Každé dítě je jiné a nemá cenu je srovnávat mezi sebou. To platí i o schopnostech naučit se číst, psát a počítat před nástupem do školy. I tady je totiž nejdůležitější, aby rodiče děti nenutili, pokud ty samy nechtějí.

Když dítě nastupuje do školy, mělo by umět některé základní věci, např. poznat barvy a tvary, pravou a levou stranu nebo umět nakreslit postavu. Učitelé ale rozhodně nepočítají s tím, že děti budou hned v první třídě umět číst, psát nebo počítat. „Kvůli tomu přece chodí do školy, aby se všechno naučily. Mám zkušenosti, že děti, které toho umí v první třídě moc, se při hodinách nudí a zlobí,“ říká dlouholetá učitelka Markéta Veselá. Podle ní je dobré, když děti umí pár základních věcí, aby pro ně nebylo úplně všechno nové. Pak je výuka mnohem jednodušší.

čtení

Děti jsou ale různé, a některým se moc nedá zabránit v tom, aby se nechtěly učit ještě před nástupem do školy. To ostatně můžeme posoudit z následujících tří vyprávění rodičů malých dětí.

Maminka Julie: velký matematik Vojta

Náš Vojta se už odmalička pořád zajímal o čísla. Všechno počítal, vyptával se, v knížkách jsme hledali, kolik je ptáků a kolik hadů... Než šel do první třídy, uměl sečíst třeba i 45 plus 23 (v první třídě si sám vypočítal, kolik má celý den vteřin...). Říkala jsem si, že to není dobré, protože se pak bude ve škole nudit, ale nedalo se mu v tom bránit, stejně si to pak počítal sám. Naštěstí měl v první třídě skvělou učitelku, která to brzy zjistila a dávala mu v matematice příklady navíc, aby nevyrušoval. Teď je Vojta ve čtvrté třídě a matematiku má pořád rád, nedělá mu problémy. Asi to tedy nevadilo, že byl tolik napřed.

Maminka Katka: čtenářka Terezka

Než šla Terezka do školy, uměla číst a znala všechna písmenka. Začala se o to zajímat sama asi ve čtyřech letech a ze začátku ji to hrozně bavilo. Byla jsem pyšná na to, jak mám šikovnou dceru, tak jsem ji v tom hodně podporovala, kupovala jsem knížky a četla s ní každý den. No, někdy nechtěla... Možná jsem ji v tom neměla tolik podporovat, protože byla v první třídě docela otrávená a vadilo jí, jak spolužáci pomalu čtou. Nosila si do školy knížky a při hodinách čtení si mohla číst něco jiného.

Maminka Anna: Honzík neuměl nic

Honzík se nezajímal vůbec o nic. Ve školce měl problémy, když jako předškolák musel vyplňovat nějaké pracovní sešity, vybarvovat zvířátka a kreslit čáry. Nakonec dostal odklad, do školy šel až v sedmi letech. A byla jsem ráda, protože za ten rok víc vyspěl a už se uměl líp soustředit, dokonce jsme si někdy sedli ke knížce nebo k papíru a něco dělali. Teď začal chodit do druhé třídy a nemá žádné problémy.

A jaký má názor psycholožka PhDr. Olga Shivairová, Ph.D.?

Učit děti číst, psát a počítat, než jdou do školy, moc smysl nemá. Když toho vědí hodně už při nástupu do školy, v první třídě se obvykle nudí. Proto nemá cenu dítě ve školkovém věku k něčemu nutit. Trochu jiné to je u dětí, které dostaly odklad a jsou trochu mentálně pod normou, tam to pak význam má, protože takové děti jdou do první třídy s lepším pocitem a získají pro start do školy nějaké sebevědomí.

Ale na druhou stranu - pokud se dítě samo zajímá a samo se ptá, to je něco jiného, potom by ho rodiče brzdili, kdyby mu nevysvětlovali, co si už jeho vývojová úroveň žádá.

Další články v našem magazínu:

Reklama