Není moc situací, kdy jsem se dobrovolně či nedobrovolně stala patníkem občůrávaným necitlivými spoluobčany. Ale moc dobře si vzpomínám na dva případy, kdy jsem si připadala jako ta poslední z posledních.
 
První historka je přece jen aspoň trochu humorná. To se mi - ještě coby mladému děvčeti - udělal velmi bolestivý abces a tatínek mne navečer odvezl na pohotovost do nemocnice, protože jsem skoro šílela bolestí. Lékař usoudil, že je potřeba abces okamžitě odoperovat, takže mne rovnou šoupli na lůžkové oddělení a připravili k operaci, která měla proběhnout v celkové anestezii. Když pominu hanbu, která mnou lomcovala, když mě zcela nahou a jen nedostatečně přikrytou kusem látky zvanou anděl převáželi na operační sál (je třeba vzít v úvahu, že mi bylo sladkých osmnáct a ještě jsem se styděla), nastal nejhorší okamžik poté, co mi anesteziolog napíchl ruku. Byla jsem ještě zcela při vědomí, když hlavní chirurg zvedl skalpel a chystal se říznout.
„Ale já ještě nespím," odvážila jsem se špitnout ve vrcholné panice.
Ale my potřebujeme stihnout seriál v osm," odvětil chirurg a já při jeho slovech téměř omdlela. Řekl to totiž smrtelně vážně. Nevím, jestli jsem pak omdlela hrůzou nebo jestli anestetikum zafungovalo, ale na pocit, že jsem tím nejošoupanějším patníkem, na kterém nikomu nezáleží a na který se ani ten pes nevyčůrá, nikdy nezapomenu.
 
Podruhé jsem zažila stejný pocit a k tomu navíc zoufalý pocit bezmoci, když mě manžel při prvním porodu ve čtyři hodiny ráno odvezl do porodnice. Přijímající lékař byl téměř rozzuřen, že musel tak časně ráno vstát, a následné hodiny mi dal pořádně sežrat. Vyvrcholilo to tím, že mi asi dvě hodiny zakazoval tlačit a neustále na mne řval. Výsledkem bylo, že syn při porodu málem zemřel.

Na tu chvíli, kdy se z monitoru neozvaly žádné srdeční ozvy, nikdy nezapomenu. Pak náhle začal frmol. Najednou kolem mne byli hned čtyři lékaři a několik sester a najednou mě nutili tlačit. Syn se naštěstí narodil živý a bez následků, ale byl to nejhorší den v mém životě.
 
Kadla


Děkujeme za příspěvek. Tedy tak to je hodně drsné :(. Toho doktora bych asi ukamenovala - rozhodně toho druhého.

Zažila jste nějakou životní krizi? Jak jste ji zvládla? A nebo s ní bojujete dodnes? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama