli.emanuela

Milá eli.emanuelo, to si pište, že pořekadlo o malých dětech - malých starostech a velkých dětech - velkých starostech, má něco do sebe

Text nebyl redakčně upraven

Reklama