Každý rodič se bojí o své děti. Myslím, že je to přirozené. Máme strach, aby dítě neupadlo, když se učí chodit, aby se mu něco nestalo, když začne chodit samo ze školy, aby přišlo v pořádku domů z diskotéky... Strach je to celoživotní.

strachZnám ale pár rodičů, kteří to s péčí a strachem o děti přehánějí. Řekla bych, že je to až chorobné, jak jedna moje známá svého syna opečovává. Kluka je člověku až líto, když vidí, co všechno nesmí, protože by se mu mohlo něco stát. Posuďte samy, jestli je tohle jednání normální.

Zuzana má jedno dítě, jedenáctiletého Péťu. Je rozvedená, takže je na všechno sama, navíc měla dítě dost pozdě - v 39 letech. Možná ze všech těchto důvodů se na syna hodně upnula a chce ho mít pořád pod kontrolou. Jí to připadá v pořádku, ale co Péťa? Ten nesmí chodit nikde sám, nesmí ke kamarádům, natož přes noc, pořád musí být na telefonu... Z jeho občasných poznámek vím, že mu to dost vadí, ale co může dělat? Nechce maminku zbytečně nervovat, a tak radši poslouchá.

„Myslíš, že to přeháním?“ zeptala se mě Zuzana, když jsme se jednou potkaly před obchoďákem, vedle ní šel za ruku Péťa, a já se divila, proč ho všude vodí s sebou, proč ho nenechala doma, vždyť si tam mohl hrát místo běhání po nákupech. Řekla, že ho doma nikdy nenechává samotného, protože co kdyby začalo třeba hořet, co by dělal? „Já mám pořád pocit, že když ho nebudu mít u sebe, něco se mu stane. Samozřejmě chodí normálně do školy a na kroužky, ale tam je vždy pod dohledem nějakého dospělého, s těmi to mám domluvené,“ vysvětlila mi. Pomyslela jsem si něco o tom, že učitelky musí být asi nadšené, jestli si tohle s nimi domlouvá.

Péťa nesmí nikam sám

Péťa je opravdu chudák. Když se jeho máma rozvedla, zůstal jí byt a taky firma, kterou měla už během manželství. Kancelář má doma, všechno si plánuje podle sebe, nebo spíš podle toho, jak potřebuje Péťa. Každé ráno ho vozí do školy (naštěstí do třídy už ho nevodí, ve třetí třídě jí paní učitelka řekla, že to není vhodné) i ze školy, na kroužky i z kroužků, ke kamarádům i od kamarádů. Nikdy nespal jinde než doma, možná párkrát u babičky, ale spíš jezdí babička k nim.

Největší problémy a střety nastávají, když se Péťa vrátí po víkendu od táty, kde má volnost a kde si může dělat, co chce. Táta mu dovolí mnohem víc, a tak Péťa vidí ten obrovský rozdíl, jak to pak funguje s mámou. Občas se Péťa pokouší domluvit, že by chtěl chodit ze školy s kamarády, nebo u někoho zůstat přes noc, ale zatím se mu mámu nepovedlo přesvědčit. V kolika letech se mu to asi podaří?

Nejhorší podle mě je, že si Zuzana vůbec neuvědomuje, jak svému synovi svým chováním ubližuje. Myslí si, že dělá správně, když svoje dítě chrání a stará se o něj. Já ale myslím, že jí Péťa při první příležitosti uteče. A ani se mu nebudu divit.

Jaký máte na takovou přehnanou péči názor?

Psali jsme v našem magazínu:

Reklama