.

Lucie Dědičová: Mám pocit, že mám všechno a nic nepotřebuji aneb Jak na minimalismus v praxi

Bulvár

Lucie Dědičová: Mám pocit, že mám všechno a nic nepotřebuji aneb Jak na minimalismus v praxi

Třicetiletá Lucie Dědičová je vzorem pro řadu žen. Vede taneční lekce tak, jak si vždy přála, a stará se o dvě malé děti a manžela, jenž vykonává náročnou práci lékaře v nemocnici. Podle mě by z fleku mohla vystupovat v reklamě na rodinnou pohodu. Jen by působila daleko věrohodněji, než ty unylé modelky, které tam vídáme. Na Lucii je totiž znát nadšení a zapálenost pro každou věc, do které se pustí. V poslední době je to úprava domácnosti v minimalistickém duchu. A právě na toto téma probíhal i náš rozhovor.

Lucie se před lety přestěhovala z Ostravy do Prahy. Znám ji už nějaký ten pátek, pamatuji si ji ještě jako Ostravačku a dívku bez závazků. Poslední dobou jsem na jejím Facebooku vedle fotek potomků, což je logické, zaregistrovala také posun k „novému“ životu: Texty o zodpovědných firmách, odmítání plastů, Vánoc bez odpadů a dalších témat, které se týkají termínu, jenž se nyní hojně skloňuje - „minimalismus v životě“. Tak jsem se jí zeptala...

Lucie Dědičová

Minimalismus jako životní styl, jenž se prý stal velmi populárním především mezi mladými lidmi, by se dal zjednodušeně popsat jako soustředění se na zásadní věci a jakési uskromnění. Já osobně jej chápu jako návrat k tomu, co je v našem životě opravdu důležité - minimalizovat věci, které nás obklopují, a ušetřený čas věnovat lidem v rodině a ve svém okolí. Jak jste se, Lucie, dostala k této myšlence vy?
Zárodky minimalismu, organizované domácnosti bez odpadu (zero waste, poznámka redakce) a s tím spojené „rozumné“ stravování, napadá přirozeně mnoho žen v průběhu mateřské dovolené. Malé věci v domácnosti vám usnadní každodenní povinnosti a dovolí vám si vypít v klidu kávu. A když k tomu jíte tak, abyste z toho nebyla unavená, také je to ku prospěchu všem.

„Naplno“ s touto myšlenkou přišel v podstatě manžel, když se u nás odehrálo pár zásadních životních změn. Já jsem se tomu překvapivě nejdřív bránila, protože mi přišlo, že nepřišel s ničím novým, akorát tam zněly moderní termíny pro styl života, který jsem měla v hlavě vlastně už dávno...

Někdy si s manželem říkáme, že už dlouho nebyla v Evropě válka, tak lidi vymýšlejí blbosti.

Nemají totiž kolikrát co dělat, neřeší existenciální problémy, tak se zabývají otázkami, zda jíst maso či ne, jestli je více lepku tam či onde, ale vlastně je to hrozně jednoduché - ve všem má být rovnováha. Složité na tom ovšem je, že tato myšlenka je nepřenosná, každý si musí svou cestičku k vlastní rovnováze vyšlapat sám.

Vidím to naprosto stejně. A jaké konkrétní kroky jste v tomto duchu podnikla vy doma?
Každý bude minimalista trochu jinak. Já jako maminka dvou dětí neustále řeším oblečení a praní. Mimochodem, žehlení jsem odbourala při narození druhého syna. Radikálně jsem omezila své oblečení, a stále jsem neskončila - vlastně jsem teprve začala. Už jen toto je jedno obrovské téma a najednou se začnete více zajímat třeba o oblečení:

  • Kolik vody je třeba k výrobě jednoho trička?
  • Co vše je potřeba k tomu, aby vznikaly různé barvy?
  • Kdo jsou lidé, kteří se o tento proces starají?
  • A kdo stojí za těmi firmami, které tyto zakázky zadávají a jak se chovají ke svým zaměstnancům?

Z toho všeho jsem prožila obrovské zděšení nad tím, jak je módní průmysl zhýralý. Každopádně se nyní cítím odlehčeně, protože pro mě přestaly existovat velké řetězce prodejen s oblečením. A žádné nákupní centrum už mě neláká svými nabídkami a výprodeji. A také se u nás pere podstatně méně.

Takže méně je i zde více?
Mám pocit, že mám všechno a nic nepotřebuji. A jestli ano, tak jsem motivovaná se zajímat o to, kdo tu věc vyrobil, jak byl odměněn, z čeho ta věc je, atd. Zní to možná složité, ale v dnešní době je vše tak dostupné... A podle mě to není dobře. Lidé nemají fyzický kontakt s prací, výrobky. Jdeme a koupíme si to - a nejlépe co nejlevněji.

Když začnete s minimalismem, myslím, že automaticky musí přijít zero waste: Mám kvalitní věc, zamyslím se, jak je zabalena, kolik odpadu způsobila a jaký dopad má na životní prostředí. Jde o eko stránku věci. A pokud je ta věc k jídlu, tak odkud je, jak se vypěstovala, z jakých semen apod. Složité? Ne. MY si to děláme složité, protože si řekneme, že potřebujeme mnoho věcí, velký výběr jídla.

Nic nejde většinou ze dne na den. Minimalismus je podle vás proces na měsíce až roky. Jak to probíhalo ve vaší rodině?
Prošla jsem si extrémem - u jídla už jsem v jednu chvíli vyřadila skoro vše, protože když byla potravina kvalitní, byla v plastovém obalu, což nekupujeme. Dostala jsem se až do fáze před vypuknutím deprese. Jednoho dne mi nedávalo nic smysl, vše bylo špatně. Ten večer jsem se sebrala a udělala jsem si radost a porušila veškeré „nové““ zásady. Šla jsem nakoupit potraviny a laskominy do obchodu s italskými specialitami. Všechny byly velmi pečlivě zabalené do plastových obalů. Po delší době jsem měla radost z chutí, příjmu cukru, z pocitu chuti masa, tuku. Sama pro sebe jsem vydedukovala, že jsem měla asi hlad a nízkou hladinu cukru. Druhý den jsem byla zase plná elánu. Ať se můj předdepresivní stav vyřešil náhodou či nehodou, já si odnesla poučení, že ona rovnováha je alfou a omegou všeho, ale musela jsem si to zkusit na vlastní kůži.

To chápu. Žádný extrém není dobrý. A co vypadá dobře na papíře, nemusí ještě stejně působit v praxi. Další mantrou dnešní doby - i když to spojení zní vlastně ironicky - se stalo slovo NESTÍHÁM. Vy jako maminka dvou malých dětí zřejmě také dost často bojujete s časem. Nicméně, máte pocit, že když děláte ve svém životě změny, které jsme si uvedly výše, je toho času přece jen trochu víc a jak konkrétně se to projevuje?
Ano, ano - slovo nestíhám zaznívá často mezi lidmi, mě nevyjímaje. V každém případě mám pocit, že stíhám lépe. Zatím to není v důsledku toho, že bychom měli doma méně věcí, a proto se nemusím starat o tolik povinností každý den. Hlavním kritériem je, že na změny musí být minimálně dva lidé, což v naší domácnosti jsme. V současné chvíli se naše myšlenkové pochody s manželem shodují, podporujeme se a doplňujeme. Příklad - manžel chodí nakupovat s velkou krosnou plnou skleniček a nádob do obchodu typu „bez obalu, nebaleno apod.“, protože já bych to neunesla.

Lucie Dědičová

Já se starám hlavně o třídění, organizaci domácnosti. Oba společně hledáme cesty, jak věci darovat, komu a jak... A dopídit se toho, zda byly i nadále opravdu k užitku. Touto spoluprací se ušetří hodně času, který s manželem můžeme trávit s dětmi. Sceluje nás společný zájem. Děti už se těší na to, jak tatínek vyčistí záchod sodou a octem, protože to bezvadně pění (smích).

Podobným zaklínadlem jako nestíhání jsou nákupy, o kterých jste vlastně zmínila už na začátku. Od rána do večera vidíme plné obchody lidí a někdy si říkám, co tak asi stále mohou kupovat? Jak třeba toto řešíte vy? Říká se, že ženy nakupování milují... a pro mnohé prý představuje do jisté míry určitou relaxaci, odreagování se... ale je to i neuvěřitelný žrout času, některé rodiny na nákupech tráví prakticky celé víkendy. Jaký názor na to panuje u vás v rodině?
Co vůbec nekupujeme, to jsou čisticí prostředky a prací prášek - na vše stačí soda, ocet, citron, případně jablko. Přestáváme kupovat tekutá mýdla a šampony - přecházíme na tuhá vydání. Nekupujeme sypké potraviny na váhu - např. mouka, cukr, cornflakes, čokoláda, koření, čaje, oříšky, sušené ovoce, luštěniny. Já zásadně už nekupuji vajíčka v obchodě. Pro děti kupujeme mléko od farmáře - nejen kvůli kvalitě, ale i kvůli obalu - je to sklo. Jogurt kupujeme ve velkém balení od farmáře, takže odpadly i veškeré nákupy jogurtů v obchodech. V obchodech se vyskytujeme málokdy, ale rádi si zajdeme na design market, do vybraných prodejen, kde si popovídáme o produktech, ať jde o oblečení nebo o jídlo.

Nemyslete si ale, že neuděláme výjimku. Někdy jsme unavení, takže jsem si třeba o víkendu koupila šlehačku v plastovém kelímku, ale... Neměla jsem z toho moc radost, že do koše letí zbytečný odpad

V souvislosti s tím, jak nyní přistupujete k věcem v domácnosti, mě nyní napadá, co vše podle vás vlastně člověk potřebuje k životu, samozřejmě tak aby se cítil příjemně. Je jasné, že v extrémních případech si vystačí skutečně jen s věcmi, které se mu vejdou do tašky. Dovolíte nám - obrazně řečeno - nahlédnout třeba do vašeho šatníku? Co vše jste si v něm nechala, a co naopak šlo bez výčitek pryč a nechybí vám?
Můj šatník se stále vyvíjí, ale čeho mám nejvíce, to jsou legíny na cvičení a tanec (úsměv). Těch se zbavit opravdu nemůžu, ale také vím, že je nějakou dobu neobnovím v rámci trendů. Úspěšný pokus probíhá u dětí. Nechala jsem jim ve skříni každému 5 triček, 3 kalhoty, 3 mikiny, 2 pyžama. Zatím vše funguje - pereme méně, děti si nestěžují a já jsem ráda, že se pořádek udrží lépe.

To mi připomíná knihu Zázračný úklid, jež ovlivnila v tomto duchu řadu lidí. Protože jsem sama milovnice knih, přiznám se, že právě minimalizování knihovny by bylo mým největším problémem. I když se k většině knih pravděpodobně nikdy nevrátím, jen těžko bych se jich vzdávala. Co vy a knihy?
Co se týče knih, tak bohužel nenacházím mnoho času k četbě volnočasové literatury, ale uznávám, že bylo těžké protřídit moje fitness/yoga/pilates materiály, protože když jsem se do nich opětovně začetla, připadlo mi vše zajímavé. Moc se mi tedy toho nepodařilo vyřadit, ale zrodila se jiná zajímavá myšlenka - že není třeba se nějakou dobu zúčastňovat tolika školení, jak mívám ve zvyku, protože není kam spěchat a plno informací mám v knihovně. Právě při procházení těchto materiálů jsem se zamyslela, proč se pořád tak vzdělávám. Vím samozřejmě odpověď a ti, kteří mě znají, možná také. Nevěřím si a hledám stále odpovědi, ale uvědomila jsem si, že si nějakou dobu můžu odpovědi hledat v praxi a základem všeho je, že to, co dělám, dělám s láskou a s přesvědčením, že lidem pomáhám pohybem.

Nesnažím se vstřebat informace, které má fyzioterapeut, což jsem vždy vnímala jako handicap, že nejsem z tohoto oboru. Snažím se více pozorovat, vnímat klienty a mnohdy vidím, že problém není v těle, ale v mysli... Je zajímavé, že ode dne, kdy jsem si myšlenky trochu srovnala v hlavě, mě nebolí v kříži - samozřejmě v mé mysli se něco stalo a já jsem přesvědčena, že mi vyrovnanost sama sebe pomohla od bolesti. Ať je to pravda nebo placebo - výsledek je pozitivní. UŽ to nepotřebuji doložit důkazy, prostě se tak stalo a já jedu dál.

Lucie Dědičová, foto: Michaela Kozubková

foto: Michaela Kozubková

Já na to docela věřím, člověk si často úplně zbytečně dělá starosti, nakládá si toho moc - na záda... Na závěr se nemohu nezeptat. Vedete lekce tance, cvičení... vybavují se mi v této souvislosti oblečky, které si ženy rády při této příležitosti oblékají, zvlášť právě instruktoři často přímo reprezentují oděvní firmy. Často jejich hodiny vypadají jako módní přehlídka, kde co lekce, to jiný dresík. Jak jste na tom v tomto směru vy?
To je dobrá otázka. Zmínila jsem legíny, které v průběhu let sbírám, ale ve světě pilates je skvělé, že tak velké vybavení jako ve světě fitness a aerobiku nepotřebujete. Tancuji bez bot, posilování vedu bez bot, takže výdaj je minimální. Kdysi jsem dostala na soutěži v aerobiku feedback, že prezentér je prezentérem i oblečením. Když je něčím zajímavý, člověk si ho zapamatuje, že má např. nakřivo culík, každou ponožku jinou apod. V té době jsem nad tím přemýšlela a profilovala jsem se do různých stylů, teď už je to jinak.

Chci být hezká, chci se cítit dobře. Když se mi něco líbí, nemám problém si to koupit, ale hodně se zamyslím, jestli to potřebuji. A teď si myslím, že nic víc nepotřebuji. Co mě baví a do budoucna chci vylepšit - jsou kombinace oblečení. Znáte ten pocit, když máte něco na sobě a prostě vám to sedí, cítíte se dobře, sebevědomě. Myslím, že postačí pouze nakombinovat kousky oblečení z mého stávajícího šatníku. Už existují i aplikace, které vám navrhnou kombinace kousků oblečení, které máte ve skříni (smích). Cest je mnoho, a tak přeji hodně štěstí těm, kteří začínají s minimalismem ve svém životě.

Děkujeme za rozhovor.

Kontakt: www.lucie-dedicova.com

Přečtěte si také:

   
20.01.2017 - Rozhovory - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. avatar
    [27] AmeA [*]

    Vše s mírou Sml59

    superkarma: 0 10.02.2017, 22:36:36
  2. avatar
    [26] Dalila [*]

    hlavne italske speciality...skromna jak fialka

    superkarma: 0 21.01.2017, 19:51:56
  3. avatar
    [25] SNÍŽEK [*]

    hezká žena,ale fanatička Sml68

    superkarma: 1 20.01.2017, 17:36:23
  4. avatar
    [24] gerda [*]

    peetrax — #23Souhlasím do puntíku. Jelikož nemá skutečné problémy, vymyslí pseudoproblémy.

    superkarma: 0 20.01.2017, 16:02:31
  5. avatar
    [23] peetrax [*]

    Chápu tu myšlenku, to jo.

    Ale nadzvedlo mě to, že se svým stihomamem dostala do "předdepresivní fáze" a díky tomu ze sebe dělá chudáka. Kvůli takovým blbostem? Paní je k politování. Kdyby přišla nějaká osudová rána, což jí tedy ani v nejmenším nepřeju, tak se okamžitě složí, když ji takhle moc trápí plastové obaly, co teprve opravdové problémy? Sml14 Jen doufám, že všude chodí pěšky a vyměšovat chodí do jámy někde za ekologicky úsporným domem, aby byli k životnímu prostředí echt šetrní a ještě Zemi vraceli hnojivo. Sml80 A co ty šminky? To nemyslím ve zlém, ale buď se má něco dělat pořádně nebo vůbec, žádná polovičatost, tuplem ne v této oblasti, to už je pak o kázání vody a pití vína. Sml80

    1. na komentář reaguje gerda — #24
    superkarma: 1 20.01.2017, 15:38:45
  6. [22] Andreadornova [*]

    Tenhle životní styl by mi nevyhovoval

    superkarma: 0 20.01.2017, 14:42:39
  7. [21] babinka [*]

    Souhlasím naprosto...roupama nevědí co by,

    tak vymýšlí blbiny a ušetří stejně prdlačku...Sml68Sml68Sml68

    superkarma: 2 20.01.2017, 14:40:53
  8. avatar
    [20] jarka1234 [*]

    kobližka — #17Také souhlasím.Sml59Absotutně nechápu,že někdo takhle může žítSml57

    superkarma: 0 20.01.2017, 14:35:46
  9. avatar
    [19] Altamora [*]

    kobližka — #17 Jsou obchody jak ze starých časů, kde ti potraviny naváží do tvých obalů. Nejsou ale na každém rohu. To by se mi nechtělo věnovat tolik času nákupu jídla. To ho raději utrácím na netuSml32

    superkarma: 0 20.01.2017, 14:29:14
  10. avatar
    [18] denkas [*]

    kobližka — #17 Sml59Naprostý souhlasSml22ve všem co si napsala.

    superkarma: 0 20.01.2017, 14:20:21
  11. avatar
    [17] kobližka [*]

    Proboha a takhle fakt někdo žije? Chodí s krosnou plnou skeniček nakupovat KAMSI a COSI,co není v obalech...přemýšlím,že jedině k nějakému farmáři Sml80 no,podle mě je to krok zpátky.No a paní vytřídila spoustu oblečení,má toho i pro děti minimum a omezila praní Sml80 tak to mi taky hlava nebere.Když mám málo oblečení,tak asi bude potřeba ho častěji prát,ne? Protože nemám další na výměnu.Děkuji pěkně,zůstanu u svého stylu života.Někdo ovšem už neví roupama co by a tak vymýšlí hovadinky,snad aby byl originální Sml80.A tohle,podle mě,hovadinky jsou.

    1. na komentář reaguje denkas — #18
    2. na komentář reaguje Altamora — #19
    3. na komentář reaguje jarka1234 — #20
    superkarma: 5 20.01.2017, 13:49:24
  12. avatar
    [16] denkas [*]

    gerda — #14 Tak to je blbý,my tu potok nemáme Sml80 cherinka — #15 Sml30

    Ale jinak,ten clanek je dost o ničem. Nic konkrétního tam napsaný není. Vše jen nakousnutý.Sml80

    superkarma: 1 20.01.2017, 13:24:32
  13. avatar
    [15] cherinka [*]

    denkas — #13 Neperou, špína nad 3 cm odpadne sama a smrad jim asi nevadí. Sml68

    1. na komentář reaguje denkas — #16
    superkarma: 1 20.01.2017, 12:47:06
  14. avatar
    [14] gerda [*]

    denkas — #13 Prádlo perou u potoka na kameni a třískají do něj dřevěnou plácačkou.

    1. na komentář reaguje denkas — #16
    superkarma: 1 20.01.2017, 12:42:37
  15. avatar
    [13] denkas [*]

    Koukám,že nejsem jedina,kdo to nechape. Vůbec nic sem nepochopila. Jen by mě zajímalo,když už perou,tak čím? Jablíckem? Octem?

    1. na komentář reaguje gerda — #14
    2. na komentář reaguje cherinka — #15
    superkarma: 1 20.01.2017, 12:36:07
  16. avatar
    [12] gerda [*]

    Rikina — #11 Však pochybuju, že jim tohle dlouho vydrží. To ani nejde, děti porostou a najednou zjistí, že spolužáci voní. No, tak zas "objeví" něco jiného, čím se budou lišit a holedbat.

    superkarma: 2 20.01.2017, 10:42:14
  17. [11] Rikina [*]

    gerda — #8 Sml22 Být v Evropě válka, nemuseli by si minimalismus vymýšlet. Přišel by sám, z nezbytí. Ale byl by to zřejmě minimalismus jiného druhu, ne takovýhle vyfešákovaný módní směr. Sml80

    1. na komentář reaguje gerda — #12
    superkarma: 1 20.01.2017, 10:34:36
  18. [10] MARIE MATEJKOVA [*]

    Není nad to mít voňavé prádlo. Je hrůza stát v busu,tramvají vedle přírodního člověka a hlavně v létě,br Sml68Sml80

    superkarma: 2 20.01.2017, 10:22:17
  19. avatar
    [9] jarka1234 [*]

    amphora — #6s tím mám bohužel zkušenosti. Hlavně v létě. Triko několik dnů na sobě stejné. V tramvaji nebo v MHD. Snažím se vždy dýchat pusou,ale i tak...Sml57. Vždy jsem ráda,když vylezu na čerstvý vzduch. Nejraději bych všude chodila pěšky,ale to bych se uchodila. Fak zážitek vždyckySml57.

    superkarma: 0 20.01.2017, 10:18:04
  20. avatar
    [8] gerda [*]

    bobani — #7Ale jo, to zas jo. Když si myslím, jak jsem na tom blbě, představím si jak musí být lidem třeba v Aleppu a hned se vzpamatuju. Mám všecko, co potřebuju. Ale nemám potřebu si vymýšlet takové kraviny (pardon), co ta paní. To je opravdu z dlouhé chvíle a nedostatku užitečnější činnosti. Normální to opravdu není.

    1. na komentář reaguje Rikina — #11
    superkarma: 3 20.01.2017, 10:17:39
  21. [7] bobani [*]

    někdy si říkají , že už dlouho nebyla v Evropě válka ? to snad ne !

    1. na komentář reaguje gerda — #8
    superkarma: 0 20.01.2017, 10:04:21
  22. avatar
    [6] amphora [*]

    jarka1234 — #4 rusalka2008 — #3 cestování v MHD nebo pobyt v čekárně u lékaře,na úřadě... s těmito přírodní lidmi... tak to je fakt zážitek k nezaplacení a k nezapomenutí..!!!Sml23Sml80Sml68

    1. na komentář reaguje jarka1234 — #9
    superkarma: 3 20.01.2017, 10:04:05
  23. [5] Rikina [*]

    gerda — #2 No jasně že perou méně. Sml57 Máš pět triček, jedno se nosí týden, takže pět týdnů, pak už nemáš co na sebe, tak vypereš. Kalhoty vydrží déle, pochopitelně, tak stačí na těch 5 týdnů jen troje. O spodním prádle se vůbec nemluví, to tedy asi už odbourali úplně. Nakonec umejou se octem, na co by potřebovali prádlo. Ručníky nepotřebujou, uschnou. Povlečení, o tom se taky nemluví, ale co, to by stačilo vyprat taky jednou za těch 5 týdnů. Však se to neumaže, v posteli. Sml24 Chodit nakupovat s krosnou plnou nádob, to je skutečně fanatismus. Paní zjevně nežije na vsi, kde by byl jen jeden obchod v okruhu 15 km. A když je řeč o knížkách, tak paní jmenuje jen "pilates materiály". Smutné. Takový chudý život. Sml80 Holt minimalismus.

    superkarma: 4 20.01.2017, 10:01:57
  24. avatar
    [4] jarka1234 [*]

    Ja nevím no...nemohla bych být tzv.přírodní člověk. Mám ráda voňavé prádlo a to jsou i jiné věci. Nepoužívat deodoranty,šampony,sprchový gel,to přece nejde. Asi nejsem "in".

    1. na komentář reaguje amphora — #6
    superkarma: 0 20.01.2017, 09:15:47
  25. avatar
    [3] rusalka2008 [*]

    gerda — #2souhlasím, rozdíl bude v tom, že možná víc ušetří a budou takoví přírodní lidé, ze kterých neucítíte parfém či aviváž, ale spíš ocet apod.

    1. na komentář reaguje amphora — #6
    superkarma: 0 20.01.2017, 07:59:07
  26. avatar
    [2] gerda [*]

    Tomu říkám fanatismus. Nerozumím tomu, že perou méně. Jedno tričko musí po nošení oprat stejně, takže perou spíš častěji, když je za pár dnů vystřídají, ne? Děti toho našpiní...Takový přístup k životu mi teda opravdu rozumný nepřipadne.Sml23 Prostý život to rozhodně není. Nic nepotřebují např. lidé na svém hospodářství, kteří vystačí se samozásobitelstvím, mají vlastní studnu, elektřinu a dřevo z lesa.

    1. na komentář reaguje rusalka2008 — #3
    2. na komentář reaguje Rikina — #5
    superkarma: 6 20.01.2017, 07:23:20
  27. avatar
    [1] Myškomedvídek [*]

    zajímavé čteníSml59

    superkarma: 0 20.01.2017, 00:31:07

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme