Že bude její jméno známé i po více než dvou stech letech, nemohla samozřejmě tato původně prostá žena vůbec tušit. Její muzeum dnes patří mezi největší turistické atrakce Londýna s ne zrovna zanedbatelným vstupným a má pobočky v mnoha světových metropolích.

Marie Grosholtzová, která se narodila v roce 1761 ve Štrasburku, nikdy svého otce nepoznala. Tento alsaský důstojník byl ošklivě zraněn v obličeji za sedmileté války (1756–1763) a krátce na to zemřel. Bylo to dva měsíce před Mariiným narozením. Maminka i s dětmi odchází do švýcarského Bernu, kde se stává hospodyní lékaře Philippa Curtia. Na jeho přání ho malá Marie oslovovala „strýčku“. Občas se tedy píše, že byl doktor Curtius bratrem její matky. To ale pravda není. Doktor Curtius měl neobvyklý koníček. Vyráběl voskové napodobeniny lidských orgánů, které on i jeho kolegové používali při lékařských přednáškách na ilustraci anatomie lidského těla. Později se Curtius pustil i do vytváření voskových bust a figur.

Tato práce ho bavila stále více, až nakonec kvůli ní zanechal medicíny. V roce 1765 se rozhodl hledat štěstí v Paříži, kam se za ním o rok později přestěhovala s dětmi i jeho hospodyně. Zde prý jako první vytvořil figurínu madame du Barry, milenky krále Ludvíka XV. Říká se, že je to nejstarší exponát současného muzea. Toto datum ale bývá často zpochybňováno, madame du Barry byla ke královskému dvoru uvedena až v roce 1769.Tussaud

Marie jako dvaačtyřicetiletá na portrétu jejího pravnuka Johna z roku 1921

Marie už jako malá holčička „strýčkovy“ busty i figuríny velice obdivovala. A není sama! První výstava doktora Curtia, která se konala v Paříži roce 1770, vzbudila nebývalý zájem veřejnosti, stejně jako výstava druhá o několik let později.

To už se u doktora Curtia Marie učí. V šestnácti letech vytváří první samostatnou sochu – filozofa Voltaira. Lidé jsou jí nadšení. Když brzy Voltaire umírá, chodí se všichni Pařížané dívat na jeho sochu do panoptika doktora Curtia.

Dalšími Mariinými výtvory byli Benjamin Franklin a filozof Jean-Jacques Rousseau.

Marie byla nebývale zručná, dokonce se objevují názory, že byla šikovnější než její učitel. Navíc byla velice skromná a empatická, a tak si ji brzy oblíbila francouzská královská rodina. Získala tu řadu zakázek a stala se učitelkou umění sestry francouzského krále.

Jenže v roce 1789 vypukla Velká francouzská revoluce. Marie ztrácí svou klientelu a později se dokonce pro své styky s královskou rodinou ocitá ve vězení. Celu údajně sdílí s pozdější manželkou Napoleona Bonaparta Josefínou Beauharnaisovou. Stejně jako Josefína unikla i ona gilotině jen o vlásek. Dokonce už prý měla vyholenou hlavu a čekala na popravu. Zachránil ji její talent. Vykoupila se tím, že prokázala loajalitu novému režimu a pro zamýšlené muzeum revoluce vytvářela posmrtné masky bývalých prominentů – krále Ludvíka XVI., jeho ženy Marie Antoinetty, Filipa Orleánského, ale později také revolucionářů Georgese Dantona či Maxmiliána Robespierra. 

Když doktor Curtius v roce 1794 zemřel, odkázal své celoživotní dílo Marii, která v té době měla na kontě již také několik figurín známých osobností.

O rok později se už ne zrovna nejmladší Marie provdala za inženýra Françoise Tussauda. A pod tímto jménem se vlastně proslavila. Manželství, v němž se narodili dva synové, Joseph a François, není ale vůbec šťastné. Ukáže se, že je manžel alkoholik. Marie ho i s dětmi v roce 1802 opouští a stěhuje se i se svými figurínami do Anglie. Rozvodu však dosáhne mnohem později. V důsledku napoleonských válek se už Marie nemůže vrátit do Francie, a tak se živí tím, že jezdí po Anglii a Irsku a s úspěchem vystavuje svá díla.

První stálou expozici zřídila v roce 1835 v muzeu na londýnské Baker Street. To jí bylo už 74 let. O padesát let později její vnuci přenesli muzeum do Marylebone Road, kde se nachází dodnes. Přestože muzeum zachvátil v roce 1925 velký požár, větší část historických exponátů se podařilo zachránit. Mezi nimi i figurínu samotné Marie Tussaud, kterou zhotovila na závěr své umělecké činnosti v roce 1842. Ta je v muzeu k vidění dodnes. Pak „podnik“ předala nadanému synovi Françoisovi, který úspěšně v její činnosti pokračoval. Marie umírá v roce 1850 – dožila se krásného věku 88 let…

V seriálu o zajímavých ženách jste si také mohli přečíst:

Reklama