Do svých 25 let jsem žila dosti bohémským životem. Moc jsem neřešila, co přijde, kde budu bydlet, protože mi stačily podnájmy, a o budoucnosti svých vztahů jsem obvykle pochybovala již po pár měsících.

Jenomže pak nastal zlom. Nevím proč, ale začala jsem si připadat unavená a otrávená, najednou jsem prahla po tom se usadit, mít stálý domov a stálého partnera, který pochopí mé koníčky. Nechytlo mě vdávadlo či touha po rodině, ale chtěla jsem si vyřešit některé věci jednou provždy. Bohužel, jak si tohle člověk řekne či uvědomí, tak už tímto okamžikem vstupuje do pekla.

Se svým budoucím manželem jsem se seznámila právě díky společnému zájmu, a musím konstatovat, že na mě na začátku působil dojmem vtipného, bystrého a inteligentního člověka a také se mi líbilo, že vyznáváme podobné záliby. K tomu všemu se mi zdál velmi slušný, klidný a seriózní. Přičemž jsem přehlížela líté boje jiných dívek a žen o jeho přízeň. Ostatně původně jsem ho vnímala jen jako kamaráda. Nedokážu si vzpomenout přesně na moment, kdy se ono kamarádství zlomilo do vztahu. Potom už měly události rychlý spád, nastěhovala jsem se k němu a za rok si ho dobrovolně vzala. Bohužel jsem záhy pochopila, že náš koníček nás spíše rozděluje, když jsem v něm dosáhla větších úspěchů. A protože jsem si nedokázala odpustit sem tam nějakou kritiku a on potřeboval výhradně obdiv, přiklonil se k těm svým „ctitelkám“, s nimiž si korespondoval po icq a trávil tím většinu volného času. Objevila jsem tím jeho citovou nevyzrálost, kdy se on potřeboval neustále nacházet ve stavu duševní zamilovanosti. Ovšem rozcházeli jsme se i názorově, vlastně jsme měli pramálo společného.

 

Ten klidný a seriózní pán doma nepromluvil téměř slova, a jeho internetové kamarádky ho zajímaly víc než cokoliv jiného. Jednoho krásného dne mi „partner“ jeho kamarádky napsal, jestli vím, co si oni dva spolu vyměňují za zprávy. Nevěděla jsem a nepátrala. Nevěděla jsem ani to, že všechny tyto ženy ho ubezpečují o jeho skvělosti a výlučnosti a on se jim svěřuje, jak je smutný a opuštěný. Dával těm dámám najevo, že je objekt vhodný k chlácholení, což mu vyhovovalo a činilo v důsledku dobře. Pak si pořídil kamarádku na úterní basketbal a asi za dva měsíce mi ji představil. Seděli jsme na zahrádce a věděla jsem, že ona kamarádka kamarádkou rozhodně zůstat nehodlá, vždyť i on reagoval pozitivně na její pohledy.

Za čas jsem uhodila. Nebavilo mě setrvávat v agónii upadajícího vztahu. Až tehdy mi oznámil, že se chce rozvést. Tuto novinku jsem odjela rozdýchat k příbuzným. Když jsem se vrátila pro své věci, našla jsem je v pytlích, neboť mé skříně už obývalo oblečení slečny basketbalistky. A na chodbě stál její kufr. Taková drobná výměna manželek“ v praxi. A co na tom, že jsem byla chronicky nemocná, přišla kvůli tomu o práci a neměla kde bydlet.

 

S manželstvím jsem se dopustila velké chyby, ale ne osudné. Vím, že bych to i dnes vyřešila obdobně, jen bych si raděj bývala počkala na dobu, až se uzdravím. Ale osud nám to vždycky předepíše jinak.


Martina



Martinin příběh už Richard včera nestihl uveřejnit, bylo by ale škoda, abyste o něj přišly. Jó, vztahy, to je někdy sázka do loterie... a brát si někoho jen pro to, že je čas se usadit...
Reklama