Od svých nácti let jsem přemýšlela o plastické operaci prsou. Příroda mi co do centimetrů růstu moc nenadělila, a stejně skoupá byla v případě hrudníku. Zato na zadních partiích se vydováděla. Celý život jsem trpěla nesouměrností své postavy. Maskovala jsem ji vysokými podpatky, abych se alespoň opticky vytáhla, a samozřejmě vycpávkami v podprsence, kterou jsem si dokonce nechávala šít na míru. Nemohla jsem si kvůli své disproporci dovolit kdekoliv na těle přibrat a přivykla jsem neustálé sebekontrole, dietám a cvičení, bez kterých bych zdání štíhlé a drobné figury jen těžko udržela.

Teď je mi 27 a konečně jsem si splnila svůj sen. Bez důvěry v operatéra bych ale nenašla dost odvahy podstoupit tenhle zákrok. Rozhodujícím momentem byla konzultace s plastickým chirurgem Romanem Kufou v jeho ordinaci Perfect Clinic na pražských Malvazinkách. Získal si mě ve chvíli, kdy jednoznačně určil pro mě vhodný, vysoce kvalitní typ prsního implantátu firmy McGhan, kulatý s nízkým profilem, ale k jeho přesné velikosti se v daný moment nechtěl upsat. Určil jen rozpětí od 200 do 250 ml s tím, že teprve při samotné operaci uvidí, který objem mému tělu nejlépe sedí. Shodli jsme se na tom, že výsledný dojem by měl působit absolutně nenásilně. Cením si takového tvořivého přístupu, protože respektuje přirozenou podobu, stejně jako to dělám já ve své práci kadeřnice, když se mi pod rukama rýsuje nový účes. 

Během příjemné konzultační půlhodinky jsem se mimo jiné dověděla, že v praxi se používají silikonové implantáty tvaru kapky či kulaté s nízkým a vysokým profilem, o jejichž použití rozhoduje vždy přání klienta korigované představou a vkusem lékaře. Toužila jsem po plném dekoltu a volba padla nakonec na kulatý tvar silikonu s nízkým profilem, vložený pod prsní sval, který implantát dostatečně přikryje. Schovat ho pod prsní žlázu by v mém případě nestačilo, protože přechod z hrudníku na prso by nebyl plynulý, nýbrž jasně zřetelný. Jelikož mám dostatečně velké prsní dvorce, povede chirurg vstupní řez jejich spodním okrajem, malé jizvy se v pigmentaci ztratí a na mém těle pak nezbude viditelná stopa po zákroku. Chtít velká prsa, musel by se implantát vkládat buď v podprsní rýze nebo v podpaží. Ani tvar kapky by stlačování malým otvůrkem v prsním dvorci bez úhony nepřežil a v úvahu by připadala jedna ze dvou dalších cest. Mně se ale kapka netýká, protože by můj výstřih nevyplnila dostatečně.

Než jsem se rozloučila, rozplynuly se i mé obavy o možné budoucí kojení, jelikož mléčná žláza zůstává nedotčena. Poslušně jsem vyslechla všechna, veskrze řešitelná, rizika, mezi která patří krvácení do rány, kapsulace (zapouzdření implantátu) a infekce, ale příliš jsem si je nepřipouštěla. Preventivně, s ohledem na následnou infekci, projdu operací, jak říká MUDr. Kufa, pod clonou antibiotik.

Odcházela jsem z ordinace absolutně klidná a bez jakékoliv příchuti strachu. Nálada se nezměnila ani v den „D“. S úsměvem a nedočkavě jsem ve tři hodiny odpoledne otvírala dveře na kliniku Malvazinky a radost mi nekazil ani prázdný žaludek. Jelikož se jedná o zákrok v celkové narkóze, nesměla jsem od rána nic jíst a s pitím jsem přestala kolem oběda. Pak už se všechno seběhlo hrozně rychle. Na recepci jsem vyplnila své příjmové papíry a roztomilou sestřičku obdarovala dokumenty předoperačního vyšetření. Sotva jsem stačila uklidit na pokoji své osobní věci, už mě sestra oblékala do „andělíčka“ a s chlácholivým komentářem, že se nemám čeho bát, vezla na sál. 


 

Pak už si pamatuji jen pár minut, kdy stojím jako mořská pana před operačním stolem a operatér  na má prsa kreslí jejich novou podobu. Lehám si na lůžko, dívám se do usmívajících se očí anestezioložky, která se nade mnou sklání a přeje dobrou noc. Klap a moje víčka se zavřela.

 

Záznam operace ke shlédnutí na www.kufa.cz 

  

 

 

 

 

 

 

Probudila jsem se po hodině hned na sále a okamžitě mě posedla obava z bolesti. Jaké bylo ale moje překvapení, když se žádná výrazná bolest nedostavila. Pár hodin jsem cítila jen silný tlak na prsou a nepříjemné semknutí hrudníku, jako když se nemůžete pořádně nadýchnout. Napadlo mě, že zubař a gynekolog jsou určitě horší. Nevadilo mi nevstávat v noci z postele, ani pocit jakoby namožených zádových svalů, byla jsem šťastná od chvíle, kdy jsem tajně poodhrnula obvazy a spatřila vysněný důlek mezi prsy. Když mi druhý den ráno vyndal pan doktor z rány odsávací dreny, kudy odtéká zbytek krve, prohlédla jsem si svůj nový hrudník pořádně. A i když byla prsa ještě značně opuchlá, stál ten pohled za to. Souměrnosti bylo učiněno zadost.

Kliniku jsem druhý den opouštěla s prsy do podprsenky číslo 75 B, ale než jsem si mohla svůdné sexy prádélko dopřát, čekal mě ještě měsíc se zdravotním typem podprsenky. Aby se implantáty nepohnuly a správně přihojily, bylo nutné prsa fixovat speciálním, pevným a stahujícím modýlkem, který výrobce trefně nazývá bandáží.  Pravda, není to příliš fashion záležitost, ale dokud se prsa léčí, nezbývá než vydržet třicet dní a nocí spoutaná v téhle „sexy kazajce“. Na druhou stranu je to docela dobrý štít, protože citlivost mých ňader nejenže se na čas neodmlčela, ona se dokonce znásobila.

Během prvních čtrnácti dnů jsem absolvovala dvě kontroly na klinice, kdy mi doktor Kufa postupně odstranil fixační náplasti, konečně povolil sprchování prsou, poradil masírování jizviček a zhodnotil průběh hojení. Byl spokojen a já jakbysmet. Z menších jedniček mám skoro trojky.  Rozloučila jsem se jen na dalších patnáct let, protože prsní implantáty nejsou v  těle bohužel na doživotí.

Vzpomínám si, jak jsem už třetí den po operaci vyrazila mezi lidi a nikdo ze známých nepoznal na první pohled, co přesně se na mně změnilo. To až při bližším ohledání. I týden nato si kolegové v práci pochvalovali, jak mi to sluší, ale ničí pohled se mi nezapíchl do hrudníku a neslyšela jsem komentář: „Jé, ty máš udělaná prsa?“ Bude to tím, že prostě vypadají jako moje. A taky že jsou.

 

Vaše Jana

 

Video ZDE.

Reklama