.

Má sestra je pro matku důležitější než já a než můj syn

Vztahy

Má sestra je pro matku důležitější než já a než můj syn

Milá redakce, milé čtenářky,

 

dovoluji si vám zaslat svůj příběh.... Možná někdo z vás bude mít podobné zkušenosti jako já a poradí mi, jak situaci řešit. Protože upřímně řečeno, já jsem v koncích, a nejenže nevím, jak ze začarovaného kruhu ven, ale nějak mi dochází i chuť a síla složitou rodinnou situaci řešit.

 

Má matka u mě vždy praktikovala tvrdou výchovu. Ještě když jsem byl malý kluk, byla přesvědčena o tom, že pokud mne nebude pravidelně mlátit, vychovávat křikem a zákazy, vyroste ze mě grázl a kriminálník.

 

Neexistovalo, aby mi koupila dražší věc, po které jsem toužil – na vše jsem si musel našetřit sám. Ale budiž. Matka se rozvedla a neživila jen mě, ale i mou mladší sestru.

Dnes v dospělosti chápu, že neměla život vůbec jednoduchý a ani trochu jí nezávidím úskalí, kterým si nejednou musela projít.

 

Ale zpět k mému příběhu.

Jak jsem vyrůstal, můj vztah se k matce zhoršoval a zhoršoval. Vše jsem dělal špatně. Viděla na mně stále nějaké chyby, a pokud se nedej bůh stalo, že jsem neuklidil v domácnosti, nebo si zapomněl přeprat prádlo, bylo doma hotové peklo.

 

Pravdou zůstává, že díky její výchově jsem byl připravený pro život, a myslím, že má žena nejednou ocenila to, že umím uvařit, vyžehlit, nebo se postarat o naše miminko.

Čili se prosím nenechte mýlit, že matce zazlívám to, jak mě vychovávala a jak mě nutila v domácnosti pracovat místo toho, abych se třeba potuloval v ulicích.

 

To co matce zazlívám a co staví mezi námi nepřekonatelnou bariéru je to, jak vychovává mou sestru, jaké mezi námi dělá rozdíly a především to, že má rodina, můj syn jsou ušlápnutí ve stínu mé sestry, odsunuti na druhou kolej...

 

Sestra sice už odmalička měla výhody o jakých se mně ani nezdálo, ale jak říká má žena, mohlo to být tím, že ona je děvče, zatímco já byl kluk.

Jenže dnes je sestře devatenáct, má na co si vzpomene (v neposlední řadě počítač, auto, nejmodernější oblečení), tedy věci, na které jsem si já sám musel poctivě vydělat, jí spadnou do klína.... Ano, mrzí mě to, protože ony rozdíly nejsou jen v majetkové oblasti, ale hlavně mě mrzí a deptá to, že má sestra má nejen přednost přede mnou, ale i před celou mojí rodinou, včetně mého syna – tedy matky prvního vnuka.

 

V čem je má sestra o tolik lepší než můj vlastní syn? Proč moje máma nedokáže být alespoň trochu babičkou?

To jsou otázky, na které marně hledám odpověď.

 

Sestra si umane, že chce DVD, a má ho.

Chce nový mobil, matka běží a koupí jí ho.

Chce auto – i to jí matka dopřeje.

 

A za mým vlastním vnukem se sotva zastaví jednou za půl roku. Nezavolá, nenapíše, nezeptá se, jak se synkovi daří.

 

Kdybych já byl vyvrhel, má žena potvora a sestra svatá, pochopil bych to. Ale vždy jsem se snažil být dobrým synem, matce pomáhat, jak to jen šlo, a i má žena se k mámě chovala vždy velice hezky.

Tak kde je chyba?

 

Nezávidím sestře to, že má bezproblémový život a že dostane, co si zamane. Mrzí mě, že jak má sestra žije v pohodlí a lásce, tak můj syn ani pomalu neví, jak babička vypadá...

Nestojím o to, aby nám matka kupovala drahé věci, nechci od ní majetek, peníze. Chci jen, aby dokázala svou lásku rozdělit mezi sestru a mou rodinu.

S matkou si o tom promluvit nemohu, protože jak ji znám, seřvala by mě, co si to k ní vůbec dovoluji a místo zlepšení situace, by naopak přišel definitivní konec našeho vztahu. A to nechci. Ne kvůli sobě, ale kvůli synovi, který má právo mít babičku.

   
09.03.2005 - Láska a vztahy - autor: Sabina

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [131] whitekitten [*]

    Nazdar Martine, i já zažila tento problém, i když v mírnější formě. Od narození sestry jsem byla jaksi mimo hru. Všechno jsem dělala špatně, sestra dobře. To co ona měla v dětství, o tom se mně ani nesnilo. Rifle, magnetofon a jiné věcičky ona měla, já je "nepotřebovala". V 18 velmi pádná facka kvůli puse od kluka(2 týdny ve špitále), setra randila od 16 a jezdila za klukem i na vojnu. Zkrátka na mně přísnost a sestřička volnost. Nechci se rozepisovat, ale tohle všechno na mně mělo obrovský vliv a poznamenalo mně to na celý život. Se sestrou jsme měly celkem normální vztah, ale já ji neměla ráda. Záviděla jsem jí to, co já nedostávala - matčinu lásku. Opravdový vztah sester se mezi námi objevil až před 8 lety. Celé dlouhé roky jsme byly sestry, ale žádný bližší vztah jsme k sobě neměly. Matka mi kormidlovala život do mých 38 let, pak jsem řekla dost. Rok se mnou nemluvila. Ale všechno dobře dopadlo. Dnes si s mámou i sestrou rozumím velmi dobře, máma mi do života nemluví. Jen je mi líto těch dlouhých promarněných let. Obě máme už dospělé děti, neteř je už vdaná a můj syn žije několik let ve svém s přítelkyní. Propásly jsme spoustu času, které jsme mohly strávit společně se svými rodinami. Ale je to pryč a já jsem šťastná že se naše vztahy upravily. Sice pozdě, ale přece. Zkus si s mámou promluvit, co na tom že Tě seřve. Já to udělala, seřvala mně, rok jsme se ani neslyšely a pak zavolala ona sama. Snad se to upraví i u Vás. Držím palce.

    superkarma: 0 10.03.2005, 08:39:31
  2. avatar
    [130] Gedžitka [*]

    Myslím, že tahle situace se vyřešit nedá, v naší rodině mají v podstatě všichni radši moji sestru i když úplně neopodstatněně, protže je to od doby co se narodila, tudíž jsem to nemohla zapříčinit já. Snažila sem se to změnit hodně dlouho, ale bohužel to asi nejde. Navíc v době, kdy se mí rodiče rozváděli a před tím měli před rozvodem sem odnášela i matčiny nálady atd. byla sem i obviněna, že můžu za rozvod, matka stejně jako píše autor článku mě nemusí klidně vidět celej rok a vůbec jí to nevadí. Když pro mě něco udělá je to jen na oko a vždy jen proto, aby ostatním ukázala, že pro mě něco udělala a ostatní ji za to obdivovali, jaká je dobrá matka. Švícu vídá zhruba co 14 dní, k nám přijela za celou dobu, co žijeme sami asi 3x a to ještě pro to, že musela. Ale to je těžký. Otec dává švíce taky všechno co chce, já donedávna nedostala prakticky nic, předtím jen aby se neřeklo, že ona jede na dovolenou a já ne, tak sem jela taky, školu mi platil, aby bylo vidět, že má dceru na takové škole. Jeho přístup se dost změnil. Matky přístup ne. Vydržíme spolu chvíli, když se vidíme na zdvořilostní návštěvě a to ona nesmí pít, jinak je zle. A ostatní příbuzní? Nevím, asi vycházeli z přístupu mých rodičů, jedinej, kdo z rodiny se ke mně choval vždycky dobře je teta a její manžel. Zbytek pochopil až později, poslední dobou si popovídám i s babičkou, ale to je tak všechno. Taky sem nikdy nepochopila proč a asi ani nepochopím. Hodně lidí mi tuto situaci nevěřilo. Stejně jako můj nynější manžel nechápal, ale už ví, že to tak je i když sám nechápe proč, ale bohužel totak prostě je a čověk to nezmění, může mu to být jen líto, ale pokud chce nějak normálně žít, musí se nad to povznést a žít svůj život se svou novou rodinou a snažit se, aby tohle neudělal svým dětem. Děti sice babičku potřebují, ale když nemá zájem, asi se s tím nic dělat nedá. Přeju hodně štěstí.

    superkarma: 0 09.03.2005, 23:51:34
  3. avatar
    [128] Andula [*]

    *Kotě*: to je pravda, protože u nás samozřejmě na Macka častěji zvýším hlas, častěji mě vytočí a tak vůbec , kdežto na Juniora kolikrát nemusím zvednout hlas vůbec Ale snažím se, ne mít oba ráda stejným způsobem, ale tak nějak brát každého, jaký je a dávat jím stejný díl lásky i přiměřenou dávku přínosti a důslednost se snažím u obou, ačkliv s emi to samozřejmě ne vždy daří. Na druhou stranu se je ale snažím učit, že jsou odlišní, a proto tak jako dostávají jiné věci a ne všechno dvojmo , i přístup k nim se může lišit.
    A navíc, on i Junior má své úchylky, takže taky je důvod občas na něj zahartusit

    superkarma: 0 09.03.2005, 23:29:14
  4. avatar
    [127] *Kotě* [*]

    Jeremi: Vivian: Jo, říkala jsem, že není možné mít rád každého stejně, protože každý není stejný a taky, že často může mít jedno dítě pocit, že ho má maminka ráda méně, protože ta k němu jinak přistupuje (viz mnou uvedený příklad). Případ Martinovy máti je velmi extrémní ale na začátku článku Martin píše: "byla přesvědčena o tom, že pokud mne nebude pravidelně mlátit, vychovávat křikem a zákazy, vyroste ze mě grázl a kriminálník." Samozřejmě to je už velmi iracionální a asi i nepodložené, ale v méně extrémní podobě to může být pravda v mnoha rodinách - jedno dítě je prostě třeba nezvedenější než to druhé a je třeba ho více usměrňovat než jeho méně konfliktního sourozence.

    superkarma: 0 09.03.2005, 23:24:23
  5. avatar
    [126] Jeremi [*]

    Vivian: Já jsem ji tak pochopila.

    superkarma: 0 09.03.2005, 23:10:57
  6. avatar
    [125] Vivian [*]

    Avilka: mám pocit, že Kotě nikde nepsala "více" a "méně", ale JINAK

    superkarma: 0 09.03.2005, 22:57:09
  7. avatar
    [124] Andula [*]

    Jeremi: to víš, že nic z toho , já jí taky nic nezávidím a ani neporovnávám, jestli dostává víc, mě to už mrzí jen tak nějak lidsky
    S láskou k více dětem je to jak píšeš - mám ráda oba, ale vztah ke každému z nich se liší a vlastně i to mě na tom baví.
    P.S. A jestli se na mě fakt těšíte, tak jsem Protože jsem moc ráda, že vás mám

    superkarma: 0 09.03.2005, 22:41:46
  8. avatar
    [123] Avilka [*]

    Kote, to, že niekoho som viac "prísna", že k niekomu pristujujem vo výchove jemnejšie neznamená, že ho mám menej alebo viac rada. Respektíve ako závisí miera emócie ( mať rád) od zvoleného spôsobu výchovy, zvlášť ušitého na mieru konktétneho potomka.

