Všichni si dnes stěžujeme na nedostatek času. Máme pocit, že letí rychleji než dřív, že nic nestíháme, že jsme otroky nějakých vyšších tajuplných sil, které brání naší pohodě a štěstí.  Že zkrátka nemáme čas žít svůj život tak, jak bychom si přáli.

Čas letí jako bláznivý, zpívá Karel Gott v jedné své písni. A je to velká pravda. Na druhou stranu jsme to ovšem často my, kdo si jej necháváme zbytečně protékat mezi prsty. A kolikrát si to bohužel ani neuvědomujeme. Ano, musíme udělat svou práci – ať už v zaměstnání či pak následně doma. Ale ruku na srdce – neztrácí se nám někde drahocenné chvíle, které pak chybí, kvůli úplným zbytečnostem?

žena

Pokud poctivě sledujeme několik dnů náš časový harmonogram, tak většina známých, s kterými jsem tento experiment prováděla, mi přiznala, že našla spousta času, který věnovali úplně zcestným činnostem, které je spíš ve finále obíraly o energii, než aby jim něčím dobrým přispěly.

  • Nevěříte? Ono je to jako s jídelníčkem. Dokud si nezačneme poctivě zapisovat, co jíme, máme pocit, že jíme správně. Až na papíře si s hrůzou uvědomíme skutečnost, mnohdy dokonce až s pomocí odborníka, který rozklíčuje naše stravovací nešvary jediným pohledem na naše zápisky.

Ale zpět k času. Co nám jej zbytečně krade? Tady jsou hlavní viníci, kteří se kolikrát propojují do zrádných sítí. Nenechte se polapit!

Sledování televize

V mnoha rodinách běží televizní vysílání jako kulisa. Mnozí jej ani nevnímají, ale i tak se hlavy každou chvíli stáčejí k magickému světélku a nechávají se unést do jeho světa.

Ještě horší variantou je takřka každodenní sledování bezduchých nekonečných seriálů, které mají jediný cíl: udržet diváka u obrazovky a rvát mu do hlavy každou chvíli reklamy.

Surfování na internetu

Internet. Všudypřítomný zdroj informací. Před dvaceti lety jsme tu pořádně netušili, o co se jedná. Dnes na něm „ležíme“ prakticky všichni. Jako služebník, jenž poskytuje rychle informace od předpovědi počasí po důležité zpravodajství, není špatný, ale jeho zrádnost spočívá v tom, že skoro nikdy nezůstaneme u té jediné věci, kterou jsme hledali. Skáčeme na promyšlenou propojenost a opět se propadáme do pasti, kde ztrácíme čas.

Sledování cizího života

S internetem a potažmo i výše zmíněnou televizí souvisí i další kritický bod. Nemyslím si, že je to problém vás, čtenářek Žena-in.cz, ale zmínit jej zde musím. Vy chápete, co někomu dává sledování těch příšerných reality show? Ať už v televizi nebo na internetu, kde se často k podobným projektům rozběhne celý speciál, aby nikomu opravdu nic neuniklo. Není lepší se starat o svůj život? Vyrazit si někam do společnosti nebo za sportem, případně si přečíst dobrou knihu?

Totéž platí o sledování cizího života v reálném životě kolem nás. Samozřejmě je dobré si všímat, co se děje – člověk tak může zabránit třeba tragédii v podobě domácího násilí u sousedů, ale žít tím, že sleduji život někoho jiného, je skutečně - co se týká času – stejné jako vzít balík peněz, hodit ho do popelnice a divit se, že nemáme ani pár korun na nákup.

Závidění

Na sledování cizího života prakticky plynule navazuje závidění. Ano, řada lidí kolem nás se má – z našeho pohledu – lépe. Pěkný dům, nové auto, výhodné zaměstnání, žádné zdravotní problémy, obdivuhodný a milující partner… A i když je to často jen iluze navenek, červíček v mnohých zahlodá: Proč já to také nemám? Oni si to ani nezaslouží! Jak já k tomu přijdu, že jsem takový chudák? Závist je vyčerpávající emoce, jež často útočí na zdravý rozum a nutí dělat lidi věci, které by za normálních okolní nedělali.

  • Pamatuji si, jak v domě, kde jsem svého času bydlela, byla malá zahrádka. Jedna starší paní, která žila v přízemí, si zasadila pod okny malý stromek, který jí dělal radost při každém pohledu z okna. Sousedka, zhruba v jejím věku, jež bydlela o pár pater výš, jí toto potěšení z nepochopitelných důvodů záviděla. Pravděpodobně byla jen zahořklá ze svého života,  je tak snadné svádět svou nespokojenost na jiné. Jednoho dne vzala do svých rukou „spravedlnost“ a pilu - a stromek sousedce podřízla.  

Přehrabování v minulosti

Tohle je zřejmě na samostatný článek. Děláme to všichni, nebo skoro všichni. Vracíme se k všem těm křivdám, které se nám staly, říkáme si, že dnes BYCHOM se zachovali lépe. Moudrý jen ten, kdo se z minulosti poučí, aby neopakoval stejně chyby, a následně ji odloží.

  • A na závěr, ať končíme s úsměvem na rtu, si připomeňme to marné honění BYCHA větou z úžasného filmu Knoflíková válka: „Kdybych to byl býval věděl, tak by jsem sem nechodil“.

Přečtěte si také:

Reklama