Milé ženy (a muži?:)) - žádný příběh nebo historku k lepšímu nedám, ale v souvislosti s příslovími jsem si vybavila svou milovanou knížku, kterou jsem se zatajeným dechem četla jako dítě a s nemenší chutí i několikrát jako dospělá.

Možná se budete divit, co se mi na Výletech pana Broučka, tentokrát do XV. století proboha tak líbí - no, já vlastně nevím. Když jsem byla ještě v tom naivním věku, že jsem věřila všemu kolem, věřila jsem i tomu, že se dá někam propadnout, vrátit se o několik století nazpět a prožít dobrodružství. Taky se mi velice líbila Čechova vymyšlená staročeština - „Jsi-li dobrý, stuoj!", „Sotně rozomiem, co bebceš," atd.

Zkrátka, parádní hlášky, které bohužel dnes málokoho nadchnou k tomu, aby je uvedl do živého jazyka. Ale proč ten dlouhý úvod, když se chci vlastně od začátku jenom zeptat na jediné: v knížce je jedno pěkné přísloví, jak jinak - ve staročeštině.

Kladu tedy onu otázku: Dokážete vysvětlit staročeské přísloví: SOBĚ JEŽEK KADEŘAV?! ;)

Gerda


Děkujeme za hádanku :).

Pana Broučka s husitama jsem taky neuvěřitelně milovala, ale já bych ten středověk brala i teď :).

Tak, milé ženy-in, co asi tak ono přísloví znamená?

redakce@zena-in.cz

Reklama