S mým exmanželem jsme se rozešli před více než třemi lety. Odstěhoval se neznámo kam. Bydlí sice  v Praze, ale svou adresu přísně tají. Že to tají přede mnou, bych ještě pochopila, ale proč to nesmí vědět ani jeho vlastní děti?

pst

Paradoxně jedinou adresou, kam mu ještě občas přijde nějaká pošta, je adresa mého bytu. Přestože jsme se dohodli a zapsali do rozvodové smlouvy, že se odhlásí, dosud tak neučinil. Takže můj byt je stále jeho trvalým bydlištěm.

Bydlí se mnou, i když o to vůbec nestojím. Na veškeré mé urgence, ať vše uvede do pořádku, že za něj nehodlám platit služby, absolutně nereaguje. Nu což, odhlásím ho sama. Teď si asi budete klepat na čelo, proč jsem to neudělala už dávno. A měli byste pochopitelně pravdu.

Ale o mě ani tak nejde.

Jde o naše dcery. Já nepotřebuji, a ani nechci vědět, s kým bydlí a kde bydlí. Je to svým způsobem jeho věc. Ale mrzí mě, že to tají i před svými dcerami. Svou adresu střeží tak hystericky, jako by to byly cizí osoby, které ho chtějí  vykrást.

Copak je to normální? Vlastní děti mu nestojí za to, aby je pozval na návštěvu, aby jim ukázal, kde a jak bydlí. Jejich dotazy vždycky smete pod koberec s tím, že si chrání soukromí. Čeho se bojí? Bydlí snad pod mostem, nebo v nedůstojné plechové chatrči, za kterou by se musel stydět? To určitě ne. Pokud něco proniklo k našemu sluchu, bydlí s nějakou paní.

Je tedy problém v ní? Proč nechce poznat dcery člověka, se kterým přes tři roky žije? Nebo jí o nich a o mně navykládal nějaké bludy a bojí se, aby nevyšlo najevo, že je lhář? To mi přijde pravděpodobnější. Jinak si dokážu vysvětlit jeho postoj vůči vlastním dětem. Přijde mi trapný, nedůstojný a směšný.  

Pokud se s nimi vůbec někdy sejde, je to buď u babičky (jeho matky), nebo u sebe ve firmě. Zcela výjimečně je pozve třeba na oběd nebo na večeři do restaurace, domů nikdy.

Zeptala jsem se na názor „své“ právničky JUDr. Jany Jasné, zda je povinností otce sdělit adresu svého bydliště svým zletilým dětem, a ta mi dopověděla stručně:

  • „Z právního hlediska neexistuje povinnost otce sdělit svým zletilým dětem svou adresu. Je to jen na jeho dobré vůli.“

Myslela jsem si to, a upřímně řečeno, i kdyby existovala, jsem si jistá, že by ji moje dcery nevyužily.

Reklama