Pampeliška neboli smetanka lékařská. Snad žádná jiná rostlinka nemá tolik uplatnění jako tato krásná zářivá rostlinka měnící se v chuchvalec drobných bílých padáčků. Je oblíbená nejen v léčitelství či v magii, ale své místo má také mezi vesnickými děvčaty a jejich babičkami.

pampeliska

zářivá rostlinka i bílý chuchvalec drobných padáčků

V literatuře objevíme pampelišku už u slavného arabského lékaře Ibn Sína, známého jako Avicenna, (980–1036 po Kr.), který už tenkrát léčil překrvení jater a vodnatelnost čerstvou šťávou z pampelišky.

avicena

Avicenna neboli Ibn Síná, nejvýznamnější středověký učenec, přírodovědec a lékař

Pampeliška je rozšířena na celé severní polokouli. U nás hojně na loukách, mezích, vlastně téměř na všech travnatých místech. Kvete od dubna do srpna, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti.

Čerstvé listy pampelišky jsou i zdravou zeleninou.

Sbíráme je v období května do září. Nať s kořenem pak březnu až dubnu. Ve 100 g čerstvých listů je až 100 mg vitamínu C, vitamín A, B, D a minerální látky. Hořká chuť listů se odstraní buď dvojím spařením, nebo ponořením na půl hodiny do slané vody, nebo bělením. Pro velký obsah inulinu se salát s listů pampelišky doporučuje i jako vhodná zelenina pro diabetiky.

Léčivé účinky pampelišky

Listy spolu s kořeny pampelišky se po staletí užívaly také k léčbě žlučníku, jater, ledvin a kloubních problémů. Pampeliška je všeobecně považována za čistič krve a užívána při rozličných onemocněních včetně ekzémů.
Kořen pampelišky sbíráme před rozkvětem rostliny, máčíme ho ve studené vodě a rozříznutý napůl necháme několik dnů na slunci zavadnout. Pak se suší v dobře větrané místnosti.

Pampeliška se tradičně používá v následujících indikacích

  • zácpa (kořen)
  • edémy - otoky (listy)
  • trávicí potíže a pálení žáhy (listy i kořen)
  • podpora funkce jater (kořen)
  • těhotenství a podpora po porodu (listy i kořen)

Pampeliškový med... i věneček

Zejména u vesnických děvčat je oblíbený věneček z pampelišek. Která ho nevila, jako by nebyla. A mezitím co děvčata vila věnce, jejich babičky připravovaly vynikající pampeliškový med.
Zde je recept.

Pampeliškový med

  • Na čistém, nezaprášeném místě natrháme asi 200 kusů pampeliškových květů
  • Vypereme, přidáme litr čisté vody, citrón nakrájený na kolečka
  • Povaříme asi 15 minut.
  • Necháme 24 hodin vyluhovat.
  • Potom slijeme, dobře vymačkáme a na litr tekutiny přidáme kilogram cukru.
  • Vaříme do mírného zahoustnutí asi jednu až 1 1/2 hodiny.
  • Hotové dáme do menších skleniček a uzavřeme.

venecek

děvčata vila věnce a babičky připravovaly med

A ještě jeden babičkovský recept na pihy

  • Hrst čerstvých květů přelijeme 1/2 l studené vody
  • 15 minut vaříme na mírném plameni
  • Odstavíme a necháme odkryté krátce vyluhovat.
  • Přecedíme a používáme jako pleťovou vodu nebo na obklady.

Mýty legendy a pověry

  • Pampeliška je zasvěcena Bohyni Hekaté. Byly to právě květy této rostliny, kterými podle řecké mytologie vítala Thésea. Z tohoto důvodu se hodí její kořeny do kadidel připravených pro svátek Samhain (nejdůležitější svátek keltského roku, jímž Keltové začínají nový rok. Slaví se v noci ze 31. října na 1. listopadu)
  • Rozfoukání pampeliškových semínek je také doporučováno při různých rituálech, kdy v duchu vysíláme někomu na dálku své poselství.
  • Jestliže fouknete do „chmýří“ pampelišky, můžete prý také zjistit, kolik let života vám ještě zbývá. (ale raději nepočítejte)
  • Semena sebraná za úplňku se také přidávají do kadidel či talismanů, aby stabilizovali psychickou rovnováhu.
  • Pomažete-li se pampeliškovým mlékem, budete všude vítáni a splní se vám všechna přání.
  • A také prý, kdo snědl na Zelený čtvrtek pampelišku, byl po celý rok chráněn před každou nemocí.
  • V keltské magii pak patří pampeliška mezi Belenountion , byliny keltského božstva Belenos, které se v Bretani sbírají za letního slunovratu. Belenovo tělo prý sestává z těchto rostlin.

Zajímavá rostlinka, ta pampeliška. Co říkáte?

pampeliska.

Použitý zdroj: Bellmann, Heiko, Velká kniha o rostlinách, Knižní klub 2009,
Jon G. Hughes, Keltská magie rostlin, Fontána 2010

Čtěte také:

Reklama