Ahoj, přeji všem krásný den.
Dnešní „alkoholové“ téma mi připomnělo jednu událost, která se mi přihodila zanedlouho po přistěhování na nové panelové sídliště.

Přestěhovala jsem se z vesnice, takže mi dělalo trochu problém si na ty panelové krabice zvyknout a na městský styl života vůbec. Ještě musím podotknout, že v té době jsem byla mladá, naivní a hloupá a taky ještě neexistovaly mobily a podobné vymoženosti. Manžel pracoval na směny, takže jsem několik nocí v týdnu trávila sama s malým synkem. Občas se stávalo, že se vrátil domů dřív, ale bylo to zřídkakdy.

(soutěž - 7. plagiátorství)

Jednoho večera se opět vypravil do práce na noční směnu, já jsem vykoupala a uložila dítko a asi po desáté hodině jsem taky zapadla do postele. V noci mě probudilo štrachání v zámku. Hned mě napadlo, že se manžel vrátil z práce dřív a že zase nefunguje světlo, takže se nemůže trefit do zámku. Hbitě jsem vyskočila z postele a šla otevřít, samozřejmě jsem byla ráda, že je tak brzy doma. Bez optání, kdo že je, tak jak bylo dřív na vesnici zvykem. Otevřela jsem dveře a než jsem stačila říct „á“, stál přede mnou nějaký chlapík podivného vzezření. Byl nedbale oblečen, rozcuchaný a hlavně to z něj táhlo jak ze sudu. Sotva se držel na nohou. Chtěla jsem rychle zavřít dveře, ale už stál mezi futry a klátil se mezi nimi. Začala jsem mu vysvětlovat, že se asi spletl, že tady bydlíme my, a chtěla jsem ho vystrkat zpátky na chodbu a zavřít dveře. Ale to už se sesunul do předsíně a vypadalo to, že se chce odvrávorat do ložnice. Asi by mu to, vzhledem k tomu, že je jeden byt stejný jako druhý, nečinilo velké potíže. Na mé protesty reagoval nějakým mumláním a bylo vidět, že s ním asi nic nepohne. Nakonec sebou ale praštil na  podlahu ještě v předsíni a vypadalo to, že si tam míní ustlat. Nenapadlo mě nic jiného než popadnout z koupelny mokrou plenu a plácnout mu ji přes obličej, ještě jsem s ním zatřásla a doufala, že se probere. Trochu to zabralo, ztěžka otevřel oči, pak je vytřeštil a zíral na mně… Asi po chvíli si začal uvědomovat, že něco není v pořádku, nepřítomně se rozhlížel, ztěžka se začal zvedat, funěl u toho až hrůza a pach lihovin se šířil po celé místnosti. Znova jsem mu vysvětlila, že se zřejmě spletl v adrese a nasměrovala ho k východu. Nekoordinovanými pohyby se dopravil ke dveřím, ztěžklým jazykem pronesl něco v tom smyslu, že to asi  přehnal a že jde hledat, kde vlastně bydlí…

Zabouchla jsem za sebou dveře a do rána nezahmouřila oka, teprve teď mi docházelo, že jsem se zachovala jako totální magor. Kolena se mi třásla ještě když jsem to vykládala manželovi. A co bych mu asi tak říkala, kdyby tam ten nezvaný host zůstal ležet do rána, to fakt netuším. Co mi manžel řekl, nebudu radši prezentovat, ale následovala opatření, jakože se na dveře dal bezpečnostní zámek a přidělal  řetízek.

Dnes si říkám, že teď už by se mi to nestalo, za prvé už nejsem mladá, naivní (a hloupá?) a zdaleka se necítím v dnešní době tak bezpečně jako dřív.

EvaH


Uf, tak tohle je příběh, ze kterého skoro běhá mráz po zádech! Ještě že se Vám nakonec nic nestalo. My, odchovanci paneláků, vždycky používáme kukátko :)

Zažily jste podobnou nemilou příhodu s opilcem? Nebo snad nějakou milou? Podělte se s námi!

redakce@zena-in.cz

Reklama