Role matky nikdy nekončí. Ač je dítě již dospělé a mělo by mít vlastní život, stejně, když je v úzkých, pomůžete. Otázkou zůstává, za jakou cenu? Dcera paní Šárky utekla z domova v den svých osmnáctin. Nebavilo ji poslouchat rady rodičů, co má a nemá dělat. Chtěla jim dokázat, že se umí o sebe postarat sama. Po roce a půl se Šárčina dcera vrátila a je to ještě větší peklo, než to bylo do jejího odchodu z domova.

daughter

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

„Dcera vždy byla temperamentní a svá. Je to hodná holka, ale má svou hlavu,“ popisuje svou nejstarší dceru Šárka. Jako každá matka se i Šárka snažila dělat pro své dítě maximum, včetně rad do života. Jenže to se mladé dámě nelíbilo. Jednoho dne si sbalila svých pár „švestek“ a utekla k příteli na Moravu. „Nechala jen dopis, že už to nemůže vydržet, že jí vadí, jak jejího přítele nemáme rádi, že furt mluvíme do vzdělání, atd. Absolutně jsem její krok nechápala. Snažili jsme se s manželem ji najít, ale marně. Skončila i se školou. Telefon nebrala a jen stroze odpovídala, že je v pořádku, ať ji necháme žít. Bylo to příšerné, skončila jsem v péči psychiatra, ale udělali jsme, jak si přála. Přeci jen je to už dospělá ženská, musí vědět, co je správné a naopak.“

Lidé jsou jako malé děti. Nemají rádi, když je někdo vychovává.
Gabriel Laub

Zdroj: www.citaty.net

Dny plynuly a Šárka se smířila, že svou holčičku v brzké době neuvidí. Po roce a půl se před dveřmi objevila uplakaná Šárčina dcera. „Omluvila se a padla mi do náruče. Pobrečely jsme si a vše probraly. Ona mě požádala, jestli se může vrátit domů. Samozřejmě, že jsem kývla, která matka by to neudělala?“ Šárka si myslela, že její odchod byl možná k něčemu dobrý. Z její dcery se najednou stala hodná a citlivá holka, ale jen na pár dní. „Je to tu zase. Opět jsou na denním pořádku hádky, řev a její trucování. Chci po ní jediné, aby si našla práci, nebo si dodělala školu, což se jí samozřejmě nelíbí, stejně jako to, že musí doma pomáhat. Manžel ji chtěl již několikrát vyhodit z domu, ale já mu to vždy zakázala. Nenechám své dítě na ulici. To každý musí chápat. Ovšem na druhou stranu to její chování mě deptá a ničí, nevím, jak dlouho tohle vydržím.“ Uzavírá své vyprávění zničená Šárka.

Čtěte také:

Reklama