Někteří lidé, zvláště pak dámy, které mají nějaké to kilo navíc, se často vymlouvají a svá přebytečná kila svalují na různé nemoci, na léky, na děti, atd. U někoho to pravda je, u jiného pouhá výmluva. Sandra, která má pár desítek kil navrch, svou váhu hází na matku. Ta je prý viníkem její morbidní obezity.

Již jako malá holčička Sandra byla trošku puclík. Všichni říkali, že z toho vyroste a tím uklidňovali její matku. „Již od dětství si pamatuju, jak mi máma předhazovala, že nesmím tolik papat, že přeci nechci být velká a tlustá. Neustále mě řešila, nebylo snad dne, abych o své váze něco neslyšela. Však tu největší újmu mi způsobila v mých cca 10 letech, když mě poprvé spatřila po třítýdenním táboře. Nikdy nezapomenu, jak prohlásila „proboha , sepnula ruce a rozbrečela se. Já hned věděla, proč...“ I po dvaceti letech si Sandry maminka nedá pokoj a své dceři neustále její váhu předhazuje. „Vždy když se vidíme, si nezapomene rýpnout. Nejhorší je, když přijede nějaká hubená kamarádka, to mi pak domlouvá i před ní – je to trapné. Nebo mi předhazuje přítele, že stejně za chvilku ode mě uteče, že tlusťoušku nikdo nechce,… Takhle bych mohla vyprávět opravdu hodně dlouho.“

fat

„Samozřejmě jsem několikrát držela diety. Občas úspěšně, ale vždy se mi po nějaké době váha vrátila, dokonce i navýšila a mě to přestalo bavit. Nyní jsem cca na 120 kilech. Vím, že po lékařské stránce jsem zdravá, teda až na tu obezitu, prý morbidní, ale já nikdy nezhubnu. Mám takové nervy z mámy, že jídlo je jediným řešením, jak neupadat do depresí. Ona může za to, že vypadám, tak jak vypadám.“ Dokončuje své vyprávění Sandra.

Čtěte také:

Reklama