Zdravím milá redakce. Musím napsat, že mě tohle téma dost oslovilo. Jako dítě jsem měla často sny, které nejen že jsem si vždycky pomatovala, ale které se také plnily.

Byly to věci, které jsem nemohla vědět dopředu (prostředí, lidé, situace). Po čase jsem samozřejmě zapomněla na sen, ale když se to všechno začalo plnit, došlo mi, že tohle jsem přesně viděla.

Vždy to bylo v tom snu vidět přesně z mé pozice, jak jsem to viděla ve skutečnosti. Ale nikdy ty situace nebyly zásadní pro můj život. Bohužel čím jsem byla starší, tím méně takových snů jsem měla.

Musím napsat bohužel, protože když jsem si uvědomila, že se mi to zdálo, měla jsem vždycky divný pocit, ale zároveň v tom bylo něco, co nedokážu popsat.

A Míšo, když jsem si dala pod polštář kořen mandragory, tak mě ráno hrozně bolela hlava, ale žádný sen o budoucnosti jsem neviděla. A jsem ráda. Protože je fajn, když sny nebo karty pomůžou rozhodnout se, ale na druhou stranu – vědět, co mě všechno v životě čeká, by asi nechtěl nikdo.

maje

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


…a možná proto jsi se do té budoucnosti s mandragorou nepodívala. Protože podvědomě jsi to nechtěla. Mimochodem to, co nedokážeš popsat, je to spojení s něčím mnohokrát větším, než si umíme prozatím představit. Je to takový posvátný pocit, viď? Až z toho přestaneš mít obavu, vrátí se to – myslím. Přeji krásný den a hodně štěstí. Míša

Máte předtuchy či vize budoucích událostí? Už vás někdy třeba před něčím ochránily? Napište o tom na redakce@zena-in.cz

Reklama