Zdraví

Mám agorafobii

Čtenářka janaa1 nám poslal svůj příběh. Její muž a rozvod s ním ji přivedl nejen k psychiatrovi, ale až do invalidního důchodu. I ona bere svůj dnešní text jako součást terapie.

Dobrý den všem kdo se ještě nezbláznil i těm, kdo už blázní...jako já...
 
Vždycky jsem byla poměrně akční a společenský člověk,  nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že skončím v péči psychiatrů... A jak jsem se tam dostala? Vyprávění by to bylo dlouhé, tak se pokusím co nejstručněji.
Vdala jsem se poměrně brzo (v dobách socializmu to bylo běžné)- ve 20 letech jsem měla první dceru, ve 21 letech druhou. V manželství to poměrně vrzalo, ale manžel mě přesvědčoval, že si vždycky přál syna a když ho budeme mít, bude vše lepší. Byla jsem naivní a hloupá - nechala jsem se přemluvit a po čase opravdu otěhotněla. jenže místo jednoho miminka se narodily dvě a já najednou ve 25 letech ,měla 4 děti. Porod byl velmi komplikovaný, přece jen tolik dětí za sebou - tělo se začalo bránit, protože bylo vyčerpané. Téměř jsem zemřela. Tři dny jsem bojovala, a vyhrála... Nějakou domu jsem ještě ležela v nemocnici, vše se zlepšovalo, tak jsem pospíchala domů. Starší holčičky byly v době, kdy jsem se o ně nemohla starat u babiček. A to byl kámen úrazu. Manžel měl příliš času pro sebe... Alkohol, ženy a automaty. Byla to hodně špatná doba. Já jsem nevěděla co dřív, 4 malinké děti a chlap- nikde. 
 
Vydržela jsem půl roku. Pak jsem najednou začala hubnout, nemohla jíst, byla vyčerpaná tak, že jsem nemohla ani vstát z postele. Doktoři se mě snažili léčit, dělali různá vyšetření ale na nic, co mě takhle ničí nemohli přijít. Už jsem měla 40 kilo a sotva chodila, myslela jsem, že umřu. Až jednoho z lékařů napadlo poslat mě na psychiatrické vyšetření. Dostala jsem antidepresiva a léky na uklidnění. Nezabralo to hned, ale lépe mi bylo. Tak jsem postupně zjišťovala, že to co mě ničí je můj manžel. Vydržela jsem  s ním ještě 6 let. Potom už jsem pochopila, že to co mi tvrdí není pravda. Že se o děti a rodinu starám stejně sama a nejsem neschopná troska, jak mi tvrdil. Rozvod byl příšerný. Vybíjel si vztek na mě a občas to zkoušel i na děti. Sebrala jsem všechny síly, rozvedla se a našla si dvě práce, abych poplatila dluhy, které gamblerstvím nadělal. Kdybych to neudělala, vystěhovali by nás z bytu
 .
A tehdy po nějaké době  podruhé tělo řeklo dost. Bylo mi špatně téměř neustále, bála jsem se chodit ven a měla co dělat abych se postarala o děti. Ted jsem už pár let v invalidním důchodu, a postupně se mi dělá líp. Z dětí jsem vychovala slušné lidi, tak jsem na to pyšná, a když je vidím, sebevědomí se mi zvedá o něco víc.
Mezi lidi se stále bojím chodit, sama ven taky - mám agorafobii. Moc mi pomáhá povídat si s lidmi alespoň virtuálně. A doufám, že se můj stav zlepší natolik, abych zas byla ta akční holka...
Jsem ráda, že jsem odhodila veškeré předsudky a začala chodit na psychiatrii a naučila se o tom mluvit i nahlas. Psychiatři mi opravdu pomohli, bez nich bych to asi nezvládla. A tak když slyším někoho, kdo by ke „cvokaři“ podle svých slov nikdy nešel, jen se pousměju. Dneska už je to naštěstí normální věc a není se za co stydět. Když je nemocná duše, je to nemoc jako každá jiná a nikdo neví , jestli i na něj nějaké velké trauma nezapůsobí víc, než je schopen zvládnout.Děkuju všem, kdo dočetli celý dlouhý článek za trpělivost. Věřte, že když jsem to napsala, zase se mi o trošku ulevilo.
janaa1
Tento text nebyl redakčně upraven


Děkuji vám janoo1 za váš příběh. Je to smutné čtení. Ale takový občas bývá život. Jsem přesvědčen, že všechno zlé je k něčemu dobré, a tak věřte spolu se mnou, že vás ještě potká něco, kvůli čemu stálo za to trpět.

Dnešní den je na téma duševní poruchy a nemoci.

  • Trpíte nějakou, nebo někdo ve vašem okolí?
  • Byla jste někdy u psychiatra, psychologa, nebo u nějakého samo vzdělaného šarlatána?
  • Pochybujete o svém duševním zdraví? Nebo o duševním zdraví někoho jiného?

Na e-mailu

redakce@zena-in.cz

čekám na vaše příběhy, vzpomínky, názory, historky, vtipy, videa apod.

Jednu z vás zkusím překvapit bláznivou cenou? Jakou? Ušiju ji na míru té, kterou vyberu.

Tak se těším a  přeji vám krásný den bez obláčků na duši!

   
03.11.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [3] femme [*]

    moje dcera má taky agorafobii, začalo to tím, že se jí najednou udělalo špatně v buse Sml15 už 9 let je v PID, leta nemohla vyjít ani z bytu, poslední dobou má pocit, že je to trochu lepší, tak snad......nechci to zakřiknout Sml23

    superkarma: 0 03.11.2011, 20:07:47
  2. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Sml79nemoc duše je opravdu pěkná potvora, ale zvítězila jsi, drž seeee Sml67

    A že jsi se zbavila tvého manžela, moc dobře jsi udělala Sml67

    superkarma: 0 03.11.2011, 14:26:58
  3. avatar
    [1] Kopretina3 [*]

    Manžel byl pěknej hazjl, jste šikovná, že jste to zvládla.

    superkarma: 0 03.11.2011, 14:19:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme