Jeden z vítězných příspěvků
Velké soutěže o nejlepší dětský příběh.


Se svým starším synem Radimem jsem v dobách jeho předškolního věku zažila mnoho trapasů. Nejen, že byl vždy dítkem velmi všímavým, hyperaktivním a bystrým, ale bohužel měl vždycky i smysl pro škodolibý humor, což mu zůstalo dodnes. A tak jsme zažívali různé trapasy, kterým jsme se mohli zasmát až mnohem později.

Když například na nádražním peróně upadl pán na svůj velký lodní kufr a všichni cestující se „kousali do rtů", náš chlapec dostal takový záchvat smíchu, že ho musel rudý manžel odvléci do nádražního podchodu. Když asi ve dvou letech oznámil celému vozu MHD: „Ta stará paní cinká lahvema, ta si taky veze hodně piva jako náš děda!", snažila se chudák slušná důchodkyně vysvětlit a ukázat všem cestujícím, že si veze Matonky. A tak jsme už byli na ledacos zvyklí. Přesto nás dostal do kolen následující příběh...

Radímek jezdí hrozně rád k dědovi, se kterým si užívají legraci. Jednou spolu byli na zahradě, děda pracoval u kamen ve sklepě a bylo mu dosti podezřelé, že po něm chce vnouček prkýnka, hřebíky a kladivo. Byly mu sice už asi 4 roky, ale na ruční práce byl úplně „levý" a vlastně je ani neměl rád. Když už Ráďa asi půl hodiny cosi kutil mezi okrasnými keři, děda nevydržel a šel zjistit, co má za lubem. Jaké bylo jeho překvapení, když mezi keři objevil neodborně stlučený kříž a Radimek bezelstně pravil: „Tak, dědečku, tady už jsem ti připravil křížek, aby až umřeš s tebou babička neměla žádnou práci." A tak si děda musel jít dát panáka! Dost jsme se mu chechtali, ale on nám nakonec vysvětlil, jakého má vlastně hodného vnuka.

Reklama