píše naše čtenářka s nickem tepito. Že by byla pověrčivá? To přece nemůžu prozrazovat předem. Dočtete se to v jejím pozoruhodném příspěvku.

Jsem už dáma v letech, ale přikrašluji se stále. Né snad v marné naději, že by na mě libě spočinulo oko nějakého fešáka. Z toho jsem už vyrostla..Pro mě je malování něco jako talisman. Zkušenost mě naučila, že v případě, že jsem opustila bezpečí svého domova a vydala se mezi lidi bez základní úpravy, tak vždy došlo k nějakému zádrhelu.

Příklad-vezla jsem dceru do školy, tak jako každý den, jenže ten den jsem jaksi nestíhala. Zvádla jsem se jen učesat. Při cestě zpátky mě nabouralo jiné auto, čekalo mě dlouhé sepisování, při kterém jsem se samozřejmě potkala se spoustou lidí-cítila jsem se bez šminek jak nahá.

Jiný příklad-byli jsme s dětmi lyžovat, v blázinci balení jsem opět nestíhala použít ani řasenku. Syn si zlomil nohu. Vzpomínám na svou babičku, která jezdila nakupovat na kole do sousední vesnice. Nikdy neodjela, aniž by si před cestou nevyměnila spodní prádlo. Vždy říkala-to víš, já se nepřestrojím a porazí mě auto. Nepamatuji se, že by jí někdy někdo srazil-určitě to bylo tím čistým prádlem...

Na mě zase funguje troška make-upu, tužka na oči a řasenka.

Prostě voodoo.tepito

Milá tepito, vy jste si vypěstovala pěknou pověrčivost. Ale je to docela roztomilé

Co vy na to, milé ženy-in? Máte také malování spojené s nějakým rutuálem? Věříte, že když nebudete namalovaná, přinese vám to smůlu?

Malujete se pro sebe, nebo pro okolí? Jaký máte pocit, když se nestihnete ráno nalíčit? Doháníte to v MHD, nebo v autě?

A co vy, které se nelíčíte vůbec, připdajaí vám tyhle starosti směšné?

Napište nám svůj názor na líčení.

Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

 

Reklama