Rodina

Malý tyran. Máte ho doma?

Kde se to v těch dětech bere? Otázka, kterou si v posledních letech stále častěji kladou rodiče i široká veřejnost. Ordinace psychologů i terapeutů se plní bezradnými rodiči a jejich despotickými potomky. Příčina je podle mnohých zcela prostá: Nastal čas sklidit úrodu dvacetileté liberální výchovy – porevolučního šlágru ze Západu.

tyran

Chtěli dělat všechno správně, ale nějak se jim to vymklo z rukou a z jejich roztomilých ratolestí se pomalu stávají malí tyrani a manipulátoři. Zatímco někteří vinu dávají násilí v televizi, jiní jsou přesvědčeni, že se sklony k despotickému a agresivnímu chování se jedinec již narodí. Na to se však názor odborníků podstatně liší.

Když v roce 1988 německá psycholožka a publicistka českého původu Jiřina Prekopová vydala knihu Malý tyran, vzbudila neuvěřitelnou vlnu ohlasů a rozdělila veřejnost na dva tábory. Jedni se v tyranizovaných rodičích svými potomky, o kterých Prekopová v knize píše, dokonale poznávali, jiní knihu a názory Prekopové označovali za naprosto nepřijatelné až nebezpečné. Ještě nedávno se někteří domáhali toho, aby kniha byla zakázána (dočkala se již 26 vydání).
Prekopová přitom v knize uváděla příklady ze své vlastní praxe, kdy se na ni obraceli zoufalí rodiče, kteří nevěděli, co se svými dětmi, jež jim neustále poroučeli a diktovali si vlastní podmínky.
Autorka navrhuje zlatou střední cestu. Zdůrazňuje, že ani jeden ze stylů výchovy, ať již ortodoxně demokratický, který jsme počátkem devadesátých let odkoukali od našich západních sousedů, či autoritativní, jenž převládal v Československu za komunismu, a jehož výsledkem byly neprůbojnost a zakřiknutost jedinců, nemůže sám o sobě fungovat.

Nenechte se vyvést z míry

Co tedy s dítětem, které své rodiče vydírá záchvaty vzteku, aby dosáhlo svého?
„Hysterický záchvat je komplexní situace mezi dítětem a rodičem,“ říká brněnská psycholožka a terapeutka Kateřina Novotná. „Namísto hledání iluzorních příčin raději pojďme hledat rodiče, kterým se takové situace stávají, a ptejme se jich, jak to kdy dokázali zvládnout a jaké nejrůznější přístupy zaujali.“
Rodiče by podle psycholožky neměli ztrácet trpělivost, zejména pokud dítě „vyvádí“ na veřejnosti.
„V tu chvíli je důležité snažit se řešit sebe a dítě, ne okolnost a fakt, že se to stalo na veřejnosti,“ upozorňuje psycholožka s tím, že by se rodič neměl zabývat otázkami typu: Co si o mně lidé jako o rodiči pomyslí? Co musím udělat, aby si lidé řekli, že jsem dobrý rodič?
„Vztah mezi rodičem a dítětem, to, kvůli čemu se mají rádi a jakým způsobem vedle sebe žijí, v tom je odpověď na to, co mohou společně udělat, aby se oba v tu chvíli méně trápili. Není totiž pochyb, že se v tom nelíbí ani jednomu. Dveře tvořivosti jsou otevřené a neexistuje jeden univerzální způsob, jak se zachovat, stejně jako neexistuje jediná univerzální situace hysterického záchvatu,“ říká Kateřina Novotná, podle které jde vždy o malý, avšak veřejně hodně viditelný kousek ze života rodiče a dítěte.
„Tím by se ale rodiče neměli nechat vyvést z míry a ztratit své rodičovské dovednosti, jež jindy a jinde umí dobře použít,“ dodává psycholožka.

Unavte je a držte se pravidel

To, na čem se odborníci jednoznačně shodují, je, že by rodiče neměli děti s agresivnějšími sklony trestat násilím. Jistě je jednodušší Pepíčkovi pořádně nařezat, když přinese domů poznámku, že se neustále pere se spolužákem nebo uhodil spolužačku. Jenže tím se jeho agresivní chování jen podporuje a v zásadě také utvrzuje. Namísto toho psychologové radí, aby se rodiče snažili děti trestat úkoly, které je nebaví, jako jsou například domácí práce, nebo zákaz oblíbených činností, například televize, počítače nebo hraní si venku s kamarády. Samozřejmostí je pochopitelně zdůvodnění, za co trest dostávají. Rodiče však často dělají chybu, že ze svých pravidel ustupují a nechávají se potomkem takzvaně „utáhnout na vařené nudli“. Přitom právě výdrž v zásadovosti je stejně důležitá jako železné nervy, když váš potomek spustí na veřejnosti. Někteří rodiče volí metodu klidného nezájmu, kdy na potomkovy návaly zlosti a vzteku vůbec nereagují a čekají, až ho to lidově řečeno přestane bavit. Za klíčové pak odborníci považují, aby rodiče vydírání potomků zarazili hned při prvních pokusech. V opačném případě se jim totiž může stát, že si potomek bude diktovat, co mu mají uvařit, kdy si bude, či naopak nebude hrát a jaký dárek musí dostat za to, aby s nimi šel například na návštěvu k babičce.
U těchto děti, bývá častá taky hyperaktivita.
Rodičům radím, aby je zkrátka utahali,“ říká učitelka z Prahy 4 Ladislava Boudová. „Fyzická zátěž pomáhá vybít negativní energii a týmové sporty navíc umožňují dítěti zvykat si na fakt, že ne všechno se dá vyhrát silou a hrubostí, ale že k tomu, aby bylo dosaženo cíle, je potřeba naučit se myslet uváženě a promyšleně plánovat,“ radí pedagožka.

   
22.02.2011 - Děti - autor: Eva Dömény

Komentáře:

  1. [21] jastura [*]

    Francaise — #20 Neteřinka chtěla tehdá hlavně dělat všechno sama. Sama jíst, sama na nočník, sama sedět. Ono se to netýkalo jenom toho sezení. Prostě měla takové období, kdy chtěla všechno sama. Prostě to nejde pokaždé udělat v klidu.Sml80

    superkarma: 0 11.03.2011, 10:14:10
  2. avatar
    [20] Francaise [*]

    jastura — #10 Konkrétně tyhle scény v autobuse mají na svědomí maminky.

    Matky běžně posadí dítě a samy nad ním stojí. Tak ho od mala učí, že má přednost a dítě pak považuje samostatné sezení za samozřejmost. Správně by si maminka měla malé dítě posadit na klín, větší už postojí samo. Tak se děcku od mala vštěpuje, že přednost mají dospělí a starší. Dítě to pochopí jen tímto příkladem, nemusíte nic víc vysvětlovat.

    1. na komentář reaguje jastura — #21
    superkarma: 0 11.03.2011, 08:47:26
  3. avatar
    [19] Pimpa D [*]

    LadyZa — #8 Sml67

    superkarma: 0 22.02.2011, 21:11:43
  4. avatar
    [18] kobližka [*]

    Hodně zajímavé čtení.A dost pravdivé,tedy místy.Je pravda,že dnešní generace je ve výchově dětí někdy až příliš benevolentní a nemyslím si,že je to láskou k dítěti,ale spíš z pohodlnosti.Ono je to přece jednodušší nevšímat si nezvladatelného potomka,než si dát tu práci a snažit se ho vychovávat.To,jak se některé děti dnes chovají,to je jenom vizitka rodičů!Škola už mnoho neudělá,když dítě je z domova zvyklé na tvrdost,asertivitu,násilí...tak,jak to běžně vidí v TV a má možnost to nacházet na internetu.A neříkejte,že média na to nemají vliv,mají a veliký!V článku mě trochu zarazila rada,že bychom měli děti trestat třeba domácími pracemi...no,to je mi teda rada pro život jako vyšitá!To si takový synek,až vyroste,bude pamatovat. Domácí práce jsou za trest a zřejmě svojí partnerce pomáhat nebude.Nebo mu zakazovat kamarády?Tak to si s chutí sedne před tu bednu....Co si už ti psychologové nevymyslí....

    Já jsem vždycky zastávala názor,že dítě má mít nějakého koníčka,sport,ne jen vysedávat doma.Málokteré dítě,které třeba chodí na klavír,nebo na šachy, se dá na drogy,nebo je členem nějaké party,co krade.Ono totiž na to nemá čas!A tak nějak si nedovedu představit,že někdo hraje Mozarta a při tom kouří trávu...moje děti alespoň takhle svůj čas vyplňovaly a jsem ráda,že i vnučka je na tom stejně,má hodně zájmů.

    Je jasné,že někdy za to dítě ani rodič fakt nemohou,když jde o nějakou nemoc,či poruchu.Ale já měla na mysli děti spíš už školou povinné....

    superkarma: 0 22.02.2011, 20:06:35
  5. avatar
    [17] SNÍŽEK [*]

    pajda — #15 znala jsem paní,která říkala,že její děti by to nikdy neudělali.Odsuzovala,když měli kluci dlouhé vlasy,nakonec její syn nosil vlasy do půl zad.Pomlouvala,když se holka musela vdávat,až se toho dočkala i u své dcery.Její nejmladší byla zubařka,na školení se vyspala s černochem,který měl doma tři děti a narodil se jí tmavý chlapeček,zůstala svobodná matka.Je lepší držet hubu.Sml22

    Přeju synovi,aby se uzdravil a byl spokojený Sml79

    superkarma: 0 22.02.2011, 16:45:23
  6. avatar
    [16] Kuře [*]

    LadyZa — #8 Ještě že jsou na světě supermatky... A že ti haranti uřvaní můžou být třeba po nemoci, že už třeba cestují dvě hodiny a jsou přetažení, že zásah matky by celou scénu jenom zhoršil, to vás nikdy nenapadlo?

    Mám dvě děti - vzornou holčičku, která za celý svůj destiletý život neudělala jediný hysterák a kluka, co si ve dvou letech rozbil hlavu, když s ní v záchvatu vzteku třískl o zem (bohužel na štěrkové cestičce). Ani u jednoho si nepřipadám jako někdo, kdo "za to může".

    Dceru od mala učím jak se bránit a jak si říct o to, co potřebuje a syna jak ovládat záchvaty. Dcera je v deseti letech schopná oplácet rány útočníkům a syn těsně před výbuchem odejít do ložnice, případně na veřejnosti se mě chytit a kompenzovat vztek tisknutím mé ruky. Ale je to JEJICH úspěch a jejich zásluha, neb já jsem jim jenom ukázala cestu. Oni jsou ti, co to dokázali.

    superkarma: 2 22.02.2011, 16:39:16
  7. avatar
    [15] pajda [*]

    20 let jsme bojovali s potížemi typu depresí, se záchvaty vzteku atd.Vysvětlit okolí, že syn je opravdu nemocný a že šlověk v pubertě, který má sníženou pracovní schopnost, si potíže opravdu nevymýšlí, je nad lidské síly. Před cca měsícem jsme změnili doktorku a zjistilo se, že nikdy nikoho nenapadlo udělat podrobné rozbory krve - synovi chybí od narození některé neurotransmitery, přenášené krví. Kdybych poslouchala "zaručené" psychologické rady, tak byl už třetí rok v ústavu a zřejmě by tam zůstal do smrti...teď se pomalinku uzdravuje a doufám, že to vydrží. A o přemoudřelých ženských s názory typu "moje děti to nikdy nedělaly" si myslím svoje. Co, to je lepší se neptatSml57

    1. na komentář reaguje SNÍŽEK — #17
    superkarma: 1 22.02.2011, 15:43:21
  8. avatar
    [14] maje [*]

    LadyZa — #8 jak krásně se to odsuzují cizí lidé. hlavně malé hloupé děti, které si něco nechají vysvětlit, ale většinou, když je to potřeba, tak jedou podle svého. Sml24Sml24 takhle dokonalou paní s dokonalýma dětma  jsem naposledy viděla v seriálu Beverly Hills 90210. ta paní se jmenovala Walshová. Sml24Sml24

    superkarma: 0 22.02.2011, 15:12:17
  9. avatar
    [13] Altamora [*]

    LadyZa — #8 Moje sousedka mi vždycky vyčítala, že je můj syn hlučný a že se vzteká kvůli každé hlouposti. To její dokonalé děti nikdy nedělaly. Jenže můj syn vyrostl, pubertu přestál bez konfliktů a v dospělosti je to zodpovědný a nekonfliktní člověk. Jeden její dokonalý syn už v deseti hrál karty o peníze a kouřil, v patnácti začal s alkoholem a teď je z něho nezaměstnaný alkoholik a feťák. Jsem ráda, že se můj syn jen vztekal, než se naučil pořádně mluvit a chápat. Ty dva roky se daly přežít. Ona má doma asociála už přes dvacet let.

    superkarma: 0 22.02.2011, 14:59:43
  10. avatar
    [12] cicinka [*]

    jastura — #10 A hlavně...děti se přece teprv učí jak v tom našem šíleném světě přežít. Konkrétně 3 leté děcko nemůžete srovnávat s dospělými. Dospělí mají také své vrtochy, mají je i děti.Sml57

    superkarma: 0 22.02.2011, 14:49:04
  11. avatar
    [11] cicinka [*]

    LadyZa — #8 Ale vy jste nějaká chytrá Sml24

    Nenapadlo vás  někdy, že nejsme všichni stejní? Že lidé mají mnoho různých povah?  Možná vaše děti a vnoučata byla super maxi hodná, poslouchající jak hodiny. A jsou prostě děti, kterým to nestačí říct jednou, nebo na ně vrhnout vražedný pohled a ony se stáhnou do ulity. Myslíte, že by ty mamky měly chodit kanálama? Nebo ty děti rovnou zastřelit?

    Takovou jako jste zřejmě vy, máme učitelku. Ta si představuje, že děti budou přesně takové jak to jí vyhovuje. Ale nebudou Sml23 Budou takové jaké se narodily. Sml32

    superkarma: 1 22.02.2011, 14:46:39
  12. [10] jastura [*]

    LadyZa — #8 Když jsem jela s malou neteřinkou autobusem (asi 3 roky měla), všichi si mysleli, že je to mé dítě a škaredě koukali, že mě neposlouchá. Zrovna byla vzdorovitá, měla špatnou náladu a chtěla všechno sama. Ječela mi v autobuse, vztekala se, že bude sedět sama, ne na klíně. Nebylo co bych s ní udělala. Kdyby jí paní sedící vedle nedala bonbóny, tak v tom buse ječí celou cestu, protože pod sedačkou na mokré zemi jsem ji nehodlala nechat sedět. Prostě jsem ji musela dovézt na místo předání mé ségře a nemohla jsem s ní jít v mraze pěšky z jednoho konce města na druhý. Někdy se prostě nedá nic dělat a já jsem vděčná, když narazím na chápavé spolujezdce.

    1. na komentář reaguje cicinka — #12
    2. na komentář reaguje Francaise — #20
    superkarma: 0 22.02.2011, 14:42:18
  13. avatar
    [9] maje [*]

    SNÍŽEK — #6 to moje dcera vždycky odcházela do kouta sama, když se začala vztekat. než začala, odešla a pak jsem na konci chodby slyšela, jak tam vyvádíSml30Sml30

    superkarma: 0 22.02.2011, 14:13:05
  14. avatar
    [8] LadyZa [*]

    No ale řeknu vám, jet v tramvaji nebo autobuse a mít tam takovou zrůdičku uřvanou s maminkou, která klidně čumí ven oknem, tak bych mu nejraději zakroutila krkem a maminkce rozbila ciferník. Když toho haranta nezvládá tak ať s ním nikam nevylejzá, nebo si pořídí radši psa než dítě. Taky jsem vychovala děti a s vnučkou jsem mohla kamkoliv bez toho abych se za ni musela stydět - odmala. A to většinou nedostala to co si usmyslela. Někteří rodiče by si fakt děti pořizovat neměli.

    1. na komentář reaguje jastura — #10
    2. na komentář reaguje cicinka — #11
    3. na komentář reaguje Altamora — #13
    4. na komentář reaguje maje — #14
    5. na komentář reaguje Kuře — #16
    6. na komentář reaguje Pimpa D — #19
    superkarma: 0 22.02.2011, 14:07:50
  15. avatar
    [7] Dekameron [*]

    SNÍŽEK — #6 Sml67

    superkarma: 0 22.02.2011, 13:52:49
  16. avatar
    [6] SNÍŽEK [*]

    vztekající se dítě potřebuje obecenstvo,takže doma jsem ho strčila za dveře s tím,až bude hodný,může přijít.V obchodě pokud se vztekal,musel jít ven a čekat,nic jsem mu nekoupila.Brzo pochopil,že to nemá smysl a přestal.Sml22

    1. na komentář reaguje Dekameron — #7
    2. na komentář reaguje maje — #9
    superkarma: 0 22.02.2011, 13:52:15
  17. avatar
    [5] Dekameron [*]

    Podle mého názoru se musí projít při správné výchově několika fázemi. Nejprve být autoritou, co řeknu, je zákon, protože jsem rodič a dospělý a proto vím co a proč říkám. Další fází kolem puberty je být starší kamarád s více zkušenostmi, kdy si dítě buduje ke mně hlubší důvěru díky rozumovému vyspívání. Tato důvěra nahradí autoritu. A konečně fáze rovnocenného dospělého partnera. Jsme oba dospělí, já i dítě. Je třeba akceptovat, že ta moje malá prdelka má své názory, zkušenosti, vědomosti. Jen tak se podle mne zachová zdravý vztah mezi rodiči a dětmi do budoucna. A... stejně mne hřeje stále vědomí, že jsem táta... jen si nemyslete :)

    superkarma: 1 22.02.2011, 13:49:44
  18. avatar
    [4] diblice [*]

    tak tyrany doma nemám, ale domácí práce jako úkol pro děti beru jako samozřejmost, takže moje děti se snaží, abych je skoro nevidělaSml30

    superkarma: 0 22.02.2011, 13:43:29
  19. avatar
    [3] maje [*]

    SStream — #1 buď v klidu. např. moje dcera, od té doby, co jsem na antidepresivech, je hrozně hodná.Sml24

    superkarma: 1 22.02.2011, 13:36:49
  20. avatar
    [2] kuty [*]

    SStream — #1 neboj Sml79 Všechny děti nejsou takový vzteklouniSml16.

    superkarma: 0 22.02.2011, 11:43:06
  21. avatar
    [1] SStream [*]

    Děti nemám a z tohohle mám docela hrůzu. Vidím to všude kolem a nemám zrovna pocit, že by se podobné situace zvládaly s přehledem... Doma to bylo o tom jednodušším řešení, žádná spolupráce nebo jednání. Nějaké následky to asi má. Ovšem následky ultra demokratické výchovy jsou snad ještě horší...

    1. na komentář reaguje kuty — #2
    2. na komentář reaguje maje — #3
    superkarma: 0 22.02.2011, 11:11:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme