Reklama

affair

V článku „Proč by nevěru odpustila téměř polovina z vás“ se nakupilo moc moc zajímavých diskusních příspěvků. Nás v redakci zaujaly ty od čtenářky maje, a tak jsem se rozhodla ji kontaktovat a dozvědět se trochu víc.

Maje ještě není třicet, je vdaná a má sedmiletou dceru. A v telefonu byla moc příjemná a působila jako inteligentní, temperamentní a schopná žena. Její manželství jí nevyšlo. Nevěry, hádky, alkohol. Dlouho se tím trápila, řešila, ale vše bylo zbytečné. Pak se od manžela odstěhovala a on začal sekat dobrotu. Maje se sice vrátila, ale její láska definitivně vyprchala. Maje vypráví:

„Myslím, že každá žena pozná, když jí chlap zahne. Mně se to poprvé stalo, když jsem byla těhotná. To začal manžel současně i strašně pít. Tím, že jsem čekala dítě, mě totiž začal považovat za jistou, a tak si se svým chováním nedělal žádnou hlavu. Měl výbuchy vzteku, vyhazoval mě z domu. Sice mě nebil, ale domácí násilí to bylo psychické. Musela jsem navíc zůstat doma, protože bylo těhotenství rizikové, neměla jsem moc peněz, byla jsem na něm hodně závislá. Dodnes mě i dceru – svou rodinu – považuje za svůj majetek. Prvních pár let jsem se strašně trápila, až jsem se nakonec od něj odstěhovala. On za námi začal jezdit a přemlouvat mě, abychom se s dcerou vrátily. Kvůli malé jsem to udělala, ale k manželovi už vůbec nic necítím.“

Co se změnilo?

„Už dva roky manžel pije jen příležitostně. Teď si dá doma sem tam pivo, ale rozhodně to už není to, co bývalo. Ty jeho výbuchy vzteku už také přestaly – maximálně se pohádáme, ale to asi každý pár. Většinou se hádáme kvůli penězům a dluhům. A jak to mezi námi funguje? Fungujeme jako každé manželství. Já po práci vařím každý den teplou večeři, normálně peru, žehlím… na společné dovolené jsme nikdy nebyli. Jezdíme na chatu, kde jsme prakticky od jara do podzimu. Jezdíme z ní do práce. Manžel mi peníze na domácnost teď dává. Spočítal měsíční výdaje, a tolik mi dává. A když je nějaký nečekaný výdaj, je to většinou moje starost. Já z mého platu platím jídlo, kroužky.

Ale rozhodně se už v tomto vztahu netrápím. Je mi to totiž úplně jedno. A ještě bych chtěla zmínit, že dceru miluji, a když vidím, jak je spokojená a šťastná, že má oba rodiče, rozhodně nelituji. Ono těch důvodů zůstat je víc. Nemám bydlení, z mého platu bych nedokázala poplatit nájem, jídlo, kroužky, oblečení… a možná nejhorší je přiznat nejen okolí, ale hlavně sama sobě, že jsem se tak moc zmýlila. Nikdy jsem nechtěla takový vztah. Ty časy, kdy jsem se z toho hroutila, jsou dávno za mnou. O víkendech plánuji akce pouze pro mě a dceru. Když se přidá manžel, nevadí mi to. (Normálně spolu komunikujeme.) Když se nepřidá, je mi to absolutně jedno.“ dodává maje

Co se týče nevěr, jsou si momentálně maje a její muž kvit. Ona je přesvědčená, i když jí manžel nikdy nic přímo nepřiznal, že čas od času prostě jinou ženu má, a sama si s tím už hlavu také neláme. Když má možnost a situace tomu napomůže, je nevěrná taky. A výčitky? Ty už dávno necítí.

„Jestli potkám někoho perspektivního, nebudu váhat a od manžela odejdu. Strašně jsem se změnila. Když se někdo zeptá, řeknu, že mám dceru, ale rodinný stav nepřiznám. Je to už vlastně jenom formalita,“ končí smířená maje.

Jak byste reagovaly na podobnou situaci vy? Co byste maje poradily?