Reklama

Možná máte ve svém okolí také takovou plačku. Že nevíte, o kom to píšeme? Plačka je podle nás žena, která každou situaci „řeší“ vodopádem slz. Některé dosáhly naprosté profesionality v tomto svém oboru a jsou schopny tímto způsobem vymámit z jalové krávy tele. Proč jim to prochází?

Když jsem si toto téma poznačila do diáře, vzpomněla jsem si na rozhovor s Olgou Šípkovou, který poskytla magazínu Žena-in.cz přibližně před dvěma roky. Jmenoval se „Je lepší být někdy slaboch než silná žena“ a pojednával o tom, jak často se silné ženy, tj. takové, které se perou se svými problémy bez výrazné pomoci druhých, dříve či později hroutí.

plačka

  • Neřeknou, že jim je zle, že něco nezvládají, že jsou na dně. Raději zatnou zuby, než aby někdo pochyboval o jejich schopnostech, nebo nedej bože, odhalil jejich slabosti.

Možná mezi ně patříte také vy. A je dost možné, že o tom ani nevíte. Přijde nám to totiž většinou jako samozřejmost a svou odlišnost pochopíme až v momentě, kdy buď naše síly skutečně dojdou, nebo ve svém okolí potkáte někoho, kdo se tak výrazně liší.

Jak už bylo řečeno v úvodu, některé ženy umějí bravurně využívat svých slz k dosažení cílů. A co víc. Nejen že svého cíle touto lacinou metodou dosáhnou, ale ještě si zcela (pro mnohé) nelogicky získají přízeň a pochopení svého okolí.

Pokud se taková lapálie přihodí ve firmě, stává se dotyčná paradoxně hvězdou dne. Někteří ji litují, jiní nechápou, někdo může cítit i zlost, zvlášť když slzami bylo dosaženo něčeho, co se za normálních okolností dá zvládnout jen stěží.

Zatímco vás by hanba fackovala a raději při případném prvním zasvědění očí běžíte na toaletu, aby, kdyby to náhodou přišlo, vás nikdo neviděl, ony neváhají sehrát divadlo hodné Ceny Thálie. A to doslova, neboť bohyně Thálie, po které je cena pojmenovaná, byla múzou KOMEDIE - a ten její pláč skutečně komedií je, neboť hořekování přichází naprosto programově, často bez vnitřního přičinění.

A stejně tak rychle zamáčknou po rozhodném období teatrálně poslední slzu a obdarují účastníky představení, kteří se mezitím mohli strhat, aby jí vyšli vstříc, zářivým děkovným úsměvem.

Příběh přímo z praxe

„Když jsem nastoupila do jedné velké firmy, měla jsem často slzy na krajíčku,“ vypraví Lenka (32), dnes na mateřské dovolené. „Stres a zaměření na výkon si vybíraly daň s železnou pravidelností a já několikrát měsíčně prchala na toaletu, abych tam vypustila emoce po přečtení nepříjemného emailu od šéfa nebo po nelítostných a často nepřiměřených narážkách na poradě. Za svou slabost jsem se styděla a nechtěla ji za žádnou cenu přiznat.

O to víc jsem byla překvapena, když jedna kolegyně přímo uprostřed open space spustila nářek, jako by ji na nože brali. Nevěřícně jsem přihlížela tomu, jak škytavě předčítá svému obecenstvu e-mail, který jí vytýkal nějakou chybu, a jak se všichni kolem ní pomalu shromažďují a utěšují ji. Každý děláme chyby a je těžké to přijmout, ale tohle vypořádání bylo pro mě něčím zcela novým.

Když se nakonec přidal i sám autor daného e-mailu a za půl hodiny přišel v kabátě a přinesl jí speciálně pro ni zakoupenou čokoládu, aby si to tak nebrala, pochopila jsem, co mi pro úspěch v této firmě a pod tímto šéfem chybí,“ usmívá se nakrátko ostříhaná rázná černovláska.

Náš příběh je o plačce, která používá své zbraně v zaměstnání. Plačky se však vyskytují také v širokém příbuzenstvu, nebo dokonce přímo doma, kde mají svého partnera tak říkajíc „na lopatě“.

Muži nesnášejí slzy a nechtějí se na ně dívat, zvlášť když mohou být jejich příčinou. Na některé takové zaplakání skutečně může platit, a než aby se situace opakovala, podvolí se. Ale neklesejte, milé dámy, na mysli, neplatí to zdaleka o všech. Naopak. Je tu prý druhá skupina mužů, kteří než aby museli slzám čelit v dalších případech, tak se zdroje slz raději zbaví. Inu, ani taková plačka to nemá jednoduché. Musí dobře odhadnout situaci, a to je někdy sakra těžké, nemyslíte?

Přečtěte si také: