Dvouletá Jituška a její tříměsíční bratříček Lukášek byli přijati do Klokánku v září 2005 z důvodu špatné sociální situace i problematické péče. Matka je zprvu navštěvovala dvakrát měsíčně. Jituška svého bratříčka velmi miluje, projevuje se vůči němu téměř mateřsky. Ona i Lukášek jsou stále pozitivně naladění, usměvaví, Jituška se u nás naučila mnoho básniček a písniček. O Vánocích maminka děti nenavštívila. Naposledy přišla v únoru 2006. Od té doby je neznámého pobytu.

Nedozvěděla se tedy ani to, že u Lukáška se počátkem června 2006 projevilo akutní, život ohrožující onemocnění, které si vyžádalo okamžitou operaci. Ve FN Motol s ním od počátku byla jeho „klokaní” teta, která ho stále chovala nebo držela za ručičku. Snad i proto se Lukášek až zázračně rychle zotavoval a už po dvou týdnech mohl být propuštěn zpět do Klokánku. S Jituškou se velmi dojemně vítali, dlouho se objímali a pusinkovali.

Po měsíci se musel podrobit pro organismus velmi náročné léčbě, která vedla k oslabení imunitního systému, a pacient proto nesměl být v kontaktu s jinými dětmi. Lékaři předpokládali, že v Klokánku se takové podmínky nedají vytvořit, a doporučovali hospitalizaci. Tu ale Lukášek snášel špatně.

Když jsme se zaručili, že chlapec bude v bytě v Klokánku sám jen se svou „klokaní” tetou, zatímco teta z druhé směny se bude nepřetržitě starat o jeho sestřičku a další holčičku ve vlastním bytě, rádi s tím souhlasili. A opravdu, léčba dopadla velmi úspěšně a všichni pevně věříme, že nedojde k recidivě a že Lukášek i se svou sestřičkou brzy získá trvalou náhradní rodinu.

Zdá se, že už ji našel i se svou setrou u  „klokaní” tety, právě té, která o Lukáška v nejtěžších chvílích obětavě pečovala. Ona sama by si to velmi přála a Lukášek, z kterého roste čiperný, bystrý a velmi šikovný kluk, určitě také.

Přejeme oběma sourozencům i jejich budoucí rodině hodně štěstí a zdraví.

Reklama