want

O síle myšlenky už bylo napsáno mnohé. Já bych to nikdy nenapsala ani nevysvětlila líp, než jak to provedla Rhonda Byrne ve své knize a následně filmu s názvem Tajemství.

Určitá pasáž Tajemství se snaží diváku /čtenáři vysvětlit, že pokud si něco přejete, dostanete to. Pokud si ovšem přejete správným způsobem. I na tohle téma vyšla knížka, jíž jsem ještě nečetla, ale její obsah je zřejmý už z názvu: Jak si správně přát. Prozradím vám „magickou formuli“, kterou pro přání používám já.

Lecjaký motivační řečník vám poví: „Když něco chcete, tak si o to řekněte.“ Je to pravda. Nikdo není jasnovidec, nikdo nemůže vědět, že zrovna vy chcete tohle. Možná existuje nějaký všemohoucí, vševědoucí, ale jistotu nemáme. A pak je tu druhá věc – vyslovená přání, stejně jako modlitby, zaklínadla a podobně, jsou jaksi silnější. Nerozumím těmto principům magie, líp by vám to asi vysvětlila Míša. Ale stejně tak nerozumím, jak přesně funguje počítač, přesto ho používám. A vy také. Proto se domnívám, že i tohle malé "kouzlo" můžeme používat, aniž bysme znali jeho princip.

Techniku přání by si asi měl najít každý tu svou. Mně se ovšem za léta praxe osvědčila jedna. Zkrátka říct jedno malé zaklínadlo: „To chci!“ Kdo byl na parníku u tomboly, viděl na vlastní oči. „Jéé, to chci!“ jsem řekla nahlas celkem dvakrát. V obou případech byla vylosována čísla, která jsem koupila mámě. Žádná protekce, to můžu odpřísáhnout :-)

Asi se ptáte, proč jsem ještě nevyhrála Jackpot ve sportce, nezastavila hladomor a nenastolila světový mír. Na to jsem pořád malý pán. Tuhle techniku je třeba ještě trénovat a pilovat. Co se tyče malých věcí, například vzpomínané tomboly, tam není problém cítit jenom to, co říkám. Tedy, že to chci. Nic víc, nic míň. Jenom ten čistý pocit „já chci“. A to je ta nejdůležitější věc.

Co se týče věcí velkých, ukažme si to na příkladu: Jdu si vsadit sportku, máme teď pěkně tučný jackpot. Do hlavy mi vběhne bílý panáček, říkejme mu třeba pozitivní myšlení, a zplna hrdla křičí „To chci!“ Jenže pak přiběhne černý panáček, jménem Pochybnost. Vytáhne velké kladivo s nápisem: „Víš, jak malá je pravděpodobnost? Nic nedostaneš!“ Klepne bílého panáčka a je po výhře. A proto, jak jsem už zmínila, je třeba pěstovat jenom samé bílé panáčky bez těch zlomyslníků s kladivem (neberte to, prosím, jako rasismus). V téhle fázi ještě nejsem. Ale znám někoho, kdo ano. Jeho život je záviděníhodný.

Víte, co je zajímavé? Že děti, o kterých se říká, že jednají podvědomě, říkají totéž. Já chci. A my je nutíme „použít kouzelné slovíčko“ prosím. Co když ale oni to kouzelné slovíčko už dávno znají a my je to učíme úplně špatně?

Reklama