to když se opila červeným „krabicákem“ a ona ji nechala na pospas osudu. Ale jak se dočtete níže v jejím příspěvku, může si za to trochu sama a na kamarádku se už nezlobí

Přeji všem pěkný slunečný den, mám jednu opravdu dobrou kamarádku, se kterou se znám už od narození. Jako malé jsme spolu chodily do školky, ale i do školy. Ona je o rok starší, takže jsme do třídy spolu chodit nemohly, ale na střední to bylo úplně jiné. Přešla z jedné školy do druhé a objevila se v mé třídě. Takže jsme si k sobě po delší době byly ještě blíže. Bohužel se ale bojím, že naše kamarádství skončí, protože se chystá nejspíš odstěhovat na druhou stranu republiky. Není to ale ještě na sto procent jisté tak doufám, že se tak nestane. Teď už se sice tak často nevídáme jako dříve, ale přesto jsme spolu neustále v kontaktu a když přijedu k rodičům pokaždé se jí ozvu zda je doma a jdu na pokec.

Já si jsem na stoprocent jistá, že by mi kdykoliv pomohla, když by to bylo v jejich silách. Už mi hodněkrát pomohla, takže vím, že by mě nikdy nezklamala a já zase jí.

Je tedy pravda že ve 14ti letech mě nechala na pospas a nepomohla. Bohužel to ale bylo mojí vinou. Ona se mi pomoc snažila, já její pomoc odmítala a taky to dopadlo jak to dopadlo. Byla jsem mladá a blbá. Poprvé vyzkoušela alkohol. Venku šílený vedro asi tak jako bylo včéra a „kamarádi“ koupili červené víno v krabici. Nj, ale bohužel ho nikdo nechtěl a tak jsem ho ucucávala v tom děsivém vedru sama. Pražilo na mě tak sluníčko, že to mělo velké následky. Ona mě měla na starosti a v sedm mě měla odvéz domu, ale já bohužel nechtěla.

Několikrát mě přemlouvala, ale když to nešlo tak se sebrala, nechala mě tam a jela domu sama. Když si na tu danou věc vzpomenu, tak mě vždy zamrazí a říkám si proč jsem to udělala, ale naštěstí to nakonec dopadlo dobře i když mi bylo líto mých rodičů. Ti to odnesli nejvíce. Proč?

Protože jsem se domu nevrátila a museli mě hledat. Napřed byli u mé kamarádky ale ta jim řekla že už je dávno doma a že semnou už pár hodin není. Volali mi, ale já nebyla schopna to zvednout a tak to někdo zvedl a oznámil, že je to omyl. V tu chvíli jsem měla nervy i když jsem nebyla úplně při smyslech. Nakonec mě ale potom našli a já se jela domu z toho vyspat. Do teď se za takovou věc stydím a od té doby ani červené víno nepiju.Vlastně ani bílé. No prostě žádné. Nechutná mi. Měla jsem ho jednou a naposledy.

Zatím mi naštěstí nikdo nemusel pomáhat když jsem byla v nouzi a ani já nemusela nikomu pomáhat. Ale myslím si, že kdyby byl někdo opravdu v nouzi tak možná že bych i pomohla. Záleželo by o koho se jedná, zda o kamarádku, se kterou skoro nejsem ani v kontatku a ona by se mi po X letech ozvala a nebo o kamarádku se kterou jsem neustále v kontaktu a když je to možné, tak se vidíme a nebo o rodinu.

Co mě napadne, když se řekne v nouzi poznáš přítele? To, že když člověk potřebuje pomoci a obrátí se na svého nejbližší kamaráda a on odmítne pomoci i kdyby mohl. Tak to potom není přítel ale spíše nepřítel. Takhle se alespoň pozná, jak velký je to přítel, protože každý přítel se snaží pomoci, jak jen to je v jeho silách. Alespoň takhle to mám já a takhle to vždy u mě bylo. Když jsem potřebovala pomoc tak jsem se vždy na své opravdové přátelé mohla obrátit aby mi pomohli nebo jenom poradili.

Užijte si krásný slunečný den a doufám, že se mi nebudete vysmítat to co jsem prožila nebo spíše udělala. Byla jsem mladá a blbá. Hned jsem si chybu uvědomila a možná i proto možná také nesnáším alkohol. Jenom semtam si dám pivo na osvěžení v létě nebo při kulečníku v hospodě, ale jinak nic víc i kdyby mě kdokoliv přemlouval. Mě to ani nechutná a možná že je to i dobře.

malinke-kote

Milá malinke-kote, myslím, že kvůli té alkoholové příhodě se vám nikdo vysmívat nebude

Text nebyl redakčně upraven

Reklama