Reklama

Zamilovat se během chvilky není nic tak těžkého. Občas stačí málo a tento hluboký cit v sobě probudíme jako lusknutím prstu. Své o tom ví i Lucie, ta se totiž zamilovala do muže, kterého ještě ani osobně nepotkala, ale už ho prý miluje a chce se za ním vypravit do ciziny... Bez jeho pozvání!

Jeden by řekl, že milovat někoho, koho jste v životě neviděli, není možné, avšak Lucie to vyvrací. „Jednou mi kamarád ukazoval nějaké fotky z dovolené a já tam poprvé viděla Davida. Byl to přesně můj typ. Vysoký, namakaná postava, charisma z něj sálalo i přes fotku. Hned jsem se svého kamaráda začala vyptávat, co je zač. Ten se jen smál a mé otázky s úsměvem zodpovídal.“ Za pár dní Lucii čekal šok, na telefonu se jí totiž objevila zpráva od onoho fešáka. „V tu chvíli mi bylo trapně, jelikož mi bylo jasné, že nás společný kamarád mu vše řekl. Jak konverzace pokračovala, všechny obavy z mého ztrapnění byly rázem pryč. I díky Davidovi, prý mu to dost polichotilo.“

Lucie si s Davidem vyměnila několik zpráv, následovaly videohovory, ale na osobní setkání nedošlo. „Naše dopisování a volání trvalo pár týdnů, během té doby jsem zjistila, že pracuje v zahraničí, má zde syna, s jehož matkou nežije, co má rád, co naopak rád nemá a jiné věci. Nebylo dne, abychom si nevyměnili alespoň pár zpráv.“ Později však nastal den, kdy se Lucii David neozval, a ona si uvědomila, jak jí chybí, že je nervózní a bojí se, jestli se mu něco nestalo. Prostě zažila pocit zamilovanosti, ale nechtěla si to přiznat, jelikož věděla, že je to tak trochu bláznivé. Vždyť ani neví, jaký vlastně ve skutečnosti je!

Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život... ale poté trvá celý život, než na tu osobu zapomene.
Honoré De Balzac

love„Prožívali jsme takový hezký virtuální vztah, povídali si o všem, vyměňovali si lichotky, a dokonce došlo i na sex po telefonu, ten byl mimochodem báječný. Prostě jsme se spolu skvěle bavili a já byla šťastná.“ Po pár měsících měl nastat den D a měli se osobně potkat, ale bohužel z toho sešlo, podobně tomu bylo i u dalších plánovaných schůzek. To už Lucii naštvalo a pěkně mu to po telefonu vytmavila. On si ji ale udobřil a opět virtuálně vrkali, i když na osobní setkání nedošlo. „Vymluvil se, že toho má moc, že musí během měsíce, co v Čechách bude, stihnout spoustu věcí, hlavně se chce věnovat synovi. Štvalo mě to, ale pořád jsem doufala.“ Lucie sice doufala, ale marně. K osobnímu setkání nedošlo, dokonce se jí už David ani neozval. „Jsem úplně šílená, po nocích brečím, jak mi to mohl udělat!? Hlavně nechápu, proč mi to sliboval, když se potkat nechtěl. Teď můžu říct, že ho miluju a chybí mi, chci ho poznat osobně, dokonce přemýšlím, že za ním do zahraničí pojedu, ačkoli mě nepozval, ale dřív o tom hodně mluvil...“

Myslíte si, že je chování Lucie pošetilé a hodné blázna? Ona ale tvrdí: „Nejsem cvok, jsem zkrátka jen bláznivě zamilovaná holka a chci Davida vidět osobně. Je to tak moc?“

Čtěte také: