Bulvár

Malý pokoj, tři spolubydlící - ponorka je tu!

Ahojky,

když jsem skončila školu, sehnala jsem práci v 70 km vzdáleném městě. Bylo to i s ubytováním. Sice jsem už nějakou tu dobu žila s partnerem ve vlastním bytě, ale v našem regionu jsem práci nenašla. Tak jsem si říkala, že to zkusím. Domů budu jezdit na víkendy a třeba to prospěje i našemu vztahu, když se neuvidíme každý den, budeme si vzácnější. Vlastně jsme se takhle stěhovali ještě se spolužačkou.

Bydlet jsme měly v podkrovním pokoji, v Léčebně dlouhodobě nemocných. Pokojík měl rozměry asi 4x5 m. Jedna stěna byla zkosená a na ní okénko 0,5x0,5 m, jediný zdroj denního světla. Byly tam tři postele, na jedné seděla naše třetí spolubydlící, dětská lékařka z Moravy.

Každá jsme měla k dispozici postel, noční stolek, lampičku, poličku. Dohromady byla lednice, psací stůl a dvě skříně. WC, koupelna se sprchovým koutem a kuchyňka byla společná pro všechny ubytované.

Byl tu ještě pokojík, kde bydlel rehabilitační lékař a posledními spolunájemníky byla lékařka z gynekologie s přítelem. Prostě honorace :-). Každý jsme platili po tisícikoruně měsíčně.

Ze začátku se nám s holkama bydlelo docela dobře, vzájemně jsme se oťukávaly, vyprávěly si problémy a úspěchy z práce, rozebíraly životy, partnerské vztahy, no všechno možné. Ale postupně jsme ochořely ponorkovou nemocí.

Začalo to nenápadně. Hádky o to, jestli má být zapnuté nebo vypnuté topení, otevřené nebo zavřené okénko, která stanice rádia je lepší, kdo má lepší místo ve skříni, apod.

U spolužačky každý týden přespával jednu noc její přítel. Už takhle jsme se tam nemohly hnout a ještě tohle do toho. Ale zase musím říct, že jsme se všechny snažily spolu vycházet co nejvíce po dobrém. Jenže malý prostor, malé okno, různé nároky na teplo... a ponorka je tu.

Mimochodem, to otevřené okno a vyplé topení při -5°C jsem odnesla zánětem průdušek a čtyřicítkami horečkami.

První se odstěhovala doktorka, vybudovali jí pokojík přímo v nemocnici. Pak i spolužačka, našli si s přítelem podnájem. A nakonec jsem zůstala jen já a doktor rehabiliťák. Byla to pohoda. Ráno nebyly fronty na WC, večer nebyly fronty na koupelnu, krásně jsem si zatopila a měla jsem klid.

Pak přišly povodně a já měla 14 dní dovču. Když jsem se vrátila, vítaly mě nové spolubydlící. Zdravotní sestřičky, jedna ze Slovenska, druhá z Moravy. A ještě se přistěhoval lékař ze Slovenska a kolega fyzioterapeut. A začalo to nanovo. Fronty na WC a na koupelnu by se daly ještě skousnout, ale najednou tu byl i nějak větší nepořádek, každodenní pařby, které měly zahnat smutek po domově, a problémy byly ještě horší a stupňovaly se.

Já měla problémy s nadřízenou, deprese z toho malého tmavého pokojíku a s holkama jsme si taky moc nesedly. Pokud jsme byly spolu jen dvě, tak to šlo, ale všechny tři dohromady byla katastrofa. Holky dělaly na směny, to bylo taky něco. Pořád se řešily problémy se spánkem. Každá jsme vstávala v jinou hodinu, takže jsme se navzájem budily, holky neměly klid se vyspat po noční. No, prostě děs.

Nakonec jsem dala výpověď. Kvůli problémům v práci, ale i kvůli tomu bydlení.

Když jsem odsud odjížděla, spadl mi ze srdce i z duše obrovitáááánský balvan. Vypěstovala jsem si tu nenávist k podkrovním pokojům, společným koupelnám a záchodům a stísněným prostorám. Nenávidím město, kde jsem pracovala.

Asi jsou to silná slova, ale já to tak opravdu cítím.

Sepy


Milá Sepy,

za dobu studia v Praze jsem změnila bydlení několikrát a velmi Vás chápu. Dodnes mám k jedné čtvrti hlavního města takový odpor, že tam již odmítám někdy do budoucna bydlet. Čtvrť sice nemůže za to, že se mi v ní nebydlelo dvakrát hezky, ale já si nemůžu pomoci.

Bydlení s kamarádkami má i své výhody, ale je pravda, že ponorka přijde dříve či později a pokud nelze najít dohodu, je lepší se odstěhovat.
   
18.07.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. [12] Ifi [*]

    Sepy: no, třeba bys teprva pak poznala "krásu spolubydlení".
    Jinak zdravím kolegyňku

    superkarma: 0 19.07.2006, 14:51:19
  2. avatar
    [11] wich [*]

    Tobbi:

    superkarma: 0 18.07.2006, 21:26:35
  3. [10] Tobbi [*]

    wich: Taky tak

    superkarma: 0 18.07.2006, 16:24:20
  4. avatar
    [9] Sepy [*]

    Kikoska: třeba by mě to rozptýlilo co

    superkarma: 0 18.07.2006, 14:21:55
  5. [8] Kikoska [*]

    Sepy: škoda žes je nepřistihla, mohly jste mít trojku...

    superkarma: 0 18.07.2006, 14:19:26
  6. avatar
    [7] Sepy [*]

    A ta moravanda byla nějak extrémně závislá na mamince, takže si á 2 hodiny prozváněly mobilem

    superkarma: 0 18.07.2006, 14:18:46
  7. avatar
    [6] Sepy [*]

    Kikoska: No, holky byly nějaké zklamané láskou ze strany chlapů, tak holt na to vlítly. Jednou jsem přijela z víkendu a tvářily se tak slastně... Ta slovajda mi to potvrdila. Nicméně teď je vdaná a má

    superkarma: 0 18.07.2006, 14:03:43
  8. [5] Kikoska [*]

    Sepy: Jé, to by mě zajímalo... Povídej

    superkarma: 0 18.07.2006, 13:56:13
  9. avatar
    [4] Sepy [*]

    slonbidlo: být tam ještě dýl, tak snad skončim na psychárně. A to jsem vynechala popisování intimního vztahu oněch setřiček

    superkarma: 0 18.07.2006, 13:50:24
  10. avatar
    [3] wich [*]

    Vždycky, když čtu takové články, děkuji osudu, že mé rodiče dovláčel do velkého města a já nikdy nemusela poznat lesk a bídu internátů a kolejí...

    superkarma: 0 18.07.2006, 13:49:52
  11. [1] Kikoska [*]

    Se Ti nedivím...

    superkarma: 0 18.07.2006, 13:38:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme