Reklama

Čtenářku Missy* naučil lyžovat dědeček a s krátkou pubertální mezopauzou miluje lyžování dodnes. I když ne vždy to měla lehké. Více poví sama, a nejen o sobě. Děkuji Vám Missy* za příspěvek…

Dobrý den,

lyžování odmalinka miluju. Moje první lyže byly modré, tuším že s medvídkem a vločkami, klasika tehdejších 70.-80.let. Koupil mi je děda, který se i v letech následujících nejenže staral o patřičnou výstroj a výzbroj, ale také o výuku lyžování. Pravidelně spolu s babičkou s námi trávili všechny jarní prázdniny na horách, kde jsme v bratrem pilovali naše lyžařské dovednosti. V té době ještě nebyly vleky na každém kopci, takže jsme poctivě šlapali. Když jsme už nemohli, zapojili jsme za sebou hůlky a děda nás na nich tahal do kopce jako na vleku. Děda byl skutečně ten, kdo mě naučil lyžovat. Mělo to jedinou nevýhodu. Lyžovat jsme museli v jakémkoliv počasí, protože jsme na horách byli jen týden a ten čas nutno využít. A nesměli jsme dělat nic jiného. To mělo za následek, že jsem se někdy ve 14 letech sekla a na lyže několik let nestoupla. Nakonec ale zvítězila radost z tohoto sportu, takže brousíme svahy pravidelně rok co rok, nyní už společně s manželem a dětmi.

Obě dcery se nadchly pro sjezdové lyžování, z čehož mám velkou radost. Nejsme žádní závodníci, ale lyžování máme rádi. Strašně jsem se těšila, až holky povyrostou a budeme moci konečně jezdit jako celá rodina. Starší dcera je odmalinka opatrnější, takže si dává velký pozor, ale jezdí moc dobře. Mladší je kamikadze, která už ve třech letech v klidu sjížděla velké sjezdovky, ale mnohem déle nám u ní trvalo, než pobrala, že účelem sjezdového lyžování není co nejrychlejší přesun start-cíl, ale že je potřeba občas trochu zatočit. Rodinné lyžování patří k mým nejoblíbenějším aktivitám.

Běžkování jsem zkusila jednou, na lyžáku na střední škole. Poté, co jsem to v plné rychlosti napálila do smrčku, jsem s tímto druhem sportu skončila. Od té doby nemám důvěru k ničemu, co nedrží pevně na nohou.

Lyžovací zážitky mám dva, na které opravdu nezapomenu. Lyžování mi šlo, ale měla jsem hrůzu z vleku, kde jsem soustavně padala. Ve čtvrté třídě mě rodiče zlanařili, abych šla lyžovat na umělou sjezdovku na Máchalce v Praze. Tenkrát to snad byla nějaká zdarma akce v rámci školy. Kopec jsem sjela, ale nebyla jsem schopná jet na vleku. Zkoušela jsem to marně několikrát, až jsem nakonec zula lyže a k pobavení všech přítomných spolužáků jsem si pěkně celý kopec podél vleku vyšlápla. Byla to moje první a poslední jízda na umělém svahu. Na vleku jsem se naučila jezdit až o pár let později.

Druhá historka se váže k lyžáku v sedmé třídě, kam mě rodiče donutili odjet s příšernýma bambusovýma hůlkama z 50. let a se šponovkama po babičce. Jako děti jsme vždycky měli běžné oblečení i lyže, nijak přehnaně drahé věci, ale dobové a nositelné, byli jsme celkem normálně finančně zajištěná rodina. Rodiče mi později tvrdili, že mi najednou byly hůlky krátké a oblečení malé a tak vzali doma, co bylo. A já si tu pachuť v sobě nesu dodneška. Vlastním dětem bych proto něco podobného nikdy neudělala, raději ať mají použité věci třeba ze sekáče nebo z bazaru, než aby byly terčem posměchu v mém ohozu ze 70. let.

Missy*
Text nebyl redakčně upraven


Máte ráda lyžování a jiné zimní sporty?

  • Ráda lyžujte,běžkujete nebo sáňkujete?
  • Nebo všechny zmíněné aktivity z duše nenávidíte?
  • Jak jste se ne/naučila lyžovat?
  • Kdo a jak vás to ne/naučil
  • Jakou nejhezčí, nejzajímavější, nejtrapnější, nej… příhodu ze zimních sportů máte?
  • A co vaše děti a zimní sporty?

Všechny příběhy, úvahy, videa i fotografie směřujte do známého redakčního mailu

redakce@zena-in.cz

A já jednu z vás dnes odpoledne kolem 16. hodiny za příspěvek odměním nádhernou odměnou. Těšte se.