Přečtěte si krátký příběh jednoho páru. Vedou zvláštní život, který je plný dilemat. Jsou spolu a zároveň nejsou, protože se ani jeden nechce vzdát svého bytu a zaměstnání, žena chce dítě, ale muž chce mít klid. 

Už jsme si tady zvykly na ledacos. Přečetly spousty životních příběhů. Byly jsme schopné říct svůj názor a někdy i poradit, ale v tomto případě si nejsem jistá, zda existuje rozumné východisko. Případ těchto dvou lidí mi přepadá jako neřešitelná rovnice. A něčím je ještě výjimečný. Většinou známe jen názor jedné strany a neznáme názor druhé. Tentokrát se nám nezávisle na sobě svěřili oba. Jak jsme to dokázali? To je naše tajemství. Ale dost řečí, výjimečně dejme přednost muži, aby neměl pocit, že jako ženský magazín straníme vždy ženám. Chceme být přece objektivní, ne?

Richard

Je mi 46 let, jsem už dlouho rozvedený, preferuji dlouhodobé soužití nejlépe v jedné domácnosti – nejsem na jednorázové či krátkodobé vztahy, nejsem promiskuitní a jsem rád věrný jedné partnerce. Mám dospělé děti a svůj klid. Vyhovuje mi, že moje přítelkyně Sylvie  nemá děti a je sama. Přiznám se, že na malé dítě už bych „neměl“. Takhle je to pro mě ideální a pohodlné.

Vztah, na rozdíl od předešlého, kdy se mnou partnerka 6 let manipulovala, je skvělý. Dokonce bych se nebránil ani další svatbě. Bydlíme sice 100 km od sebe, což není zrovna standardní, ale já mám dům po rodičích, rodinu, spoustu kamarádů a dobré zaměstnání ve větším městě, kde žiju už 20 let.

Sylvie

Je mi 38 let, prožila jsem dlouhý vztah, který skončil pro partnerův alkoholismus. Biogické hodiny už netikají, ale doslova bijí na poplach. Moc bych se chtěla pokusit mít ještě dítě. S Richardem jsme spolu téměř rok, ale on se stále diskusi na toto téma vyhýbá. Uvědomuji si, že jsem už přecitlivělá a často reaguji neadekvátně... Jinak společné zájmy, super trávení volného času, atd. Ráda bych zůstala bydlet tam, kde bydlím, mám tu spoustu přátel a dobré zaměstnání 15 let.

Jak to vyřešit? Mluvit o tom? Samozřejmě. Kdy? Čím dříve, tím lépe. Nechat tomu volný průběh? Co když si to později začnou vyčítat? Vzdát se myšlenky na dítě? Není důvod, potenciálních otců je všude dost.

Z informací, které máme od Richarda a Silvie, se mi zdá, že vztah nemá budoucnost. Je mi to líto. Richarda sice chápu, že se necítí na další dítě, rozumím i tomu, že nechce opustit město, dům, přátele a zaměstnání. Ale pak nevím, co chce, protože si dost protiřečí. Na jednu stranu by rád žil v páru, ale není ochoten pro to nic obětovat.

Sylvie by chtěla dítě, ale Richard už ne. Pak jí nezbývá než to přehodnotit, dítěte se vzdát, aby měl Richard klídek, nebo ho opustit a najít si jiného partnera, který bude o dítě s ní stát. Kromě toho, ani ona není ochotna opustit své město, takže tím se situace ještě více komplikuje. Jak by si to představovala? Vychovávala by ho sama?

O tom si musí oba otevřeně promluvit a najít alespoň v nějakém bodu kompromis. Nemůže mít jeden všechno a druhý nic.

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Dokázaly byste ten uzel rozmotat a najít nějaké východisko? Znáte z vašeho okolí podobný případ?

Reklama