    Mimochodom, že sa Martínek neozval, hmmm..

    superkarma: 0 09.03.2005, 21:40:50
  9. avatar
    [122] Jeremi [*]

    A obecná úvaha k tématu:
    Naštěstí nemám osobní zkušenost, ale na těhle příbězích mi vždycky přijde, že ten, kdo je ve skutečnosti k politování není Martin a jemu podobní. Já bych politovala spíš jeho mámu, která se z vlastní vůle připravuje o vztah s prvním vnoučetem. A sestru, které maminka taky nebude moct zametat cestičku donekonečna a pro niž bude dopad do reality asi setsakra tvrdý.

    Andula: Věřím, že to bolí, že se vlastní máma nezajímá o Tebe a Tvoji rodinu, ale na druhou stranu - kolik toho má Tvoje ségra mimo ni? Ponechám stranou partnera a děti, ale kolik má kamarádů, co se nemůžou dočkat dalšího pokecu u , kolik má zájmů, z kolika věcí se dokáže radovat, nad kolika zamyslet...?

    superkarma: 0 09.03.2005, 20:58:40
  10. avatar
    [120] Jeremi [*]

    *Kotě*: Já Tě chápu - tak jako nemám stejně ráda svoji mámu jako svého otce, tak si těžko dovedu představit, že bych měla stejně ráda dvě děti. Není to záležitost intenzity citu, ale jeho podoby.

    superkarma: 0 09.03.2005, 20:40:01
  11. avatar
    [119] risina [*]

    Fiona: Souhlasím s Kotětem. Mám 3 děti a mám ráda každé z nich jinak. I se ke každému jinak chovám, protože jsou jiné, narodili se do určitých rodinných podmínek, mám espolu jiná "bolavá míst" a důvody konfliktů atd. jediné, co dokážeme jakž takž ohlídat, je "materiální spravedlnost" - tj. když byli malí, dostávali k vánocům stejný počet dárků, i dne sna vánoce hlídám, aby jejich dárky měly aspoň přibližně stejnou hodnotu, a když třeba jede jedno z nich jeden rok na nějaký dražší zájezd, je jasné, že příšte pojede některé jiné. A taky s esnažím jim všem dohromad yi každému zvlášť dáva tnajevo, že je ráda MÁM a že jsem tu pro ně, když mě budou potřebovat.

    superkarma: 0 09.03.2005, 20:25:32
  12. avatar
    [117] Andula [*]

    JanaVi: já nevím, jestli mě má moje máma ráda míň než sestru, možná jo, ale hlavně mám dojem, že ona má pocit, že mi vždycky všechno šlo samo a že sestru je třeba chránit, omlouvat a všemožně jí vypomáhat. Momentálně dospěla k závěru, že "už by si taky zasloužila nějakého kluka" a to nevím, kde seženou
    Pravda je, že mi jendou máma v nějaké slabé chvilce skoro vyčetla, že jsem vždycky byla "tatínkova holčička" , no, akorát jsem si toho moc nevšimla

    superkarma: 0 09.03.2005, 19:16:56
  13. avatar
    [116] Andula [*]

    *Kotě*: Fiona: jo, přesně tak, mám oba kluky, mám je oba strašně moc ráda, ale každého jinak, asi i proto, že jsou každý jiný. Holt osobnosti Neumím říct, že jednoho víc a druhého míň, to snad ani ne, ale prostě je v tom rozdíl.

    superkarma: 0 09.03.2005, 19:14:52
  14. avatar
    [113] *Kotě* [*]

    sara.l: OK, koukám, že mi tu nikdo nerozumí nebo nechce rozumět, tak dám konkrétní příklad:
    Moje tchyně, mimochodem výborná ženská, kterou mám moc ráda, měla mého i mou švagrovou jistě ráda stejnou měrou, ale vychovávat je musela oba úplně jinak. Zatímco byl z výchovného hlediska bezproblémové dítě (zase s ním byly jiné potíže), švagrová měla (podle tchýnina vyprávění a jejího vlastního přiznání) sklony ke lhaní, podvádění, nečestnému jednání, nepořádnosti. Tchýně na ni proto musela být o moc tvrdší než na jejího bratra, jednala s ní mnohem přísněji, přestože ji samozřejmě velmi milovala a miluje. A vychovává ji tak dodneška, často ji "sprdne", když zjistí, že zase jednala určitým nevhodným způsobem. Švagrová jí to dlouho měla za zlé a měla pocit, že ji maminka nemá ráda jako bráchu, protože není hodná - ale protože není v zásadě zlá holka, v dospělosti uznala, že to bylo oprávněné.

    Takže někdy se může stát, že i když mám obě svoje děti ráda, nemůžu se k nim prostě chovat stejně a měřit jim stejnou měrou - protože ony taky nejsou stejné. Vyjádřila jsem se dost jasně?

    superkarma: 0 09.03.2005, 18:08:16
  15. avatar
    [111] sara.l [*]

    *Kotě*: promin,ale já teda mám obě děti ráda stejně a vůbec by mě nenapadla taková blbost,že holce budu nadržovat a klukovi ne..nebo naopak...je mezi nima rozdíl 7 let..a já je miluju úplně stejně

    superkarma: 0 09.03.2005, 18:00:53
  16. avatar
    [110] *Kotě* [*]

    Fiona: takže tvoje děti jsou tři unifikované bytosti, jako přes kopírák?

    superkarma: 0 09.03.2005, 17:58:26
  17. [109] xenie [*]

    přidám se k názorům - proč nepřerušíte s takovou babičkou styky, proč o ni vlastně tak stojíte, když vám dává dost jasně najevo nezájem ? věřím že je to člověku líto, ale pochopila jsem, že se už k Vám nechovala nejlépe, proč teda čekat že se právě vůči vašemu dítěti změní na obětavou babičku ? chápu lítost, ukřivděnost atd., ale proč to lámat přes koleno... máte svou rodinu, soustřeďte se na ni a babičce dejte najevo, že jí nepotřebujete... prostě se s ní nebavte, nechoďte k ní na návštěvu, nevolejte... a buď se sama ozve, anebo ne...

    superkarma: 0 09.03.2005, 17:44:04
  18. avatar
    [107] *Kotě* [*]

    Jaštěrička: myslím, že nikdo nemůže mít rád všechny lidi stejně, a stejně tak ani svoje děti, protože prostě ty děti jsou každé jiné, nemyslíš? Každé je svébytná osobnost a ke každému si podle toho rodič utváří vztah. Já tím nemyslím, že by rodiče nutně měli jedno dítě rádi MÍŇ a druhé VÍC, ale mají rádi každé JINAK. Nebo ty snad máš k oběma svým dětem naprosto identický vztah?

    Bohužel někdy dochází k takovým smutným extrémům, jako je případ Martinovy matky, ale to už není běžné, nýbrž patologické. Ta paní si zjevně na Martinovi ventilovala jakési blíže neurčené problémy, nebo jí prostě opravdu připomínal bývalého muže, a asi byla natolik nezralá osobnost, že to nedokázala oddělit... nevím. Každopádně soužením se, případně dovoláváním se nějakých práv, si Martin moc nepomůže. Iniciativa by musela vyjít od jeho matky, on se zjevně snažil.

    superkarma: 0 09.03.2005, 17:38:38
  19. avatar
    [106] Channah [*]

    ... já jsem se uklikla, ten druhý smajlík neznamená, že je chci za to zastřelit

    superkarma: 0 09.03.2005, 17:36:51
  20. avatar
    [104] Channah [*]

    Jaštěrička: moji rodiče to stání za zadkem do jisté míry pořád vyžadujou, asi aby se cítili důležití a potřební Nejdřív jsem proti tomu bojovala, ale teď jsme se ustálili na tom, že mi občas dají "humanitární balíček" s banány nebo koblihami Mně to neuškodí a oni z toho mají dobrý pocit. Ale určitě by mi vadilo větší "navážení se" do domácnosti.

    superkarma: 0 09.03.2005, 17:35:51
  21. avatar
    [103] Channah [*]

    Ty jo, dalo práci se těmi všemi příspěvky prokousat Souhlasím, že je to Martinův problém, který musí vyřešit sám v sobě, ne se svojí matkou, i když je to ona, kdo ho způsobil. Jo, závist tam cítím taky, ale ruku na srdce, vy byste se necítili ukřivdění, kdyby vlastní matka dala vaší sestře mobil a vám nic (i kdybyste ten mobil třeba vůbec nechtěly)? Já teda asi jo. Ale zas je to taková dětská reakce, myslím, že Martin v sobě pořád má to ukřivděné . Ale nedivím se mu. Pokud se nechce dál trápit, bude muset vyrůst, odputit a žít sám za sebe. Hodně štěstí

    superkarma: 0 09.03.2005, 17:32:21
  22. avatar
    [102] Jaštěrička [*]

    *Kotě*: Rodič nemůže mít rád děti stejně? To je ale pěkná kravina. Kolik jich probůh máš, že jsi o tom tak přesvědčená? A čím se ta láska měří? Penězma,dárkama,mírou zájmu, časem? V daný okamžik jeden potřebuje víc,druhý míň,za chvíli to může být obráceně, každý dítě je taky jiný.
    Fiona: Já bych naopak řekla,že jste naprosto normální.
    medved: Tenhle postoj je typický spíš pro českou kotinu...zkus mrknout za hranice.Tam se to nepovažuje za normální,že stojí rodiče dospělým dětem - v jakémkoli smyslu - za zadkem.

    superkarma: 0 09.03.2005, 17:28:02
  23. avatar
    [100] JanaVi [*]

    Andula: Jen jednou jsem chtěla od některého z prarodičů pomoc. bylo 5 a volali mi ze školky v přírodě, abych si pro ni přijela, že má horečku a zvrací. Byla jsem doma sama s osmiletým synem, všechny prarodiče jsem telefonem poprosila, jestli by nejeli se mnou, aby vzadu v autě s vysokou horečkou pohlídali, bylo to asi 50 km daleko. Nikdo neměl to odpoledne čas ( všichni jsou důchodci). Jela jsem se synem a on se o Kačku skvěle postaral, vzali jsme nočník a kanystr s vodou a neustále jsme zastavovali, ale cestu jsme společně zvládli. Od té doby bych o pomoc nikomu neřekla.

    superkarma: 0 09.03.2005, 16:51:04
  24. avatar
    [99] JanaVi [*]

    Mrtine, zažívala jsem jako dítě něco podobného. U nás byl vždy na prvním místě bratr, protože to byl dědic, pokračovatel rodu,... Já jsem byla jen holka. Dobře jsem se učila a v 18 jsem odešla na kolej, osamostatnila jsem se a vdala ještě na škole. Bratr se vší protekcí dokončil tříleté učiliště, ale stále byl ve všem lepší. Zařídili jsme si s bydlení a žili jsme si svůj život. Jenže nedávno bratr tragicky zemřel a rodiče se najednou diví, že k nim nechodíme. Nikdy o nás nestáli, máme naplněný život a nejsme zvyklí tak přijít. Navíc by oni mohli přijít k nám nebo si k sobě vzít naše děti, ale to je nebaví. Oni jen chtějí se vypovídat a my je nezajímáme. Jak to bude dál, to zatím nevím.

    superkarma: 0 09.03.2005, 16:43:21

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [98] Tesay [*]

    Myslím, že Martina nepochopí pořádně nikdo kdo to nezažil. Bohužel jsem jedna z těch "šťastných" co měly tu čest a mužu říct že to není nic moc .Radím aby se na ni jí nikdy nedejde co vlastně dělá a jak mu ubližuje
    Jinak přeju hodně

    superkarma: 0 09.03.2005, 16:41:40
  2. avatar
    [92] medved [*]

    Rikina: ja jsem nekde psala neco o dozivotni peci a povinnosti, financnim zabezpeceni atd ??? ja si spis myslim, ze styk s detmi a vnoucaty neni povinnost ale pravo, radost...asi jsem to nenapsala dost jasne, ale jasneji to uz nedokazu
    ja jsem ten posledni na svete, ktery by rodicum upiral pravo na jejich vlastni zivot, zaliby,...cokoliv...ale ty mi pripadas, ze to zenes do extremu..v 18 dite vykopnout a uz se na nej nikdy ani nepodivat, nepomyslet na nej a zit jen pro sebe a sve JA ..nezlob se na me, ale to ja za normalni nepovazuju snad normalni, soudny clovek ma o sve deti tak nejak prirozene starost porad, ne ? porad chce vedet co delaji, jak se maji, chce byt soucasti jejich zivota...ne jejich hlidac nebo podporovac...ale proste nekdo, kdo je ma rad a pomuze jim, kdyz to bude treba (a tim myslim opravdu treba...) a to same muze ocekavat od svych deti...jako od rovnocennych partneru....

    superkarma: 0 09.03.2005, 16:18:09
  3. avatar
    [91] Andula [*]

    Rikina: asi nechápeš, o co třeba mně jde. rozhodně o žádné ošušňávání ani setrvalou pomoc, ale o jakousi rodinnou sounáležitost třeba

    superkarma: 0 09.03.2005, 15:58:19
  4. [89] Rikina [*]

    Leonka: já nic neženu do extrémů. Moje názory byly v této diskusi vulgárně zploštěny a zkresleně interpretovány, tak se jen bráním stejným způsobem. Aby se vidělo, jak je takový způsob absurdní, a k jakým výsledkům to vede.

    superkarma: 0 09.03.2005, 15:37:34
  5. [84] Rikina [*]

    medved: tedy názor, že rodičovská péče končí až smrtí rodiče, že ten do konce života nemá už na nic právo, jen povinnosti k dětem k vnoučatům, k pravnoučatům... musí je pořád ošušňávat, jestli jsou v pohodě, mají všeho dostatek, cítí dost lásky, jestli se chudinky náhodou necítí nějak ukřivděné, podporovat je finančně, hlídáním vnoučat nebo rajčatama ze zahrady... mi přijde dost ujetý.

    superkarma: 0 09.03.2005, 15:14:47
  6. avatar
    [82] Andula [*]

    Rikina: ad ideální babička - já jsem myslím dost samosttná a nechci od rodičů žádnou podporu, ani zenužívat jejich času, ale to že se moje máma za celý měsíc neozve, aby se zeptala na děti a když se ozvu já, stejně se nezeptá, to mi úplně normální nepřipadá.
    A považovala bych za normální nějakou tu podporu psychickou nebo v případě, že je zle - moje máma mi takhle odmítla hlídat dítě, když jsem byla celkem v háji, oni jsou přitom doma tři dospělí a řekla mi přitom, že kdykoli budu fakt potřebovat, tak jo, ale ne teď Už si ji nemíním říct o hlídání nikdy.

    superkarma: 0 09.03.2005, 14:29:02
  7. avatar
    [81] Andula [*]

    Ivana.: 32 my druhou babičku nemáme

    superkarma: 0 09.03.2005, 14:25:15
  8. avatar
    [80] Meander [*]

    Většinou je to dcera, kdo musí doma pořád pomáhat, uklízet, mýt nádobí, žehlit. A syn se mezi tím prohání venku, dřepí u počítače a fláká se, protože kluci přece takové práce v domácnosti nedělají. No, a když se to jednou otočí, je oheň na střeše...

    superkarma: 0 09.03.2005, 14:21:06
  9. avatar
    [79] medved [*]

    tedy nazor, ze rodicovska pece konci tim, ze se dite postavi na vlastni nohy a dal pak nema dite pravo na nic...ani na to, aby se jeho rodice zajimaly o jeho deti...nezlobte se na me, ale to mi prijde ujety ...ja myslim, ze rodic je rodicem dokud jeho dite zije a to obvykle zije dele nez rodic a tudiz do smrti, ne ? ...vubec nemluvim o tom, ze rodice deti do smrti podporujou at uz financne nebo hlidanim vnoucat nebo rajcatama ze zahradky nebo ja nevim jak...ale jsou jednou rodina a ta snad ma drzet pohromade v takovem tom normalnim slova smyslu...pomoct si , kdyz je nejhur nebo se proste o sebe zajimat, travit spolu urcity cas...rodice, deti, vnoucata...a nemusi to byt spolecne dovolene nebo neco podobneho, na to neni kazdy staveny ale proste takovy nejaky normalni rodinny vztah....kdyz tohle funguje, tak jsou snad vsichni v pohode a spokojeni a kdyz ne, tak nekdo muze citit problem a ja myslim, ze na to ma plne pravo....

    superkarma: 0 09.03.2005, 14:03:54
  10. avatar
    [77] *Kotě* [*]

    Lhasa: není to jeho chyba ani vina, to jsem rozhodně nechtěla říci ale je to jeho problém, on je ten, koho to trápí, ne jeho matka. A jelikož té je zřejmě ukradené, co on si myslí nebo cítí , bude si to muset nějak vyřešit on v sobě, nemůže očekávat žádný zásah zvenčí, který zázračně jeho vztahy s matkou vylepší.

    superkarma: 0 09.03.2005, 13:57:27
  11. avatar
    [75] Lhasa [*]

    *Kotě*: Rozumím ti a nabývám dojmu, že jsem až dosud žila v ideálním světě Resp. jak znám ze svého okolí rodiny s více dětmi, míra lásky je tam ke všem dětem stejná; v čem je rozdíl, to je názor rodičů na to, v čem je to které dítě odlišné od druhého (třetího...). Jistě, že Martinovu matku nikdo k ničemu nutit nemůže a ani nedonutí, spíš jde o to, že (podle mě) má Martin v tom pocitu křivdy pravdu a není to jeho chyba.

    superkarma: 0 09.03.2005, 13:48:51
  12. avatar
    [74] *Kotě* [*]

    Lhasa: já myslím, že nikdo nemůže donutit matku, aby měla stejnou měrou ráda všechny svoje děti jistě, je to ideální stav, ale myslím, že ho nemůže být téměř nikdy dosaženo. U většiny rodičů jsou rozdíly téměř neznatelné, ale pak se najde takový extrém jako Martinova matka (mimochodem, matka mého bývalého přítele byla úplně stejná - ve všem a vždy upřednostňovala jeho mladšího bratra ). Jenže co s tím naděláš? Postavíš to matce politicky a vysvětlíš jí, že Martin má právo na stejnou míru její lásky jako jeho sestra, a tudíž ať ho začne mít laskavě ráda? Já se té paní nijak nezastávám, jenom říkám, že láska se nedá očekávat ani vyžadovat, a že když není, těžko ji v někom vykřešeš...

    superkarma: 0 09.03.2005, 13:42:59
  13. avatar
    [73] Lhasa [*]

    *Kotě* (70): Jenže podle týhle logiky by Martin neměl právo na stejnou míru lásky a péče jako jeho sestra, což měl, a nikdo mi to nevymluví.
    Ani jsem netušila, kolik lidí podceňuje lásku prarodičů a vnoučat Ačkoliv sama nepatřím k lidem, kteří by považovali za samozřejmost, že babička pohlídá, a když už pohlídat dítě potřebují, vždycky o to slušně požádají a nikoliv oznamují, že je potřeba..., myslím si, že normální prarodič se o vnouče zajímá. A to není totéž, co sedět doma na telefonu a čekat na pokyn "přijď, pohlídej" atd. A pokud už Martin nemá sílu iniciovat kontakty babičky a jediného (!) vnoučka, vůbec se nedivím, že cítí křivdu. Z článku jsem zmínky o materiálních dárcích pochopila jako ilustraci diametrálně odlišného vztahu k synovi a k dceři, nikoliv jako stesk, že "sestra dostane a já ne". Konec konců, už z úvodu se dá usoudit, že v potřebách materiálna byl Martin odmalička držen zkrátka, takže si ani nezvykl mít na něco nárok...

    superkarma: 0 09.03.2005, 13:33:09
  14. [71] Rikina [*]

    Margarita: jo jo, Martin chce trochu babičkovské lásky - ale kdyby k tomu přidala to DVD, počítač, mobil a auto ... Přes všechny proklamace typu "nezávidím, nechci majetek, peníze" já tam tu závist cítím, a asi nejsem sama. Možná to cítí i jeho sestra a matka, a tak se radši drží dál, kdoví...

    superkarma: 0 09.03.2005, 13:18:31
  15. avatar
    [70] *Kotě* [*]

    Feng: nevím... podle mě ve vztazích nemůžeš o žádném "právu" mluvit

    superkarma: 0 09.03.2005, 13:11:17
  16. [69] Rikina [*]

    Feng: jen aby bylo jasno - nikdo neříká, že se mají babičky od vnoučat distancovat, zajisté je asi lepší, když to neudělají. Ale když už to udělají, patrně k tomu mají nějaké své důvody, a ať už jsou ty důvody jakékoliv, nikdo od nich nemůže požadovat, aby svůj postoj změnily ve jménu jakéhosi práva vnoučete na babičku. Jednou jsi babička, tak musíš... Nemusí.

    superkarma: 0 09.03.2005, 13:10:14
  17. avatar
    [68] Margarita [*]

    myslím, že zrovna v případě Martina si matka moc od huby neodtrhla, a s láskou se taky nepředala. a přijde mi dost divné, že nemá zájem o své jediné vnouče. Marin jasně píše, že nechce žádnou materiální podporu, jen trochu babičkovské lásky pro svého syna. aspoň já to tak vidím, po přečtení toho článku. Přijde mi, že některé četly úplně jiný článek

    superkarma: 0 09.03.2005, 13:05:17
  18. avatar
    [66] Jilnika [*]

    Taky znám příběh dvou všeobecně nadaných a úspěšných dcer a jejich o hodně mladší, ve všem průměrné sestře. Jejich matka tvrdě upřednostňovala úspěšné dcery a tu třetí mírně řečeno přehlížela a dávala ji její průměrnost ponižujícím způsobem najevo. Která z nich myslíte, že jí na konci jejího téměř devadesátiletého života dosloužila? Aby jsi se, Martině, nedivil, že se jednou Tvá matka na Tebe upne s tím, že přece nikoho jiného nemá, a že je Tvojí povinností se o ni postarat.

    superkarma: 0 09.03.2005, 13:00:16
  19. avatar
    [63] *Kotě* [*]

    Marmar: Souhlasím s Rikinou. Rodiče jsou zodpovědní za to, jak vychovají svoje děti a připraví je na život. Nemají žádnou povinnost vychovávat a pečovat také o jejich děti. To už je otázka dobré vůle a vzájemných vztahů. Já od svých rodičů ani tchánovců a priori žádnou pomoc se svým dítětem neočekávám. Nabídnou-li se sami, pomohou-li, velmi to ocením, ale automaticky to po nich vyžadovat nebudu. Proč by proboha měli moji rodiče, kteří si většinu života utrhovali od huby, aby mohli dobře vychovat a připravit pro život mě, v tom pokračovat ještě u mých dětí? To už je snad zase moje povinnost, ne? Stejně jako se cítím povinna pečovat o své rodiče, až budou staří, a považuju to za samozřejmost - tak, jako oni teď pečují o SVOJE rodiče.

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:52:35
  20. [61] Rikina [*]

    Marmar: jenom nezralý jedinec nedokáže pochopit, že jeho rodiče splnili svou povinnost tím, že ho vychovali, a připravili do života, a že jako dospělý už si musí svůj život řídit sám. Žádat od rodičů neustálou podporu a pomoc, nedovolit jim žít jejich vlastní životy, ale vyžadovat, aby se podřídili názorům svých potomků, a když to neudělají, pomstít se jim tím, že se o ně na stará kolena nikdo nepostará - tak to má vypadat ???

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:47:36
  21. avatar
    [60] *Kotě* [*]

    Lubar: samozřejmě, že to bolí a nepochybuju, že je těžké se s tím vyrovnávat. Ale opravdu s tím má problém ten, kdo by o ten zájem stál, nikoli ten, kdo ho neprojevuje. Je mi jasné, že přenést se přes to, zvlášť u člověka, který by měl být jedním z tvých nejbližších, je strašně náročné.

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:36:28
  22. avatar
    [59] Lubar [*]

    *Kotě*: podle mě nejhorší na tom nezájmu je se s ním vyrovnat ... ať chceme či nechceme, tak většina z nás touží, aby byli ze strany svých blízkých milování, tím spíše aby byli milováni od svých rodičů ... já v jednom nezájmu žiju a těch probrečených nocí , možná jsem nezralá a nevelkorysá, ale fakt mi přijde líto, že sice mám tátu, ale že tátovi jsem většinu času fuk ... kdybych mu byla fuk pořád, tak se s tím asi vyrovnám spíš, než když mu jsem fuk 85 % času a dalších 15 % se ke mně chová dobře, těch 15 % ve mmě vždycky vzbudí naději a já pak pokaždý znova padnu na hubu, když zjistím, že to byl zase jen výkřik lásky a emocí ... vím, že mě táta má rád, ale bolí, že se o mě nezajímá, když já se přitom zajímám o něj ... mmch - o tom, že bude mít vnouče se ode mě nedozvěděl - párkrát jsem mu volala, že se s ním domluvím, kdy tam přijedeme, resp. mu to aspoň po telefonu řeknu, zeptala jsem se jak se má, řek že tak a tak a zavěsil takže prostě nebyla příležitost a musel mu to říct brácha, se kterým ty vztahy má výrazně lepší ...

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:31:57
  23. avatar
    [57] Lubar [*]

    Rikina: víš, ono všeho s mírou - přehnaný zájem i nezájem jsou stejně nepříjemné ... naše přivlastněná babička s dědečkem se o malého zajímají a sdílí s námi radost z jeho úspěchů, dárky mu nenosí, protože v tuhle chvíli na to nemají, a mě by ani nenapadlo, to od nich chtít nebo si to i jen přát... když k nim přijdeme, přijdeme do příjemné atmosféry, kde jsme vítáni, kam se můžeme uchýlit s prosbou o radu ... a hlídání? Nepočítala jsem s ním a je velice příjemný, že nám malého občas pohlídají, když potřebujeme zajít na nákup (bydlí kousek od hyper super centra), ale nikdy to není tak, že bychom to my od nich vyžadovali, spíš oni si chtějí malého užít a nabídnou se sami, když se jim to hodí ...
    Souhlasím s tím, že rodiče se nemusí chovat podle našich představ, ale věř, že ten nezájem fakt bolí a trvá mnoho mnoho let, než se s ním vypořádáš , přehnaný zájem neznám, ale věřím, že i ten musí být občas o nervy ...

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:24:40
  24. avatar
    [56] *Kotě* [*]

    medved: OK, ale většina takovýchle příběhů, které se tu prezentují, vždycky představuje takový extrém, že si člověk až říká - je toto možné? Já tedy z osobní zkušenosti znám jen málo extrémních případů čehokoli, většina lidí není tak hrozně černobílá...

    K Martinovi a jeho problému: sorry, že to musím napsat, ale na rozdíl od ostatních čtenářek si myslím, že je to opravdu TVŮJ problém, a ne tvojí matky. Ona je v pohodě, má ráda tvou sestru, tebe ne, tvůj syn ji nezajímá, ale nijak ji to netrápí. Zato ty se tím trápíš ostošest, cítíš křivdu, cítíš se odstrčen... připadá mi zvláštní to tvoje provolávání, že tvůj syn má PRÁVO mít babičku. Nezlob se, ale ve vztazích si nelze nic zasloužit a neexistují žádná práva. Tvoje matka nechce být tvému synovi babičkou a nic ji k tomu nepřiměje, pokud ona sama nebude chtít. Pravda, je to smutné, ale co s tím naděláš.

    Jsi-li dospělý, velkorysý muž a ne nezralý jedinec, který kvalitu vztahu poměřuje jen úrovní předávaných materiálních darů (ač ujišťuješ, že tomu tak není, tvoje závist vůči sestře z tvého příběhu čiší velmi hmatatelně), pak přestaneš ukřivděně volat "můj syn má právo, já mám právo" a přeneseš se přes to. Nechce-li tvoje matka mít s tebou ani tvou rodinou vztah, nemůžeš ji k tomu donutit. Soustřeď se na sebe a svou rodinu, klidně si najděte náhradní babičku, ostatně co matka tvojí ženy? o ní se vůbec nezmiňuješ. Přestaň řešit křivdy z dětství a žij svůj život. Je příliš krátký na to, aby ses donekonečna pitval ve svých pocitech ublížení. Přeju ti hodně štěstí.

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:19:14
  25. [55] Rikina [*]

    medved: čili to byla prababička, jestli dobře rozumím ? No, normální - nepřijde mi to divné. Podle mě babičky ( dědové rovněž ) NEMAJÍ ke svým vnoučatům žádné povinnosti. Jestli je hlídají, nosí dárky, chodí je navštěvovat - je to jen jejich dobrá vůle, výraz starostlivosti, lásky, a snahy pomoci svým dětem ( tedy rodičům těch vnoučat ). Ale nelze toto všechno od babiček a dědů vymáhat, očekávat to jako samozřejmost, a stěžovat si, že se to neděje - a v případě prababičky už vůbec ne.

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:11:53
  26. avatar
    [54] Riccione [*]

    Zajímalo by mě, jak probíhal u Martinových rodičů rozvod. V tom by mohl být zakopanej pes. Jestli byl otec ten špatnej, možná se matce chlapi (a tím spíš potomek toho "parchanta") zprotivili a chce je trestat... Ale jak z toho ven? Vím, že někteří lidé jsou hodně tvrdohlaví a když si něco umanou, tak i rozumější argumenty nezaberou, takže opravdu netuším. Zbývá jen doufat, že se mamince rozjasní v hlavě...

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:08:52
  27. avatar
    [53] Lhasa [*]

    medved: Přesně tak Rikino, sorry, ale to, co píšeš, je demagogie

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:07:10
  28. avatar
    [52] medved [*]

    Rikina: a nemyslis, ze existuje zlata stredni cesta ? ze clanky tady v podstate vzdycky ukazujou extremy ? treba my meli s babickama hodne dobre vztahy ale manzel a jeho jedina babicka kluci od ni v zivote nedostali NIC a to ani malickost k narozeninam, svatkum nebo vanocum...ne horentni dary, ale proste neco, cokoliv, v zivote je neprisla navstivit (a to od nich bydli asi 200 metru...vzdycky se muselo jen na navstevu za babickou), nikdy se nezeptala, jak se maji, dodnes se babicce vyka...myslis, ze to je normalni ? ja tedy ne

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:03:15
  29. avatar
    [51] Lubar [*]

    taky to znám - od táty (máma zemřela před 15 lety) ... doufala jsem, že s narozením prvního vnuka se to zlepší, zlepšilo se to na pár týdnů a už se zase jede ve starých kolejích ... protože i manžel je na tom podobně (taky maminku nemá a s otcem se neviděl od svých 3 let), tak jsem já měla obavy, jestli naše vůbec nějakép rarodiče mít bude ... sice jsou nevlastní, ale jsou to báječní lidé - babička s dědou a další babička ... když člověk chce, tak svým drobkům dobré lidi kolem sebe vždycky vyštrachá a je jedno, že nejsou geneticky příbuzní ...nevím, jestli tvá matka jednou pochopí, že ti křivdila, ale pro tebe by měla být důležitá tvoje vlastní spokojenost a spokojenost tvé rodiny, máma je sice taky důležitá, ale lásku si od ní nevynutíš a zájem taky ne

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:01:34
  30. avatar
    [50] Avilka [*]

    Rikina:

    superkarma: 0 09.03.2005, 11:59:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme