Karlovi je 16 let. Chodí na dvojjazyčné gymnázium. Ve škole je označován za velmi nadané dítě a profesoři na něj pějí ódy. Rodiče jsou samozřejmě náležitě pyšní, ale znepokojuje je, že mladý skoromuž je takový, jaký je. Neustále sedí doma, učí se, čte si, nikam nechodí, se vším pomáhá atd. Teď si možná pomyslíte, na co si Aneta s Romanem stěžují, když mají doma prototyp ideálního potomka. Jenže oni to tak nevnímají. Právě naopak, touží, aby jejich syn začal žít životem jako jeho vrstevníci. Mají obavy, co z chlapce jednou vyroste. Děsí je představa, že budou mít doma uťápnutého intelektuála, který nebude ani schopný si najít děvče.

„Karel je naprosto odlišný než ostatní děti. Byl takový už od malička. Tehdy jsem ale byla ráda, jak hodného chlapce máme. Teď mi ale vadí, že není jako jeho vrstevníci. Ti neustále někde pobíhají, honí holky, dělají průsery, zkrátka žijí normální pubertálním životem. Takovým, kterým jsme si prošli všichni a tak rádi na něj vzpomínáme. Náš syn ale ne, ten je jen doma,“ vypráví Aneta.

Ta si uvědomuje, že má na jednu stranu štěstí, když slyší od svých kamarádek, co doma řeší s dětmi, ale přeje synovi jen to nejlepší. Myslí si, že jeho styl života, který má, pro něj ideální není.

„Často se mě lidé, co nás znají, ptají, jestli třeba Káju nešikanují, nemá psychické problémy, ale to si nemyslím. Doma i ve společnosti funguje normálně. Komunikuje, usmívá se, není zamlklý. Když třeba někam jdeme a otáčí se po něm slečny, usměje se, třeba se i chvilku pobaví, ale víc nic.
Při otázce, proč nepozve dotyčnou na rande, odpoví, že tohle pro něj není, prý má času ještě dost. Snažila jsem se mu i domluvit, aby někam vyrazil s kamarády, jeho to prý nebaví, raději si přečte knížku. I manžel je z něj tak trochu nešťastný. Říká, že máme doma poslušné děvče místo pořádného chlapa. Byl by raději, kdybychom měli „sígra“. Kdyby alespoň občas udělal nějaký průser.
Přemýšleli jsme, že ho i vezmeme někam k odborníkovi, i když si nemyslíme, že to potřebuje. On ani neprotestoval, jak jsme si mysleli. Řekl nám, že když nám to udělá radost, půjde rád. A to je celý on. Poslušný, neodmlouvavý, tak trochu jiný, prostě náš Kája.“

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama