Přeji krásný den
Od dětství chovám a pozoruji různou havěť, od běžné až po tu exotickou. Je zvláštní objevovat jejich chování a seznamovat se s neznámým. Druh, který jsem do dneška nepochopila a kterému absolutně nerozumím, ač ho studuji již několik let, je TCHYNĚ. Jde o stvoření s naprosto nepochopitelnými návyky, nečekanými reakcemi a s mírou agresivity či dobromyslnosti, odlišné kus od kusu.

Prvního jedince tohoto druhu, se kterým jsem měla možnost se setkat, považuji za nesmírnou zajímavost. Obecně se nazývá extchyně", já ve svých vzpomínkách ale raději používám osobnější názvy, typu ta baba jedu". Přijde mi to osobnější a daleko více vystihující situaci. :o) Při prvních kontaktech s ní mě zaujal vztah, který měla ke svému mláděti. I v jeho dospělosti mu obstarávala potravu, v noci s ním spala v jednom pelechu a projevovala vůči němu sklony až přehnaně ochranitelské. :o)

Tak takhle nějak bych mohla začít vyprávění o svých zkušenostech s tchyněmi. Ta první byla člověk, na kterého se nezapomíná. Svého dospělého syna oslovovala jedině Jeníčku", absolutně nekriticky ho zbožňovala a svým způsobem se tak podepsala na jeho životě a potažmo našem vztahu. Odmala mu odklízela z cesty jakékoli překážky a tolerovala zaslepeně úplně všechno. Když pak musel začít žít samostatný život a zjistil, že všechno není tak snadné, stal se z něj výbušný, agresivní cholerik. 
Vrátím se ale raději ke tchyni. Z počátku se všechno zdálo celkem ideální, nebyla nijak protivná, nebo zlá. Její rady ve stylu: „Jak vysoko potřebuje mít Jeníček pod hlavou, že na něj nemám otevírat okno, neb měl v šesti letech zánět středního ucha a že po květáku ho bolí bříško," jsem pouštěla jedním uchem tam a druhým ven, myslela jsem si o tom své. Když jsem ji chytla, jak mi v bytě prolejzá skříně a kontroluje, jestli má Jeníček dost měkké trencle, vyřešila jsem to tak, že jsem před její návštěvou pouštěla svého miláčka leguána. Seděla pak na gauči jako přikovaná a bála se i na záchod, takže měla po pátrání.
Tchánovci mají rodinný domeček a tak, když už jsme u nich museli trávit každý víkend, brala jsem k nim v létě pověsit vyprané prádlo na zahradu, krásně pak vonělo. Tchyně si našla zálibu v objevování miniaturních dírek. I přes projevy mého nesouhlasu pokaždé objevila něco, co musela zašít. (Podezření na to, že je schopná dírku v prádle i vyrobit, jen aby mohla zašívat, nemám potvrzené důkazy, ale jsem o tom pevně přesvědčená.:o))) Vyřešila jsem to tím, že jsem ji poslala po svém drahém vrchovatý košík prádla, když tak ráda zašívá. Od té doby si šňůry s naším prádlem raději  nevšímala. :o)

K zvláštnostem toho druhu patří i to, že maso pro mého dvoumetrového, dospělého manžela zásadně krájela, aby neměl velká sousta, a že když vztekle prokopl botník, protože se mu rozvázala tkanička, letěla dávat tomu chudinkovi ledové obklady, neb si mamut vzteklej ukopl palec. Dnes už to neřeším, tehdy mě to ale dohánělo k šílenství.
Když časem začal kopat i do mě, nejen do botníku, nastaly tchyni, v mezidobí než přišel rozvod, další milé starosti. Nahřívala pokličky na Jeníčkovo bolavé bříško (vesele jsem mu po každé scéně dochucovala jídlo gutalaxem), sháněla mastičky na jeho svědění (chloupky ze šípků v trenkách jsou lepší než skelná vata) a vůbec ho konečně měla pořádný důvod opečovávat. Když mi na setkání po rozvodu oznámila, že jsem si to, že mě bil, určitě něčím zasloužila, protože on je miláček, dostala od něj pár facek, ať se do toho neplete. Zanechala jsem je tedy jejich harmonickému soužití. :o))

Dnes mám díky svému příteli skorotchyni", o které mluvím a přemýšlím jen jako o mamince, a i když má, rozdílem generací, na spoustu věcí jiný názor než já, skvěle si rozumíme a troufám si říct, že se máme rády. Lepší tchyni jsem si přát nemohla!!
S extchyní se vídám pravidelně, její Jeníček bez ohledů na staré rodiče odjel pracovat do zahraničí a nestaral se o to, že nebudou vídat svého tříletého vnoučka, ani jednou za měsíc, kdy si ho k nim bral. (Trvala jsem na tom, že bude mrňous u nich, tchán je bezvadnej chlap, a nehrozí tak riziko, že by exmanžel v záchvatu vzteku vztáhl ruku na malého.)
Možná jsem hloupá, ale přišlo mi líto, když jsem viděla, jak se jim po malém stýská, a tak k nim sama, na své náklady, vozím malého každý měsíc na dva dny, aby si ho trošku užili. S extchyní teď vycházím, i když bych s ní svého času raději vyběhla, a skorotchyni mám moc ráda. Život prostě umí přinést různá překvapení a zvláštnosti, tchyně jsou prostě jen jednou z nich.:o))
Z_U_Z_U
Milá Z_U_Z_U,
to vaše vyprávění o extchyni mi nahání hrůzu. Klasický příklad rozmazlence a mamánka, který se nikdy z jejího vlivu nevymaní.
Je dobře, že jste včas vymanila sama a přeji vám do budoucnosti hodně štěstí.

Reklama