Provozního Tiché kavárny, kavárny, kde vás obslouží neslyšící, dělá Lukáš Hanuš. Člověk, který žádným sluchovým handicapem netrpí. Ptali jsme se ho, jaké to je šéfovat neslyšícím?

kavarna

Před nedávnem jsem byl na reportáži v Tiché kavárně...

Zde jsem se také setkal s Lukášem Hanusem, provozním této kavárny. Ne, on sám není neslyšící, a to mě právě zaujalo. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se na rozhovoru - zajímalo mě, jaké to je šéfovat handicapovaným a vůbec postupně pronikat do světa lidí se sluchovými obtížemi...

lukas hanus

Co Vás přivedlo do světa neslyšících? Chtěl jste vždycky dělat něco užitečného?
Musím uznat, že pocit, že dělám něco užitečného je pro mě při práci velmi důležitý. Když jsem se dostal k nabídce vedení kavárny s neslyšící obsluhou, tak jednou z rozhodujících věcí bylo to, že se tu rýsovala možnost naučit mladé lidi dobře dělat kavárnu. A tak je případně připravit na vstup do světa slyšících, bez pomocných sociálních berliček, které v naší kavárně používáme. Na světě neslyšících, který jsem do té doby neznal, a v současnosti se v něm jen pomalu orientuji, mě lákalo seznámení s odlišnou kulturou lidí, kteří mezi námi žijí, ale málokdo o nich ví něco víc. Moje práce má kromě části provozní, ještě část dramaturgickou. Snažíme se připravit kulturní program tak, aby kavárna fungovala jako lokální kulturně komunitní centrum pro oblast Ládví. Proto je mou ambicí nezvýrazňovat v naší kavárně handicap, jak se dá na snížené sluchové schopnosti nahlížet, ale umenšovat ho cestou integrace neslyšících do světa slyšících a naopak. Hledáme nové styčné body mezi lidmi, kteří do kavárny chodí, a snažíme se přizpůsobit program tak, aby byl pro obě skupiny lidí bezbariérový, nebo takříkajíc nízkoprahový. Pomalu se nám daří rozpouštět bázeň, kterou vůči sobě skupiny slyších a neslyších mají na podkladě rozvoje sousedských vazeb na Ládví.

Vzpomenete si na začátky v Tiché kavárně? S čím jste měl největší problém?
Neslyšící jsou především jazyková menšina. Takže problém byl hlavně s jazykem. Než jsem se naučil pár důležitých výrazů a frází, nebylo jednoduché se shodnout ani na těch nejzákladnějších věcech. Postupem času jsme si na sebe se zaměstnanci zvykly a dnes si rozumíme i beze slov, či bez znaků. Provoz má svoje specifika a naši zaměstnanci vědí, co od nich očekávám. To co mě překvapilo, bylo, že jsem měl problém domluvit se i v češtině. Pro většinu neslyšících je čeština cizím jazykem, který se učí až jako druhý po českém znakovém jazyce. Stejně jako se my učíme anglicky, německy... oni absorbují češtinu až na základě znalosti znakového jazyka. Docházelo mezi námi k mnoha poměrně zábavným nedorozuměním. Druhou věcí bylo vysvětlit jim, jak správně připravovat kávu. To nám zabralo nemálo času. Teď ale znají detailně přípravu každého kávového nápoje podle standardů italské přípravy espressa a umí to opravdu skvěle! To mě jako vedoucího upřímně těší.

ticha

Jaký jste šéf?
Kdo se pohybuje v gastronomii, ví, že práce v něm je velmi náročná a vyčerpávající. Jde nám o to, aby byl host spokojený, aby si odnesl dobrý dojem a vrátil se. Zároveň jsme lidé, stejně jako naši hosté, takže se snažíme být k hostům upřímní, aby neměli dojem, že je náš přístup pouze hraným divadlem. Zaměstnanci tak v sobě musí každý den pěstovat harmonický přístup ke svému okolí. V tomto prostředí musí panovat pevná ruka, jelikož kavárna si vyžaduje trvalou péči. Neslyšící patří mezi skupiny s vysokou mírou dlouhodobě nezaměstnaných jedinců. A to i mezi mladými lidmi. Jejich handicap jim často brání se integrovat do provozů se slyšícími lidmi. Pracovní návyky některých nově příchozích proto byly velmi slabé. Je proto potřeba trvat na standardech, tak aby si je zaměstnanci osvojili a časem v nich našli hodnotu, která je v tom nejlepším spojuje se zákazníky, jejich prací i kolegy. Jsem otevřený diskusi o chodu kavárny ze strany svých kolegů, ale musí nejprve dobře chápat, v čem je význam pracovních postupů, které používáme. Kavárna není módní butik, je to tvrdá práce, kladoucí na kohokoliv poměrně vysoké nároky.

To musí být občas dost konfliktní. Jak konflikty řešíte - nemáte problém být na neslyšící zaměstnance přísný?
Z mé zkušenosti mohu říci, že moji neslyšící kolegové jsou velmi vnímaví. Pokud jsem s něčím hrubě nespokojený, poznají to i beze slov. Konfliktní situace jsou tam, kde jsou lidé. Nejde se tomu vyhnout. Pokud k tomu dojde, snažím se situaci utnout a vyřešit ji stranou, v klidu. Zatím se snažím své zaměstnance přimět, aby se zeptali sami sebe, co jim vlastně vadí, a jestli se nedá naleznout řešení. To samozřejmě platí pro situace, které se takto řešit dají. Máme v kavárně pravidla, která se nijak neliší od pravidel v jiných gastro provozech, a ty musí všichni dodržovat. Přes to nejede vlak. No a pak je tady ta složka, že všichni moji podřízení jsou mladí lidé, kteří se průběžně zamilovávají, rozmilovávají, scházejí, rozcházejí... Takže i se složkou osobních vztahů tu musím počítat. Vztahy na pracovišti jsou možné, ale nesmí narušit subordinaci a zodpovědnost. Když se ale kouknete na stav dnešního světa, tak jsem rád, že moji mladí kolegové řeší věci kokem lásky a muchlování, než aby řešily nějaké deprivace příklonem k extrémním řešením, jak to také lze někde vidět. Vždycky když na mě vykoukne Facebook mých kolegů, tak je to dost červená knihovna.

Vím, že máte zkušenost i z jiného podniku, sice říkáte, že jsou zásady práce v gastronomii, přes které nejede vlak, přesto se zeptám: Je práce v Tiché kavárně hodně odlišná, nebo vlastně stejná?
Nasazení v naší kavárně je stejné jako v klubu či hospodě s maximálním provozem. Není zde, snad kromě našeho objednávacího kolíku (viz odkaz na reportáž výše - pozn. red.), nic odlišného od jiných kaváren. Odlišnost je ovšem v přístupu k handicapu, jak by se na snížené sluchové schopnosti našich zaměstnanců dalo nahlížet. Dá se konstatovat, že když máme vše uvedené v nápojovém lístku, tak naši neslyšící zaměstnanci vlastně žádný handicap nemají. Můžete s nimi mluvit, odezírají ze rtů. Můžete ukázat, co potřebujete, pochopí to. Tedy není potřeba je šetřit a rozhodně není potřeba jakéhokoliv sentimentu. Naši zaměstnanci jsou mladí lidé, kteří se učí jak obstát na trhu práce, a protektivní přístup jim nepomůže. Chybami se člověk učí. A pokud jsou schopni si je přiznat, elegantně je vyřešit se zákazníkem, a poučit se z nich, jsou na dobré cestě. V některých rysech je práce v naší kavárně ještě o něco náročnější než v jiných kavárnách. Stojí to ale za to!

Jak dlouho vůbec v Tiché kavárně provozního děláte?
Nyní už 9 měsíců.

Říkal jste, že je to vaše první zkušenost s neslyšícími, ale co s ostatními handicapovanými?
Mám několik kamarádů mezi mentálně handicapovanými lidmi. Neslyšící a mentálně handicapovaní se ale nedají srovnávat. A to ani přesto, že se kamarádíme s dalšími chráněnými kavárnami a projekty. Neslyšící mají handicap ve světě slyšících, ale jinak jsou zcela autonomní kulturou. Je to spíš podobné práci s cizinci.

Pozorujete za tu dobu na sobě nějakou změnu v přístupu k handicapovaným lidem?
Snad jen to, že ten handicap už nevidím, není pro mě důležitý. Snažím se udržet stranou sentiment a učit je práci tak dobře, jak jen umím.

Mohl by práci provozního dělat neslyšící?
V současnosti si nemyslím, že je zde člověk, který by měl dost zkušeností, aby tuto práci mohl vykonávat. Doufám, že se ale v budoucnosti někdo takový najde třeba v řadách našich zaměstnanců. Bude muset ale efektivně komunikovat se světem slyšících, takže to nebude mít jednoduché.

Vytvořil jste si s Neslyšícími i jiný, než jen pracovní vztah? Přátelíte se?
Máme přátelské kolegiální vztahy. Nicméně já jako vedoucí jsem garant toho, že kavárna pošlape tak jak má, a to nejde bez občasného direktivního přístupu. Jde nám o dobrou práci, to je základ.

tichaTichá kavárna

Najdete v Praze na Ládví...

  • Burešova 1151/12, 182 00 Praha 8
  • Otevírací doba: denně od 13.30 hod do 21.00 hodin
  • Doprava: Tichá kavárna se nachází cca 200 m po pěší zóně od zastávky MHD Ládví (metro, bus nebo tramvaj).

Informace o akcích v kavárně jsou k dohledání též na internetu...

Čtěte také...

Reklama