Naše čtenářka ekleinovka vás zve na další putování po Madeiře. První zastávka byla u útesu Cabo Girao. Tyčí se z oceánu do výše 580 m a patří k nejvyšším na světě. Když stojíte na prosklené plošině, pod vámi niterná políčka, na východ i západ výhledy, při kterých se tají dech, a před vámi se rozprostírá nekonečný oceán, ocitáte se na chvíli v jiném světě.

Vychutnáváte si onu atmosféru plnými doušky.

Poté jsme došli k autu a pokračovali vysoko do hor, na Pico de Ariero /1810 m n. m./. Měli jsme v plánu přechod na Pico de Ruivo /1862 m n. m./. Vystoupali jsme na vrchol Pica de Aireira a i přes zákaz vstupu (velký zával) jsme pokračovali v cestě po vrcholech hor. Mraky nás chvílemi celé zahalily. Poté se rozestoupily a nám se nabízely nádherné výhledy na prudké srázy dolů do údolí.

Nedotčená, divoká příroda. Došli jsme až k závalu, přes který přelézt opravdu nešlo, a tak se vrátili předčasně zpět.

Nastoupili jsme do Micry a vydali se horami na náhorní plošinu Paúl da Serra. Všude obklopující mraky se opět rozestoupily a my se kochali pohledy na obě strany. Vřesy tu dosahují velikosti stromů, vavříny porostlé svahy září zelení a přes cestu nám přebíhá stádo volně pasoucích se krav.

Popojíždíme dále a pak už po svých vystupujeme opět na nejvyšší bod. Tento výstup stál za to! Stojíme úplně nahoře a pod námi se povalují husté peřiny z bílých mraků. Z nich vykukují pouze holé vrcholy hor. Tahle nespoutanost a čistota vhání až slzy do očí. Madeira je prostě kouzelná.

Další ráno se sluníčko rozhodlo stávkovat. Přesto jsme se rozhodli pro další náročný výstup uzounkými serpentinami nahoru do Údolí jeptišek. Pro lidi, trpícími závratěmi, by tohle představovalo muka. Pomalu stoupáte  a těsně pod vámi ty nejstrmější hluboké srázy po celou cestu. Pro mne úžasné zážitky! Vylézáme znovu na nejvyšší bod - Eira de Serrado. Mezi rozpouštějícími mraky s údivem a hrdlem sevřeným úžasem se otevírá nezapomenutelný pohled. Curral se Freias - Údolí jeptišek. Je celé obklopené vysokými horami. Posloužilo v 16. století jeptiškám jako útočiště před jedním z nejbrutálnějších útoků pirátů.

Cesta zpět je náročná, začalo pršet, jsme ztraceni v mracích a přes cestu několik nových menších závalů, které jdou naštěstí objet. Jsme ale plni nových dojmů, a tak je večer vstřebáváme u lahve madeirského vína. Mimochodem, ve Funchalu nás přivítalo opět sluníčko. :)

Prohlédněte si fotoalbum

Čtěte také:

Reklama