Bulvár

Magický víkend na magazínu Žena-in.cz

 

 

Krásnou, pohodovou sobotu vám všem ;o)
Právě odstartoval
Víkendový „ magický“ magazín Žena-in.cz

 

 

 

 

Pokud vás fascinuje tajemno, nevysvětlitelné jevy, záhady, kouzla – pak vězte, že jste na správném místě.
Myslíte si, že záhady neexistují? Že je nesmysl vyvolat ducha? Že je naprosto směšné mít přesvědčení o existenci andělů či věřit na reinkarnaci? Pak i vy, milé čtenářky zůstaňte a přečtěte si příběhy, které se skutečně staly...

 

Nemají vysvětlení, nemají v sobě logiku, a přesto se dějí....

 

A i tento víkend se budou rozdávat dárečky!

Zcela výjimečně bude TENTO MAGICKÝ VÍKEND oceněn KAŽDÝ čtenářský příspěvek, který na magazínu Víkendová Žena-in.cz otiskneme!

 

A pochopitelně můžete i o víkendu zasílat nejrůznější magické fotografie!

 

Takže napsat nám cokoli, či zaslat zajímavé foto k tématu Magie a Čarodějnictví se vyplatí!

Pište na známou adresu: redakce@zena-in.cz

 

A nyní už k prvnímu příspěvku, který nám přišel od čtenářky Anety. Příběh je to podivný a i já, stejně jako Aneta, marně hledám pro její zážitek vysvětlení....

 

 

 

 


 

Byl pátek a já toho měla v práci až nad hlavu. Nestíhala jsem, byla jsem ve stresu tak, že jsem spolkla tři prášky proti bolesti – stejně nezabraly – a do toho všeho jsem se ještě večer před tímto „úžasným pracovním dnem“ chytla s manželem.

 

Myslím, že to zná každá z nás. Někdy se to na nás hrne ze všech stran a my, byť chceme sebevíc, nejsme schopny to zvládnout.

Myšlenky mi lítaly všude možně, nebyla jsem schopná se na nic soustředit, a navíc jsem měla výčitky vůči manželovi....

 

Kolem druhé hodiny odpolední jsem si řekla Dost! Nestíhám, mám všeho plný kecky, jdu domů! Vypnula jsem počítač, šéfce se omluvila s tím, že mi není dobře a vyrazila do ulic prohřátých jarním slunkem.

 

Koupila jsem si po cestě na autobus zmrzlinu a snažila se vypustit vše, co mě tížilo jak obrovitý balvan, z hlavy....

Udělám dobrou večeři.... usmířím se s manželem.... zajdeme třeba na sklenku vína.....

 

Úplně jsem cítila, jak se pomaloučku polehoučku dostávám do klidu. Začala jsem se těšit domů, a dokonce jsem se začala těšit i na manžela. A to mě den před tím opravdu, ale opravdu hodně naštval!

 

Přidala jsem do kroku a v hlavě se mi rodily další a další myšlenky na prima strávený večer a víkend.

Už z dálky jsem viděla autobus, jak stojí na zastávce. Přidala jsem do kroku – přeci mi neujede těsně před nosem! (Nejednalo se o městský autobus, čili intervaly mezi jednotlivými linkami byly značně dlouhé).

 

Doklusala jsem ke dveřím, vytáhla peněženku a náhle se mi zatmělo před očima. Jediné, co jsem v ten krátký okamžik byla schopná vnímat, bylo, že do toho autobusu nesmím nastoupit.

Cítila jsem neuvěřitelnou jistotu, že právě tímhle autobusem nesmím jet. V hlavě jsem měla jakýsi hlas, který mi tuto myšlenku dokola a dokola opakoval rozkazovacím, neoblomným hlasem....

 

Na krátký okamžik jsem zaváhala a udělala další krok směrem k autobusu... téměř jsem už stála na schodech.

Hlas se mi v hlavě opět rozezněl jak mohutný kostelní zvon.

„Tak jedete, dámo, nebo ne?!“ zeptal se mě řidič... Jen jsem mlčky zakroutila hlavou a ustoupila.

 

Když jsem zahlédla koncová světla, řekla jsem si, že jsem úplně pitomá.... teď budu čekat třicet minut na další spoj. Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela o svém duševním zdraví.
Možná to je jen přepracovanost?
Nebo opravdu začínám šílet?

 

Tak nebo tak, měla jsem na sebe vztek.
Když přijel další autobus, zařekla jsem se, že tímto busem odjedu stůj co stůj, hlas nehlas.

 

Hlas mlčel, jakoby nikdy neexistoval.

S úlevou jsem se usadila a konečně si přestávala rvát vlasy za to, že už jsem pomalu mohla být doma.

 

Po dvaceti minutách jízdy autobus přibrzdil a zastavil.... podívala jsem se z okénka, co se děje...

Před námi byla kolona aut a i z dálky byla vidět velice ošklivá havárie.

Několik aut bylo v sobě doslova napasovaných a napůl v příkopě ležel převrácený autobus. Ten autobus, do kterého mi onen hlas zakázal nastoupit....

 

 

 


 

 

Aneto, díky. Přiznám se, že z tvého příspěvku mi naskákala husí kůže...

Jelikož jsem Tvůj příběh otiskla, plním svůj slib a zasílám krásný dáreček.

 

Zažila jste i vy něco nevysvětlitelného? Tajemného? Magického? Napište mi ..... redakce@zena-in.cz

 

 

   
30.04.2005 - Společnost - autor: Sabina

Komentáře:

  1. avatar
    [11] medved [*]

    mela jsem podobneho "radce" v puberte...a reknu Vam, bylo to nesmirne rozcilujici a hlavne ten MUJ hlas me nevaroval, on mi akorat rekl, co se stane, kdyz uz se s tim nedalo nic delat
    dokud to byly prkotiny, tak to jeste slo, ale doslo na umrti v rodine ...no proste byla jsem rada, ze to preslo, protoze to bylo opravdu strasne
    od te doby si myslim, ze se clovek nema do podobnych veci montovat

    superkarma: 0 01.05.2005, 22:36:32
  2. avatar
    [10] Avilka [*]

    Poznám ten šiesty zmysel. Ja som zvykla manželovi hovoriť:" Mám taký matný dojem, že sa stane to a to...." a naozaj sa to stalo. Volám ten hlas Maťas .

    superkarma: 0 30.04.2005, 21:04:50
  3. avatar
    [8] Gwendylon [*]

    Dobrou noc, Fiono, jdu spát.

    superkarma: 0 30.04.2005, 01:14:59
  4. avatar
    [7] Gwendylon [*]

    Ještě že tak...

    superkarma: 0 30.04.2005, 01:10:04
  5. avatar
    [5] Gwendylon [*]

    Fiona: žaludek?

    superkarma: 0 30.04.2005, 00:56:25
  6. avatar
    [3] Gwendylon [*]

    Fiona: to není dobré co takhle relaxace? Nebo si stres představit jako velkou kouli a tu mrštit do odpadků? Pomáhá to

    superkarma: 0 30.04.2005, 00:49:49
  7. avatar
    [1] Gwendylon [*]

    Že by stres aktivoval "šestý smysl"?

    superkarma: 0 30.04.2005, 00:25:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme