Bulvár

Má to přátelství ještě smysl?

 

 

Známe se od střední školy. Trochu tichá, někdy až zakřiknutá holka. Nikdy jsem si jí moc nevšímala, až jsme se potkaly na jedné vernisáži. Daly jsme si vínko a najednou zjistily, že máme obdobné zájmy – výtvarné umění, film, divadlo, fotografování. Shodly jsme se v názorech na malíře, měly stejné oblíbené filmy, četly kritiky na divadelní hry, pak je posuzovaly ze svého vlastního hlediska, chodily spolu fotit, potom trávily spoustu času v černé komoře, kde jsme vyvolávaly naše, podle nás, dokonalá umělecká díla.

 

Jejím snem bylo studium režie na FAMU, já byla realističtější. Mít solidní práci, která mne uživí, a umění si nechat jako koníčka. Vysmívala se mým „nízkým cílům“ a připravovala studijní film pro přijímací zkoušky. Pomáhala jsem jí ze všech sil, ale už při čtení scénáře jsem musela tiše zkonstatovat, že její schopnosti na to nestačí. Tvůrčí invence žádná. Prostě slátanina. Nechtěla jsem ji odradit v jejím nadšení. Dokonce jsem sehnala studenty herectví, kteří za hubičku ve filmu hráli. Možná se dalo něco vylepšit – dialogy byly jak z nepovedené červené knihovny, příběh se mohl pozměnit, chyběla závěrečná scéna - film prostě najednou skončil.

 

Na školu ji samozřejmě nepřijali. Při jejím nadšení bych předpokládala, že to nevzdá, pořád s legrací prohlašovala, že je „umělkyně“. Radila jsem jí změnit obor – fotografování jí opravdu šlo. Najednou mi přiletěla SMS: „Se školou končím, budu se vdávat.“

 

Byl to pro mě šok. Seznámila se s hochem, za týden se k němu nastěhovala a plánovala svatbu. Nic proti, kdyby stále nerozhlašovala, že po svatbě bude mít na umění víc času i peněz. Manžel ji uživí, ona si bude přivydělávat v „mekáči“ a volný čas věnuje fotografii. Ale stále jsme si měly co říct – naše studentská léta pokračovala. Kolotoč výstav, návštěv kin a divadel pokračoval. Partner měl svůj fotbal a hudbu šedesátých let a nic nenamítal.

 

Na pár měsíců jsem odjela do zahraničí. Po návratu jsem se těšila na novinky z kulturního  světa, vyprávění o jejím životě zasvěceném umění. Proti mně seděla typická sekretářka v kostýmku se šátkem u krku, horovala pro zaměstnání, kde sice občas musí panu generálnímu uvařit kávu, ale jinak je naprosto spokojená. Vyslechla jsem chválu na nadnárodní společnosti, jejich dokonalé chování k zaměstnancům a firemní výhody. Největší zábava je prý na školeních, poznává plno zajímavých kolegů a diskutují spolu o týmové spolupráci, která je pro fungování firmy tak důležitá.

 

Na nesmělou otázku, co film, divadlo, výstavy, se mi dostalo odpovědi, že teď chodí na party nebo do noci sedí v kanceláři, protože pan generální ředitel vyžaduje přítomnost svých nejbližších zaměstnanců v práci do doby, než sám odejde domů. Přítel je prý nadšen, mají dostatek peněz a jeho milá postoupila na společenském žebříčku.

 

Přála jsem jí dobrou práci, slušný plat. Doby, kdy jsme diskutovaly u čaje se sušenkami do noci, jednou musely skončit. Ale najednou byla mezi námi stěna. Naše hodnoty a sny se obrátily. Hovory byly o ničem. Nemohla jsem pochopit, proč hodila za hlavu vše, co ji bavilo. Už nebyla tou samostatnou sebevědomou holkou, kterou se stala ve svém „uměleckém“ období. Jen tak plula s davem, o nic se nezajímala, večer (pokud nebyla v práci nebo na party) usedla s partnerem před televizní obrazovku a dívala se na zábavné pořady. Pokusy vytáhnout ji aspoň jednou za měsíc do divadla byly marné. Každá jsme byly na jiném břehu a já  se smířila s faktem, že přátelství je u konce.

 

Ale ouha! Chce se se mnou stýkat dál. Prý jí začaly scházet naše hovory. Jenže já nevím, o čem se s ní bavit. Její témata jsou pořád stejná – jako kolovrátek. Skvělá práce, večírky, kam chodí celebrity a jak se v sobotu večer s přítelem nasmáli u televize. A já mlčím a mlčím. A nevím, jak jí říct: Půjdeme každá svou cestou. Bylo to fajn, ale skončilo to.

 


   
10.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [31] Suzanne [*]

    No...už to tu napsala Žábina...
    Btw: Přátelství skutečně nemusí být na celý život, cesty se scházejí a rozcházejí... Jen proto, že má jiné hodnoty než pisatelka, rozhodně nemusí být slepice. A rozhodně její hodnoty nemusejí být tzv. nižší

    superkarma: 0 13.11.2005, 23:15:58
  2. avatar
    [30] Alenka0010 [*]

    Taky jsem přišla o jednu kámošku. Celá rodina začali pracovat v ČMSS (SPOŘENÍ S LIŠKOU), její návštěvy se točily jen kolem uzavírání nových smluv. Přestalo mě to bavit, tak jsem to utla.

    superkarma: 0 11.11.2005, 11:22:30
  3. [28] katynkaa [*]

    myslím že lidi se mění, ale přesto si mám pořád říct s těmi stejnými lidmi, i když změnili hodnoty, sny a zájmy, protože mě zajímají jako lidi, které jsem znala a ne jen proto že máme společné zájmy..

    superkarma: 0 10.11.2005, 23:06:35
  4. avatar
    [27] Dudlajlama [*]

    Žábina: #14, asi tak nejak, je jasne, ze se lidi meni a cesty rozchazeji, ovsem uz jen poznamka "samozrejme, ze se na skolu nedostala" mne cosi naznacila .
    P.S. Ty slepice omezene muzou byt i mezi umelkynemi nejumelcovatejsimi

    superkarma: 0 10.11.2005, 19:40:54
  5. avatar
    [25] Žábina [*]

    pro autorku byl nejdřív šok že kamarádka se nechtěla vzdát svých snů a chtěla je realizovat i za cenu neúspěchu
    pak pro ni byl šok když se zamilovala a našla si práci , vytvořila rodinu
    a pak další šok - i přes to všechno s ní chce pořád kamarádit

    myslím že autorka by si měla ujasnit svůj vztah ke kamarádce aby nebyla pořád v šoku

    superkarma: 0 10.11.2005, 14:51:57
  6. avatar
    [21] Aja [*]

    Mili: bingo!

    superkarma: 0 10.11.2005, 12:51:56
  7. avatar
    [19] Aja [*]

    Mili: Vadí mi, že se nepochlubila i sebou A je normální, že vztahy vyšumí

    superkarma: 0 10.11.2005, 12:42:49
  8. avatar
    [17] catcat [*]

    mám kamarádku od 1. třídy (a že je to už hodně dávno! ), jeden čas jsme se takřka nevídaly, protože se nám prostě rozešly cestičky. Pak se to překulilo a dneska si opět vykládáme spoustu "holčičích důležitostí" po telefonu a tak. Už jsme si taky obě užily své a bylo samozřejmé, že jsem při sobě stály a tu druhou podporovaly. Prostě, někdy si život dá od kamarádčovtu oddech...

    superkarma: 0 10.11.2005, 11:43:20
  9. avatar
    [15] Aja [*]

    Autorka se mi zdá jako jediná dokonalá

    superkarma: 0 10.11.2005, 11:06:29
  10. avatar
    [14] Žábina [*]

    mě se zdá tvůj popis trochu divný
    na začátku jí vytýkáš, že měla hodně snů a chtěla je realizovat, zatímco ty jsi vsadila na jistotu a ona se ti díky tomu posmívala
    snižuješ její schopnosti a pak když se situace obrátí, je to taky špatně
    nevím ale něco se mi na tobě nezdá
    jako kamarádku bych tě tedy nechtěla ani omylem

    superkarma: 0 10.11.2005, 10:40:41
  11. avatar
    [13] Mylady [*]

    Asi bych to taky nechala vyšumět. O tom je život, někdy po nějakou dobu člověk má přítelkyni, je to fain, ale časem se to může změnit. A zas přijde někdo jiný. Nevím, mě to připadá jako plýtvání časem. Přece přátelství je o tom, že oba dva to chtějí a rozumí si spolu, doplňují se a ne jen poslouchat bláboly o ničem. Mám taky takovou zkušenost a nakonec to skončilo.

    superkarma: 0 10.11.2005, 10:30:15
  12. avatar
    [11] Alfinka [*]

    Buď bych to nechala jak říkají holky samo vyšumět,nebo bych až tě zas bude chtít vidět,skočila do řeči a pěkně od srdce jí všechno řekla,pak by se vidělo.

    superkarma: 0 10.11.2005, 09:34:38
  13. [9] Tobbi [*]

    Myslím si, že mra měla z "kamarádkou" problém, už když se "kamarádily", protože takhle hnusně já bych o kámošce nikdy nepsala. (já byla realističtěší, ona bez talentu)
    Nevím,co od ní chce. Když byla plná elénu a v rozletu, byla pro Mirku najivní, když si našla práci, která ji baví a stala se tedy realističtější, je pro ni málo volnomyšlenkářská.
    Na takovéhle "přátelství" se fakt vykašlete. Možná i pro ni bude lepší, když se zbaví Mirky, která se na ni dívá (a zdá se, že i vždycky dívala), skrz prsty.

    superkarma: 0 10.11.2005, 09:32:03
  14. [8] Radka JS [*]

    Já bych jí neodsuzovala. Každý žije dle svého rozhodnutí. Neznamená to, že by byla méněcenná. Jen si prostě už nemáte co říkat. Promluvila bych s ní. Ty si to ujasníš a ona pochopí (tedy snad), proč se s ní dál nechceš stýkat. Prostě jiné hodnoty.
    Já bych takhle taky nechtěla žít, přijde mi škoda plýtvat takle časem.

    superkarma: 0 10.11.2005, 09:06:42
  15. avatar
    [7] Luciš [*]

    no mě se to nějak nezdá: "schopnosti nestačí, samozřejmě nepřijali", to já bych o kamarádce nikdy neřekla, ještě, když nejsem sama odborník v tom oboru, ani o nikom jiném

    A brala bych to normálně, není lidí, co by se zavděčili všem, třeba ji potká za dvacet let, až děti vyletí z hnízda, na nějaké umělecké přednášce

    superkarma: 0 10.11.2005, 08:49:00
  16. avatar
    [5] *Kotě* [*]

    Myslím, že spousta přátelství se prostě podobným způsobem přežije, když zmizí společný jmenovatel, zdá se mi to normální

    superkarma: 0 10.11.2005, 07:32:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme