Byla jsem vdaná a měla dvě děti. Bydleli jsme u příbuzných v jejich rodinném domku. Strýc a teta obývali přízemí a moje rodina patro. Žili jsme celkem spokojeně a dá se říci i bezstarostně.
Jak už to v životě bývá, náraz byl rychlý, nečekaný a zničující. Strýc náhle zemřel a teta se rozhodla domek prodat. Nabídla nám, abychom si ho koupili. Bohužel, naše finance nestačily.
Domek byl prodán cizímu zájemci, který se nás chtěl pochopitelně zbavit.
 
Zadlužili jsme se a koupili starou barabiznu s úmyslem ji opravit. Švagr byl zedník a hned ze začátku nám radil všechno zbourat a postavit znova. Já jsem si naivně myslela, že bude stačit provést několik úprav a budeme bydlet. Ne sice luxusně, ale přece jen ve svém. Bohužel, švagr měl pravdu. Postupně se ukazovaly další a další závady. Opravy narůstaly.
Nový majitel rodinného domku naléhal, abychom se přestěhovali. Dokonce jezdil mého muže kontrolovat. Přišla zima.
My jsme se ještě nemohli přestěhovat, protože nebylo dokončené topení. Majitel byl netrpělivý, a tak nám jednoduše odpojil topení v bytě. Bylo to hrozné. Ještě dnes se s hrůzou probouzím při té vzpomínce. V bytě bylo kolem 0 stupnů.

Děti chodily navlečeni v kabátech a čepicích i spát. Všechno bylo vlhké. Nakonec dostala dcerka zápal plic. Tehdy nám pomohl jeden hodný člověk. Posbírali jsme s manželem trochu oblečení a v podstatě jsme z bytu utekli. Prozatímní bydlení jsme měli u toho hodného pána.                                                           
 
Můj manžel montoval topení v novém domku a radiátory mu přimrzaly k rukám. Nakonec to zvládl. Topení začalo fungovat. Kamarádi a známí, vyburcováni naší těžkou situací, nás přijeli stěhovat. Lidé, které jsem viděla párkrát v životě, nám pečlivě balili věci a stěhovali z jednoho domku do druhého. Smáli se a žertovali a já jsem si připadala jako ve snu. A vůbec nám nevadilo, že v novém domku jsme neměli ještě v obývacím pokoji dokončenou podlahu. Na zemi byla jenom škvára, protože v mrazech se nemohlo betonovat.
Ale byli jsme  DOMA.
   
Márinka  

Milá Márinko,

o praktikách, které zavádějí někteří majitelé domů ve snaze vystrnadit nechtěné nájemníky, by se daly sepsat celé knihy. Lidská bezohlednost nezná hranic.
Jsem ráda, že jste nakonec všechno zvládli, a doufám, že už jste se v novém domově zabydleli.
Přeji vám všechno dobré a hodně štěstí .
Reklama