Cestování

Málem jsem se utopila v potoce!

Hezký den všem!

Nevím, co bych označila za největší jízdu života, jestli když mě posadili do větroně na můj vůbec první let a pilot se mnou udělal vývrtku, nebo jízda v závodním speciálu pro silniční rallye, nebo různé lodě na vodě různě divoké, a nebo když se mi na první hodině autoškoly motal před kapotou slepec a na vozovce byly zledovatělé koleje. Další možností je šílená jízda po horské cestě s jen omezeně fungující brzdou na kole, křižování průplavu mezi ostrovy na mořském kajaku s 10patrovou výletní lodí za zády a konečně sjezdovka v Bormiu, kde jsem si přetrhla vaz v koleně. Je to těžké, vybrat něco protože zážitků mám dost, ale k jízdě jednoznačně preferuju věci, které ovládám sama jako lyže, kajak a nebo kolo.

Bohužel většina těchto sportů se provozuje v přírodě, takže tady do hry vstupuje ještě další faktor. Asi nejsilnějším zážitkem z poslední doby pro mě je podzimní sjíždění Vavřineckého potoka. To je normálně poměrně malý potůček, ale na podzim, když rybáři vypouštějí rybník, stává se z něj malá říčka a vodáci mají svátek. Vše je organizované a lidí tolik, že se nemusíte bát, že někde zůstanete napospas.

Vypravila jsem se tam už podruhé, ale mám pocit, že mi to stačilo na zbytek života. Asi se budete divit, proč tak běžná věc jako potok ve mně vzbuzuje takové emoce. Musím říct, že skoro nikdy jsem nedojížděla do cíle cesty tak vyčerpaná, zmrzlá a vyděšená. To úzké koryto se stromy se totiž kroutí jako had, za každou zátočinou může být spadlý strom nebo převrácená loď. Proud je dostatečně silný, aby vás zamáčkl do nějaké díry, a už se nevynoříte. Možná, až opadne voda, ale pak už Vám nebude pomoci. K tomu připočtěte rozjařené skupinky na gumových raftech a omladinu bez pudu sebezáchovy.

Cvakla jsem se dvakrát, díky vlastní neobratnosti, špatnému odhadu a v neposlední řadě vinou kajaku. Je to loď sice nepotopitelná, ale také téměř nezatáčí (musíte hodně zabrat). Obvykle jezdím na normální řeky na laminátovém slalomovém kajaku, který zatáčí, jen pomyslíte, ale tady bych ho buď rozbila, nebo se utopila, protože má malý výtlak. Zkrátka na v poslední třetině cesty jsem už jela jen na nadávky. Huhlala jsem si pro sebe něco o krávách, debilech a idiotech, co se cpou někam, kde na to nemají ani fyzičku, ani zkušenosti, ani talent. Zabralo to jako vždycky. V cíli mě postavil na nohy čaj a nakonec jsem ani nebyla nemocná. Jenomže když jsme jeli po nějaké době na Botič (podobná situace, jen se vypouští přehrada), tak mě stálo veliké sebeovládání nasednout na nepotopitelné a nepřevrhnutelné orinoko (nafukovací raft pro dva). Nakonec jsem jela a na vodu jsem nezanevřela, ale potoků mám dost asi navždycky.

Eliza


Děkujeme za pěkný a napínavá příspěvek :).

Jo, sjezd Botiče stojí za to ;). Já to zkoušela jednou ve slalomářském kajaku a docela to bylo ohubózní :). Víc než Trójský kanál :).

Na čem nejraději jezdíte Vy? A do čeho by Vás nikdo nedostal? Povyprávějte nám o svých zážitcích s dopravními prostředky na redakce@zena-in.cz!

   
28.06.2007 - Zahraničí - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Eliza [*]

    chuanita: dik, koukam že to znáš dobře , na pálavě to opravdu muselo být dobrodružství.

    superkarma: 0 28.06.2007, 16:21:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme