Domácnost

Majitelka psí školky: „Bojový pes? Nic takového neexistuje! Mě pokousala čivava.“

Někdo spěchá ráno před prací do školky s dětmi, jiný tam odvádí svého psa. Existuje jich celá řada a určitě jsou lepší alternativou než ponechat psa osamoceného v bytě, zatímco jeho páníček pracuje. Co se v takovém zařízení děje a jakého pejska sem rozhodně nepřijmou, nám prozradila Denisa Salátková, majitelka rodinné psí školky.

Jak vypadá běžný den v psí školce?
Páníčci přivedou své pejsky většinou mezi půl osmou a devátou ráno. To zůstáváme v prostorách školky, kde si hrají a dovádí. Dopoledne je samozřejmě beru na krátké venčení do parku. Odpoledne pak většinou vyrážíme na velkou procházku někam na okraj Prahy, kde se smečka může pořádně vylítat a vyřádit. Mám vytipované trasy, kde není moc cyklistů ani „nepejskařů“. Psiska si spolu vyhrají a večer je vracím úplně unavená. A spokojení jsou i páníčci. Už mi přišlo několik fotek, jak pejsek usnul hned po příchodu domů…

pejsci

Není těžké tolik psů zvládnout?
Tím, že mám omezený počet pejsků, a většina z nich jsou stálí klienti, tak ne. Mohu si dovolit pustit je, až na výjimky, na volno. Vím, že mě poslechnou.

A neperou se mezi sebou?
Nestalo se mi, že by se mi tu psi do krve servali. Když se tu sejdou dva dominantní samci, občas mají tendenci si něco vyříkávat. Ale stačí je okřiknout nebo mezi ně vstoupit a oni se uklidní. Ochranku mi dělá i můj pes Špagát. Už se mi párkrát stalo, že mezi dva psy vlítnul a vyřešil konflikt za mě.

Asi nevezmete do školky každého psa.
Podmínkou je, že pejsek nesmí být agresivní. Majitelé se mi k tomu ve smlouvě zavazují. Povaha pejska se dá lehce odhadnout i podle jeho páníčka. Když vidím jejich přístup, většinou vím, co pak mohu od svého svěřence čekat.

pejsci

Takže vás ještě žádný z nich nepokousal?
Ale ano. Bylo to čivava. U těchto malinkých roztomilých pejsků totiž majitelé často zanedbají výchovu. Zapomínají, že to jsou také psi. Ale většinou je to jen takové chňapání ze strachu. Od psů, kteří nejsou zvyklí být ve společnosti ostatních. Chodí ke mně na socializaci. Nedovolí si ale kousnout doopravdy.

Na socializaci?
To je taková převýchova pejsků, kteří mají strach z ostatních. Tady si zvykají na společnost. Tím, že mám omezený počet psů, můžu se jim věnovat. Je to o individuálním přístupu, ale chce to trpělivost. Člověk nemůže čekat, že ráno přivede své bojácné zvíře a večer se mu vrátí nadšený divoch. Pro každého nového pejska, který je hodně fixovaný na majitele, je to trochu šok. Najednou je tu sám, s cizími psy, s cizím člověkem. Někteří si zvykají pomaleji. Proto je důležité socializovat pejsky už od raného věku.

Za jak dlouho si takový pes zvykne?
To je hrozně individuální. Jsou tu pejsci, kteří přijdou poprvé a na svého páníčka si celý den absolutně nevzpomenou. Ale někteří kňourají, polehávají a vyhlížejí majitele. Někteří se mi zase drží u nohy a trvá jim, než se začlení do kolektivu. V tom jim teď ale pomáhá Pepinka - moje nové štěňátko. Každého pejska většinou rozdovádí a rozehraje.

pes

Jak by tedy měl člověk postupovat, pokud si pořídí štěně?
Hlavně v případě „městských“ psů je velice důležité nezanedbat onu socializaci. To znamená vodit ho mezi lidi, po rušných ulicích, do psích parků. Štěňátko si prostě musí od malička zvyknout na prostředí, v kterém se bude po zbytek života pohybovat. Musí potkávat jiné psy a také lidi, musí si zvyknout na ruch města. Pak bude absolutně bezproblémové. Snažte se také předvídat nenadálé situace. I když například máte auto a myslíte si, že pejska nikdy nepotká, aby jezdil v MHD, je důležité naučit ho cestovat autobusem, metrem, tramvají… Nikdy nevíte, co se může stát. Měla jsem tu border kolii, která si vypěstovala fobii z tramvají. Páníčci o tom věděli, vodili ji proto jen bočními ulicemi, které ji nestresovaly. Tím ale psovi nijak nepomohli, naopak jen prohloubili jeho strach.

Berete všechna plemena? I bojová?
Chodí ke mně bulteriérka a je to největší mazlík. Neexistuje bojový pes, opravdu záleží hlavně na přístupu jeho páníčka, na výchově. Pakliže o psovi uvažujete jako o svém děťátku, rozmazlujete ho a nestanovíte mu určitá pravidla, většinou to špatně dopadne. Ano, pes sice je také členem rodiny, ale je to především pes. Je to zvíře, které spoustu věcí chápe jinak než člověk. A my se musíme naučit dívat na svět jeho očima. Tak, abychom my respektovali jeho a on zase nás.

denisa

Foto: archiv DOG-ZONE

   
29.04.2015 - Zvířátka - autor: Julie Hájková

Komentáře:

  1. [9] Izzy [*]

    Opravdu čivava? Tak je pravda, že jistota jsou elektronické obojky, díky nim se pes naučí poslušnosti.

    superkarma: 0 14.05.2015, 11:20:11
  2. [8] Markéta Škaldová [*]

    Naprosto souhlasím, to z nich dělají lidi, kdo na to nemá, ať si určitá plemena nepořizuje! Mě pokousal jezevčík Sml74 od té doby je vážně nemám ráda!

    superkarma: 0 11.05.2015, 15:37:16
  3. avatar
    [7] 38riki [*]

    cilani — #4 jj, na krysy..ten můj raťafák, když potká v lese veverku, tak by na ten strom nejraději vyběhnul. Jednou jsme narazili v parku na potkana. To jsem myslela, že se pes zblázní. Přitom, je to jinak mazel.

    superkarma: 0 29.04.2015, 17:01:43
  4. avatar
    [6] Pentlička [*]

    cilani — #4 A každý pes byl původně na něco cvičený. Psa nikdo neměl jako domácího mazlíčka, snad jen některé šlechtičny měly takové ty šluclíky na mazlení. Všechna zvířata kdysi musela být užitečná, jinak by je nikdo neživil.

    superkarma: 0 29.04.2015, 13:07:21
  5. avatar
    [5] Pentlička [*]

    cilani — #4 Však já nemluvím o tzv. bojových plemenech, ani tak žádné psy nenazývám.

    superkarma: 0 29.04.2015, 13:05:12
  6. [4] cilani [*]

    Pentlička — #3no, jenže takoví ti rádoby označovaní za bojová plemena jsou ve skutečnosti šlechtěni tak, aby člověka nenapadali.. Ti, co byli určeni k bojům pro zábavu, museli snést dotek nejen svého majitele, ale i majitele psa protivníka, který je (prý) omyl před zápasem, aby neměl v srsti nějaký přípravek, který by mohl protivníka oslabit (někde jsem to četla). Agresivita, nejčastěji, vzniká nevhodným zacházením, špatnou socializací, neschopností se psu dostatečně věnovat a seznámit ho s běžným životem, tedy ze strachu toho psa, který se pak brání.. Oni nám nerozumí, ale musí nás poslouchat.. chyba je vždy na straně majitele..

    Yorkové byli snad šlechtěni abych cosi chytali, snad krysy, ne?

    1. na komentář reaguje Pentlička — #5
    2. na komentář reaguje Pentlička — #6
    3. na komentář reaguje 38riki — #7
    superkarma: 0 29.04.2015, 12:30:20
  7. avatar
    [3] Pentlička [*]

    Je fakt, že některá plemena mají obecně v krvi více agresivity a některá jsou klidnější. Ale záleží na osobnosti každého pejska a hlavně na výchově majitelů. Většinou majitelé malých psů je ani nevychovávaj - dyť jsou táák jostomijí a majincí! A přitom třeba yorkšir je teriér a ti bývají hodně drsní! A malí psi jsou většinou nervóznější než ti velcí. Zase je ale rozdíl, když kousne čivava a když doga.

    1. na komentář reaguje cilani — #4
    superkarma: 0 29.04.2015, 12:11:34
  8. [2] ZdenaZ [*]

    Sml67

    superkarma: 0 29.04.2015, 08:28:17
  9. [1] assaly [*]

    mě rafnul vlčák Andula, kterého nechal majitel běhat okolo domu s otevřenými vraty. A pak se děsně divil, naštěstí to odnesla jen zimní bunda a modřina byla brzy pryč. Ale od té doby mám ze psů docela vítr Sml15

    superkarma: 0 29.04.2015, 07:10:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme