Tenhle úryvek z písně Ivana Mládka utkvěl v paměti naší čtenářce Lence. Ne že by ona sama chodila zmalovaná, ale nechala se zlákat vizážistkou při jedné předváděcí akci

Milá redakce čtenářky. Dnešním tématem se mi vybavila jedna příhoda. 3la jsem v jednom obchodním centru kolem velké parfumérie a nahlédla dovnitř. Abych se přiznala ten, svět barviček a rozmanitých vůní mě vždycky přiláká jako vosu med. Vstoupila jsem a tu mě popadla vizážistka, jestli nechci vyzkoušet nové líčení. Proč ne, řekla jsem si, usedla do pohodlného křesílka a nechla se hýčkat. Bylo to mimochodem moc příjemné. Když jsem otevřela oči a podívala se do zrcadla, málem jsem omdlela. Dívala se na mě Marfuša z Mrazíka. Já možná přeháním, ale slečna se chtěla asi ukázat a zmalovala mě jako na večírek. Neříkám, že mi to neslušelo, ale ten nezvyk…

Jsem přirozená blondýna a vlastně se vůbec nelíčím. Používám jen hnědou řasenku a   lesk. Mám docela hezkou pleť, takže ji zbytečně nezakrývám pudrem, ani make-upem.

No, poděkovala jsem a vypadla jak cukrář hledat nebližší toaletu, abych šminky smyla. Připadala jsem si jak v Mládkově písni: Má milovaná, proč chodíš taková zmalovaná…

Vaše věrná čtenářka Lenka

Milá Lenko, naprosto vám rozumím, něco podobného se mi stalo také. Nalíčila mě v duchu pařížské elegance, tedy s rudou rtěnkou a já se styděla vylézt na ulici

Text nebyl redakčně upraven

Reklama